Blogy expertůCharitaCSRFiremní dobrovolnictvíKomentářeKomunityNeziskový světOdpovědná rodinaOdpovědný životTémataZahraniční inspirace

Blog Martiny Břeňové: Může hospicový obchod vydělat za rok přes milion dolarů? Na Novém Zélandu ano

Je to přesně rok, co jsem oslavila Silvestra pytlíkem pražených buráků v letadle korejských aerolinek směr Nový Zéland. Plán byl tentokrát jasný. Strávit společný čas u oceánu s mojí kiwi rodinou, hledat inspiraci pro druhý ročník našeho nadačního paliativního programu a setkat se s lidmi z místní hospicové komunity. Byl to životaplný čas a ještě jsem se navíc poprvé v životě učila chytat ryby. Pohled na hospicovou péči na Zélandě přináší ve svém blogu Martina Břeňová z Nadačního fondu Avast, který paliativní péči výrazně podporuje.

Zcela oprávněně je Nový Zéland podle posledního průzkumu úrovně paliativní péče publikovaném v The Economist na třetím místě ve světě. Srovnávat se s anglosaskou praxí může být pro člověka z postkomunistické země poněkud frustrující. Co my objevujeme jako Ameriku, jinde pomalu opouštějí jako přežité. Ale čas a vývoj člověk neošidí. Naopak, vyzobat si z té po desetiletí dobré praxe konkrétní přístupy a metody a způsob myšlení, může být velká příležitost, jak minimalizovat chyby, zbavit se stereotypního přístupu, otevřít se inovacím a zahořet.

ČTĚTE: ZAMYŠLENÍ TEREZIE SVERDLINOVÉ: JE NĚKDE PŘEDEPSÁNO, JAK MÁ VYPADAT VDĚK?

Moje rodina žije na severním ostrově ve Whangarei, městě velkém jako Kladno. Mnozí z nich jsou lékaři. Geoff je architekt a tak staví alespoň zdravotnická zařízení. Jedním z nich je lůžkový a domácí hospic North Haven. Postavil ho před dvaceti lety a od té doby ho podporuje ve správní radě. Tak se stal hospic v městečku Whangarei součástí profesionální hospicové sítě v zemi a dnes je počtem pacientů největší na ostrově.

Už při čtení jejich výroční zprávy je mi jasné, že struktura finančních zdrojů je zcela odlišná od financování hospiců u nás. V České republice můžeme kromě běžné zdravotní péče částečně hradit ze svého pojištění pouze pobyt v lůžkovém hospicu. Ty ovšem nejsou ve všech regionech a ne vždy je to nejvhodnější řešení a naše přání. Mnoho z nás by si přálo vybrat z různých možností, jak toto naprosto zásadní životní období stráví. Na 85 procent lidí v Česku by jednou rádo zvolilo péči v závěru života v domácím prostředí a v kruhu rodiny.

Realita je v tuto chvíli taková, že pokud pacient vůbec získá informaci, že v jeho okolí domácí hospic existuje, následně zjistí, že není možné si jeho péči hradit z vlastního pojištění. Hospice proto musí velmi aktivně shánět především soukromé dary a péči o nás dofinancovávat. Na tom není nic divného, fundraising a podpora komunity bude vždy přirozenou a důležitou součástí příjmů hospiců a poskytovatelů podobných služeb.

Klíčové je to procentuální rozložení koláče a možnost spolurozhodovat o využití svého pojištění. Dobrá zpráva je, že v Česku právě běží pilotní projekt, který iniciovaly samotné hospice a zastřešující platformy a na kterém se podílí největší česká zdravotní pojišťovna. Pokud vše dobře dopadne, budeme mít jako pojištěnci možnost volby a pracovníci domácích hospiců klidnější spaní a větší kapacitu na samotné poslání.

Ale zpět na ostrovy. Na Novém Zélandu financuje zdravotnictví vláda, jejíž silná ekonomika to umožňuje. To platí i pro hospicovou péči. Pojištění slouží spíše pro pokrytí nadstandardních služeb a je dobrovolné. Roční rozpočet Hospice North Haven je 5 milionů novozélandských dolarů (zhruba 82 milionů korun) a vláda pokrývá prostřednictvím Regionální zdravotnické platformy (centrální rozpočet rozdělený podle krajů) 60 procent nákladů.

Kolem 10 procent příjmů tvoří soukromé dary, mezi něž patří například dary ze závětí, dary od individuálních dárců nebo výtěžky z benefičních akcí. Velmi důležitou součástí hospice je více než 500 dobrovolníků, kteří svojí prací ušetří nebo pomohou vydělat významnou část peněz.

Opravdu štědrý příjem do rozpočtu je z charitativního obchodu. Hospicové obchůdky mají na Novém Zélandu velkou tradici a fungují v každém větším městě. Jsou důležitou součástí života každé komunity. Ten ve Whangarei je v samém srdci města. Jeho prodejní plochu tvoří několik set metrů čtverečních. O chod obchodu se stará 300 místních dobrovolníků ve věku 60 až 80 let. Ti přijímají staré věci od lidí z města, vdechují jim život a druhou šanci a posílají je do dalšího kola.

ČTĚTE: KOMENTÁŘ PAVLÍNY KALOUSOVÉ: I AM VERY OPTIMISTIC

Obchod vydělá ročně million a čtvrt novozelandských dolarů (asi 20 milionů korun) a pokryje 25 procent provozu hospice. Služby a pomoc, kterou budou lidé z Whangarei a jeho okolí pravděpodobně jednou potřebovat. Dokonalá synergie. Ředitelka obchodu Kathy McMillan považuje pro úspěch tohoto sociálního podniku za klíčové dvě věci. Lokalitu a profesionální přístup k podnikání. O tom ale zase příště.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Staňte se mentee v programu Equilibrium a posuňte se v kariéře. Zdarma

Následující článek

Na zeleného Oscara mikulovský hotel nedosáhl, Česku ale zvedl prestiž

Břeňová Martina

Břeňová Martina

Ženská, která ráda sází stromy. Posledních patnáct let propojuje lidi, organizace, komunity, darující a přijímající, neziskový a firemní sektor. Na univerzitě se blíže setkala s tématem lidských práv, osobní svobody a důstojnosti a to je leitmotivem její práce dodnes. Pracovala pro řadu nevládních organizací, jako jsou například Člověk v tísni, Nadace VIA nebo Nadace Terezy Maxové.

Zabývá se především rozvojem fundraisingu, filantropie, občanské společnosti a nových projektů. Před čtyřmi lety přijala nabídku zakladatelů Nadačního fondu AVAST a od té doby se naplno věnuje jeho rozvoji a poslání. Energii čerpá z hor, rockové muziky a příběhů.