GenderOdpovědní lídřiOdpovědný životTémata

Doba se změnila. Už nikdo neřekne: To je na ženskou dobrý plat, říká Šiklová

V listopadu 1991 ve svém bytě zakládala pro Čechy to, co dnes známe jako genderová studia. Socioložce Jiřině Šiklové se doma nakupilo obrovské množství knih ze Západu o rovnoprávnosti žen, feminismu a emancipaci, a tak vzniklo Centrum a knihovna Gender Studies. Postavení žen je pro ni i po letech velké téma. I když říká: problémy, na kterých to stálo, jsou víceméně vyřešeny.

Není to tak dlouho, co novinové stránky i sociální sítě plnila přestřelka o výstavu ženských aktů “Women: Scenes in the library” v pražské knihovně Akademie věd. Jedna strana nechápala, co mají společného spoře oděné modelky s ženami ve vědě a mluvila o sexismu, druhá strana kritizovala přehnanou politickou korektnost a ptala se, kam až chtějí feministky zajít, zda také nezačnou zahalovat “nahé” sochy.

Jiřina Šiklová během rozhovoru pro DeadLineMedia. Foto: David Binar

Jiřina Šiklová během rozhovoru pro DeadLineMedia. Foto: David Binar

Druhý střet následovat krátce poté, když kabinet Bohuslava Sobotky podpořil evropskou směrnici, která tlačí velké firmy ke spravedlivějšímu zastoupení mužů a žen v dozorčích radách. Proč v Česku vyvolávají genderové otázky takové vášně?

I o tom hovoří socioložka Jiřina Šiklová v profilovém rozhovoru pro DeadLineMedia, vydavatele deníků MY89 a Neovlivní.cz. Rozhovor jsme pro velký rozsah rozdělili do dvou částí. Tu, v níž Jiřina Šiklová hovoří o současné politice a uprchlické krizi, naleznete zde ».

DLM: Povězte, proč gender stále v Česku vzbuzuje takové emoce? 

Víte proč? Protože to nebylo vysvětleno hned na začátku, rychle se vůči tomu vytvořil odpor. Možná i proto, že sem tehdy pronikaly ty naprosto pitomé, zkreslené názory západních feministek. Názory, na které člověk opravdu zíral. Ale národu to nikdo nevysvětlil, nebylo mu dáno do povědomí, že se nejedná o import něčeho, co by tu nikdy nebylo – naopak, že to byla Evropa a tento národ, který k tomu měl v minulosti hodně co říct.

U těch, kteří byli ochotni naslouchat, jsem vždycky měla úspěch, když jsem jim řekla, kdo napsal první genderovou studii. Ona je to totiž studie Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1897. Říkala jsem jim: ‘Můžu vám to poslat v angličtině, protože to zpracoval Harold Gordon Skilling’. A najednou ti lidi úplně sklapli, pochopili, že to není import ze zahraničí, jak to do té chvíle chápali. Když se jim ale řeklo, že jsme jedna z prvních zemí, která měla svou poslankyni – asi v roce 1912 v zemském sněmu v Rakousku -, že Minerva začala tady v Praze jako první dívčí gymnásium ve střední Evropě, a že shodou okolností máme i jedinou popravenou ženu-političku, Miladu Horákovou, hned to bylo o něčem jiném.

DLM: Jak byste vy osobně definovala feminismus?

Rovnoprávnost žen a tak dále.

Emancipace. Interpretace společnosti z hlediska rozdílů postavení žen a mužů je naprosto správná, je to “gender”, mohli bychom to vyslovovat s “g” jako “gender” a ne to zangličťovat na “džender”, jedná se o rodové studie. Takto jsme to vzali, považuji to za velice správné, v tomto směru se udělalo hodně. Dneska vás už nepřekvapují otázky jako ‘Proč by v tom a tom postavení nemohla být žena?’ To totiž byla druhá polovina 20. století.

Jiřina Šiklová

Socioložka Jiřina Šiklová během rozhovoru pro Neovlivní.cz. Foto: David Binar
• Jiřina Šiklová, dívčím jménem Heroldová, se narodila v rodině lékaře-sociálního demokrata a učitelky v červnu 1935 v Praze. Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
• Byla aktivní členkou reformního křídla KSČ, po okupaci v roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině Červení proti. V roce 1969 stranu opustila. Je též signatářkou Charty 77.
• Rok byla vězněna za pašování nelegální literatury, spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v západoněmeckém Scheinfeldu, kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
• Po Listopadu 89 se vrátila na Univerzitu Karlovu, založila katedru sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a také založila Gender Studies Centrum. Mimochodem, první knihovna Gender Studies vznikla u ní v bytě.
•  Je autorkou řady publikací a článků, podporuje politiku Strany zelených, v roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně.

A potom máte feminismus jako ideologii. A já nemám ráda, když někdo řekne feminismus, protože těch feminismů je mnoho. V 90. letech mi sem kolegyně nosily knížky ze Západu, z toho vznikla pak knihovna, která je opravdu dobrá; myslím, že jedna z nejlepších ve střední Evropě. Ty západní feministky nás ale neměly rády, protože z jejich hlediska jsme byly vlastně pravicové. Z toho vznikaly ty první střety. Ale řekla bych, že problémy, na kterých to stálo, emancipace žen, nárok na stejnou mzdu, ty jsou víceméně vyřešeny.

DLM: Vyřešené je to, že z právního hlediska má žena právo na stejnou mzdu jako muž.

Ano. Realizace už je pak něco jiného. Na Západě si třeba feministky mezi sebou vytýkají, že je tu nadřazenost bílých feministek. Ale to je otázka rasová, kterou si tady neuvědomujeme. Černé feministky říkají: ‘Vy chcete, abychom byly stejné, jako vy. Chcete nám něco vnucovat, ale my chceme jít svojí cestou’. Je to velice zajímavé. Je to už hodně let, co jsem byla v USA na nějaké konferenci – tehdy spáchali atentát na Kennedyho. A na té konferenci se prosadilo, že znásilnění bude v době válečného konfliktu považováno za nepromlčitelný válečný zločin. Já jsem si tehdy myslela, jaké to jsme frajerky, že jsme prosadily něco vážně dobrého, prostě Něco. Pak jsem spolu s ostatními vycházela ze sálu. Stály tam černošky, taky černí chlapi, a všichni na nás řvali: ‘To jste prosadili teď, když se to týká vás! Dokud se to týkalo nás, nikoho to nezajímalo!’ Jsem cvičená na to, že tyto věci slyším. Dala jsem jim za pravdu.

DLM: O rasové otázce tady ovšem mnoho nevíme, protože se nás v podstatě vůbec netýkala. 

Zajisté, netýkala a netýká. Tady rasová diskriminace vlastně nebyla. Pamatuji si, jak mě dost překvapilo, když dávali film ‘Hádej, kdo přijde na večeři’, kde si mladá holka přivede k večeři partnera, černocha, lékaře, a rodičům vadila ta černá tvář. Totéž vadilo i rodičům toho černocha. Řekla bych, že přes tento film si podobné otázky uvědomuji: Že nastává problém, pokud se člověk vyčlení a dostane se jinam, kde není považován za příslušníka své skupiny. Dneska to je myslím v úplně jiné rovině, nepatrně se to týká třeba Romů.

O platech a úkolování sebe sama

DLM: Pokud se vrátíme k právu na stejnou mzdu pro muže a ženy: Podle ombudsmanky by stát měl nerovnost platů trestat. A měl by do podniků posílat kontroly generální inspekce práce. Je to správný přístup?

Nemá to cenu, jen se tím vytvoří averze vůči ženám.

Holky mě budou považovat za zrádkyni ve vlastních řadách, ale jsem přesvědčená, že když ženská zastává opravdu stejnou pozici jako muž, tak stejný plat má. Něco jiného je otázka sociální. Co tím myslím na konkrétním případě – ženská, vzděláním lékařka. Nabízeli jí po převratu práci u farmaceutické firmy. Nevzala ji, protože jí vadilo, že by měla větší plat než její partner. To je silná motivace.

DLM: Ale co s tím, to je přece hloupé?

Ženy často nevezmou pozici, kterou by měly, protože si myslí, že by k práci měly zvládnout ještě všechno ostatní. Domnívají  se, že k roli ženy patří všechny ty věci, které dělají doma. Takže pokud by souhlasily s vedoucí pozicí, už by na to neměly čas.

Vezměte si, že řada profesí je spojena s častým cestováním. V případě, že máte děti, se vám cestování velice prodraží, protože se o děti někdo musí starat, musíte si zaplatit pomoc. I to je důvod, proč žena sama takové pozice nechce. Nebo proč si třeba v nemocnici nebere tak často služby. Prostě chce být doma. Ale čím méně směn má, tím má také nižší plat.

Kdysi jsem pracovala v ČKD polovodiče, kde ženy měly nižší platy za stejnou práci jako muži. Ale důvod? Říkaly: ‘No přeci tady nebudu makat na noční směnu, to by mne starej zabil’. Braly si raději dopolední směny, aby to všechno stihly.

Musíme tedy rozlišovat otázku právní a otázku žitou. Nechci ženy shazovat, jde mi spíš o to, aby si uvědomily, že některé věci prostě dělat nemusí. Anebo, pokud je považují za důležité a dělat je chtějí, musí si uvědomit, že na to přistoupily dobrovolně. Když si vyděláte velké peníze, tak si za tohle zaplaťte.

DLM: Ale i když vykonávají stejnou práci, tak i u nás ty rozdíly pořád ještě jsou, nemyslíte?

Já si myslím, že nejsou. Pokud je to opravdu stejná práce. A: kolik ženských vám ještě dnes řekne: ‘To je dobrý plat na ženskou?’

DLM: Problém bývá, že úspěšné ženy mnohdy nepomáhají jiným ženám. Proč tomu tak je?

Tak tomu bylo vždycky. Je to dvojnásobná konkurence: Konkurence z hlediska pracovní pozice, i z hlediska ženství. Pozor, to není jenom mezi ženskými. To samé bylo v Americe mezi barevnými. A dokonce to bylo mezi Čechy, kteří pracovali za monarchie ve Vídni. Velikou bariérou pro lidi, kteří se chtěli dostat do střední třídy, byli právě ti, kterým se to už podařilo. Je to vnitřní konkurence.

DLM: Jak byste charakterizovala posun České republiky v oblasti genderu?

Zásluhou gender studies je to téma přijaté jako něco, co je normální. Dnes už nikoho moc nebaví o tom mluvit. Všimněte si, že jak jsme se dostali z ekonomických otázek, přestalo to být atraktivní, už je to jenom teoretická diskuse na určité akademické úrovni. Ale není to otázka opravdové diskriminace.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Pro autistického syna zřídil truhlárnu, sám ho naučí řemeslo

Následující článek

Angažmá místo kariéry aneb proč tzv. millennials nevydrží v jedné pozici dlouho a proč je to dobře.

Binar David

Binar David

Pracoval v českých i zahraničních médiích (Český deník, TV Nova, Die Welt, dpa,...) i v nadnárodní společnosti (Jan Becher). Pro sdružení výrobců alkoholických nápojů měl na starost společensky odpovědné aktivity a osvětu. Zajímá se o dění kolem nás – ať se to týká Letné, Česka, Evropy či Země. Je přesvědčen, že vše souvisí se vším a že náhody neexistují. Nejraději tráví čas se svou ženou, třemi dětmi a voříškem Friedou.