Blogy expertůCSRDiverzitaKomentářeVzdělávání pro život

Angažmá místo kariéry aneb proč tzv. millennials nevydrží v jedné pozici dlouho a proč je to dobře.

Generace tzv. „millennials” už dnes nečeká, že budou celý život „doma” v jedné firmě, kde si budou systematicky krok za krokem budovat kariéru v oboru, který vystudovali. To, co jsme považovali za úspěch my, je příliš nezajímá. Chtějí mít život ve svých rukou, naplno využívat své schopnosti, dělat práci, která je opravdu baví, a zanechat za sebou silnou stopu. Hledají vzrušení plynoucí ze zajímavých angažmá, nikoli celoživotní jistotu plného úvazku.

V této souvislosti se mluví o tzv. gig economy, což lze volně přeložit jako “zakázková ekonomika”. Termín „gig” používali jazzoví hudebníci ve 20. letech minulého století jako zkratku pro angažmá. Je to styl práce, jímž běžně žijí umělci – hudebníci, fotografové, herci… Dnes se rozšiřuje za umělecké hranice a začíná narušovat tradiční korporátní svět. Mladí nezávislí podnikatelé vybavení špičkovými technologiemi nabízejí svůj talent a dovednosti komukoli, kdo je potřebuje – kdykoli a kdekoli na světě. Žijí na volné noze, věří ve své schopnosti a svou budoucnost a nechtějí ztrácet čas ničím, co je odvádí z jejich cesty. Pomocí digitálních technologií a sociálních sítí si budují svou vlastní „značku”, kterou nabízejí všem, kteří o ni stojí. Je pro ně běžné střídat zaměstnaní či pracovat pro více organizací současně. S trochou nadsázky tam můžeme mluvit o blížící se “uberizaci” pracovního trhu.

Podle studie Vodafone zůstávají millenials v jedné práci průměrně méně než 3 roky. A tento trend se šíří i mezi starší generace – dvě pětiny lidí na světě dnes věří, že tradiční představa o zaměstnání vezme za své a stále více lidí bude prodávat své schopnosti těm, kteří je potřebují.  Firmy si to uvědomují – podle analýzy PwC předpokládá 46 % personalistů, že během pěti let bude nejméně pětina jejich pracovní síly složena z „kontraktorů” a lidí, pracujících na částečný úvazek. Dřívější tradiční korporace i styl práce můžeme přirovnat k velkému orchestru, kde každý hrál svůj precizně předepsaný part. Dnešní „gig economy” připomíná jazzovou kapelu, kde hudební zážitek vzniká částečně přímo na place a každý může přispět a na chvíli převzít “první housle”.

Proč je dobré tento trend vítat? Protože přináší výhody všem. Jednotlivcům dává svobodu a možnost uplatnit se tak, jak si přejí. Získávají nové a nové pracovní i lidské zkušenosti v různých prostředích a ty je pak posouvají dopředu. Firmám nabízí příležitost získávat čerstvý pohled a nápady zvenčí a také být mnohem flexibilnější v zapojování lidí s různými dovednostmi podle aktuálních potřeb.

A jak mohou zaměstnavatelé reagovat na změnu stylu práce? Jak jinak než flexibilně. Otevřít se mladým lidem a zajistit sdílení zkušeností mezi generacemi uvnitř firmy. Dát lidem v práci možnost organizovat si práci po svém a poskládat si týmy jak z„kmenových zaměstnanců”, tak ze spolupracovníků a lidí na volné noze. Dát jim k dispozici moderní technologie a důvěru, protože bez obojího to není možné.

Tak jako každý trend, i zakázková ekonomika má své výzvy. Poslední dva roky jsme v Microsoftu zaváděli tzv. Nový svět práce, koncept pracoviště, kdy si lidé sami určují, kdy a kde pracují. Co to obnášelo? Samozřejmostí je používání bezpečných technologií, které umožňují hladkou komunikaci, sdílení a spolupráci na dálku. Vyžaduje to velkou otevřenost v tom, kdo kde je a na čem pracuje, jakož i respekt k individuálním potřebám. Hodně pozornosti jsme věnovali tomu, jak zachovat týmového ducha, osobní kontakt a tvůrčí atmosféru – a s tím samozřejmě souvisel i zcela nový koncept kanceláře, která tento pracovní (a životní) styl podporuje.

Flexibilitu a různorodost lze ale dosáhnout nejen nezávislostí a prací pro různé organizace. Prostředí vibrujícího jazzového bandu je možné vytvořit i v rámci jedné firmy. My například kolegy podporujeme v tom, aby hledali nové příležitosti nejen v rámci své stávající odbornosti, ale napříč týmy, funkcemi i pobočkami. Nejde jen či především o kariérní postup, jde o to, aby každý měl možnost posunout se na roli, která ho zajímá. Nic není vyloučeno.

To potvrzuje i moje vlastní zkušenost – do Microsoftu jsem jako obchodník přešel z banky a bez velkých zkušeností s IT trhem. Ty jsem velmi rychle získal, ale moje hlavní přidaná hodnota byla právě znalost jiného oboru. To jsem si po pár letech zopakoval v rámci firmy, kdy jsem se rozhodl přesunout jako manažer do personálního oddělení. Proč? Chtěl jsem do HR světa vnést byznysový pohled a ukázat, jak data mohou být i v HR přínosná a pomáhat s řízením a rozhodováním. Moje zkušenosti z obchodu mi pomáhají být rovnocenným partnerem pro kolegy a aktivně se podílet na obchodních rozhodnutích, která mají dopad na lidi. A ani samotný obchod mi nakonec nechybí – mohu zákazníkům pomáhat při používání nových technologií v HR, například jak používat Skype k urychlení náboru. Naopak z HR světa si odnáším tvorbu dlouhodobé strategie, neboť firemní kultura a spokojení zaměstnanci nejsou něco, co vytvoříte za kvartál.  Proto interní rotaci a odvahu zkusit něco úplně nového nejen podporujeme, ale vlastně očekáváme. Korporátní „mainstream” je tak narušen a ve velkém orchestru znějí hravé tóny jazzu.

 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Doba se změnila. Už nikdo neřekne: To je na ženskou dobrý plat, říká Šiklová

Následující článek

Ženy by měly mít na výběr, říká Catherine Sinclair

Ott Petr

Ott Petr

HR manažer, Microsoft Česká republika