Odpovědná rodinaOdpovědný životTémataVe službách vědyZdravý životní styl

Embryo je vlastně dobře řízený nádor

Rozhovor s Evou Matalovou, letošní laureátkou ceny L’Oréal Pro ženy ve vědě, o tom, jak spolu komunikují buňky v našem těle i o tom, co si myslí o aféře nositele Nobelovy ceny Tima Hunta, který prohlásil, že „ženy jsou příliš sexy na vědu“.

MY89: Mohla byste pro laika srozumitelně vysvětlit, na čem pracujete?

Obecně se dá říct, že se zabýváme komunikací buněk. Když se například vyvíjí embryo, sledujeme, jakým způsobem se buňky domluví, aby vytvořily ruku na správném místě, oko na správném místě, aby všechno fungovalo. A potom, když už je dospělý člověk vytvořen, tak aby se ty miliardy buněk zase dokázaly domluvit tak, aby celý systém fungoval fyziologicky, aby nebyl problém s nemocí. U nás v laboratoři jsme zaměřeni na tvrdé tkáně, takže kosti a vzájemné vztahy zubů a kostí. Což je taková zajímavost. V čelistech se ukotvují dvě tkáně do sebe, musí být dynamicky spojené, aby zub fungoval tak, jak má.

MY89: O zubech mi ani nemluvte. Jak je možné, že manželka má zuby ve výborném stavu, do porodu je měla bez kazu, poté se to trochu zhoršilo. Ale já měl zuby vždy špatné. A určitě to není tím, že by si je manželka lépe čistila. Čím to je? Genetikou?

V řadě věcí samozřejmě genetika hraje roli, ale jsou to i vnější vlivy. Já vždycky říkám, že tam musí být orná půda. Někdo vyjde na sluníčko a vyroste mu melanom. Spousta lidí se válí na sluníčku a melanom nemá. Pokud tam ta orná půda je, tak potom padne negativní vliv na ornou půdu a vyvine se v patologii. Když říkáte, že manželka měla po porodu dětí horší zuby, tak tom samozřejmě souvisí s vápníkem, který si parathormon během těhotenství nekompromisně bere pro embryo.

MY89: Týká se váš výzkum nějakým způsobem i rakoviny?

Řada principů v organismu je obecných. Rakovina není nic jiného než změna běžných buněk na nekontrolovatelné. To znamená, že imunitní systém ztrácí schopnost rozpoznat, že tyto buňky jsou špatné. Čili by stačilo najít způsob, jak imunitnímu systému poradit. Ale tím, že rakovin existuje spousta druhů a typů, tak je to stále složitější a složitější. My jsme používali nádorové buňky jako modelové systémy ve výzkumu právě těch molekul, kterými se zabýváme. Ono tak trošku všechno souvisí se vším.

MY89: Vše souvisí se vším, to říkají hlavně ezoterici. Mávnutí motýlích křídel může způsobit hurikán?Prof. RNDr. Eva Matalová, Ph.D. (3)

Až tak to asi nebude, ale s nadsázkou se dá říct, že embryo je vlastně dobře řízený nádor, protože se jedná o obrovské bujení buněk, nabývání hmoty. Právě ty signály, které sledujeme, dokáží buňkám říct: „A teď z tebe budou prsty, a teď z tebe bude to a to“, čímž rozlišují řízené a neřízené bujení. Nádor je vlastně nadměrné množení buněk, které nejsou organismem řízeny.

MY89: Takže až přijdete na to, jak to funguje, budete schopni ovlivnit buňky, aby se nevyvíjely špatným směrem?

Až tak prudce bych to neviděla, ale bude to jeden z kroků, který by se dal použít. Máme třeba projekt s přírodovědeckou fakultou naší Masarykovy univerzity, kdy jsme se dívali na faktory, které mají roli i při metastázování nádorů do kostí. Třeba u rakoviny prsu je kostní tkáň velice často cílem metastáz. Proto jsme zkoumali další faktory, které hrají roli jak při tvorbě kostí, tak přitahují nebo umožňují osídlení nádorovými buňkami.

MY89: Rakovina je zajímavé téma, nad kterým bádá mnoho vědců, a vynakládají se na to značné prostředky. Jak je to u vás? Spolupracujete například s nějakými farmaceutickými firmami?

S farmaceutickými firmami nespolupracujeme, ale třeba s Masarykovým onkologickým ústavem máme spolupráci docela dobrou, například v oblasti detekce konkrétních molekul na úrovni jednotlivých buněk.

MY89: Máte tady i nějaký elektronový mikroskop?

Elektronový mikroskop tady přímo nemáme, ale máme řadu mikroskopů jako fluorescenční, stereoskopický, konfokální a další. Na elektronový mikroskop chodíme do spolupracující laboratoře, to je docela drahá věc, to nemá každá laboratoř.

MY89: Jak se vůbec v dnešní době v Česku bádá?

Můžu srovnávat s Británií, kde jsem strávila poměrně dlouhou dobu, a mohu říct, že samotné bádání v laboratořích je v dnešní době hodně podobné. Jde o to, abyste měl správný tým, správný směr. Co se týče finančních prostředků, tak to už je trošku jiné. Financování je maličko odlišné, je to jiný grantový systém, u nás je to striktnější. V Británii se vědcům více důvěřuje, není to tak svázáno.

MY89: Jaké jsou dnes hlavní problémy vědy a výzkumu v České republice? Jak to vnímáte vy osobně?

Nemyslím si, že jsem člověk, který může analyzovat problémy vědy. Nicméně zatím jsem nenarazila na problém, který by se nedal vyřešit. Řešení problémů je můj každodenní chleba, ale možná je u nás hodně byrokracie. Jako pokročilejší vědec, takzvaný researcher senior, musíte dbát na to, abyste získal finanční prostředky, abyste udržel laboratoř v chodu. Takže spousta času se tráví vyplňováním žádostí, objednávek souvisejících s novými systémy výběrových řízení.

MY89: Je to v Británii jiné?

Tam třeba mohou zbytkové peníze z grantů použít na cokoliv a předpokládá se, že to dají mladým studentům na cesty. U nás se musí úplně všechno proúčtovávat, musí to být hotové do nějakého data.

MY89: Nemáte pocit, že mladé mozky se snaží z naší země utéct?

Když člověk dodělá Ph.D., je doktorem věd – i když je to v překladu doktor filosofie -, tak by měl vyrazit do světa. A není to únik, je to nutnost. Protože ten takzvaný „postdoc“, alespoň dvouletý, by měl absolvovat každý student, který dokončí Ph.D. Jestli se vrátí nebo ne, to je otázka. Podle toho, jak se mu tady líbilo, jak je motivován – i rodinou, jestli si během těch dvou let někoho najde v zahraničí a tak dále.

MY89: Takže to jde i u nás.

Lze najít zdroje, ale samozřejmě nejsou příliš velké, protože máme jenom jednu velkou grantovou agenturu, která má uzávěrku jednou ročně. Když například podávám bilaterální projekt s Německem, tak ho musím připravit do 31. března, přestože oni to mají otevřené po celý rok. Je to tam pro ně jednodušší, i ty uzávěrky nemají tak striktní jako u nás.

MY89: Na složitost grantových řízení si stěžují všichni. Od policistů až po podnikatele.

Další věc například jsou výběrová řízení. Málem už vám vnucují firmy, které vám mají dodávat třeba protilátky, ale od řady firem ty protilátky zkrátka nefungují. Nebo nefungují zrovna na našem systému. Takže když máme nějakou ověřenou dodavatelskou firmu, která zrovna nevyhraje výběrové řízení, tak se to musí zdůvodňovat na formulářích: proč potřebujeme zrovna tuto protilátku a ne nějakou jinou.

Finalistky soutěže s generální ředitelem L´Oréal pro ČR, Maďarsko a Slovensko Laurentem Boukobzou.

Finalistky soutěže s generální ředitelem L´Oréal pro ČR, Maďarsko a Slovensko Laurentem Boukobzou. Eva Matalová šestá zleva.

MY89: Proč jste se vlastně přihlásila do soutěže L’Oréal Pro ženy ve vědě?

Ponoukl mě náš pan ředitel. A protože spolu velice dobře vycházíme, tak jsem si říkala: No co, psala jsem spoustu závěrečných zpráv, tak napíšu ještě jeden projekt. A ani jsem nepřemýšlela o tom, jestli to vyjde nebo nevyjde. Nějak jsem na to pozapomněla a pak jsem byla velice příjemně překvapena. Beru to jako ocenění celého týmu, který tady pracuje. Jak jsem zdůraznila i při předávání ceny, tak i týmu domácího, protože mám doma dvouleté dítě. Vlastně celou rodičovskou dovolenou si tak nějak dělím čas pro vědu a pro něj a mám trochu výčitky na obě strany.

MY89: Co bylo tématem vašeho vítězného projektu?

Molekulární komunikace v kostech a s kostmi. Chceme se podívat na to, jak spolu buňky komunikují, aby kost fungovala tak, jak má. Protože je to velice dynamická struktura, která se pořád přetváří – nevypadá to tak, ale ono se v kostech pořád něco děje. Navíc máte v kostní dřeni zdroj krevních buněk.

MY89: Měla jste možnost seznámit se s ostatními účastnicemi?

Některé jsem znala, byla tam třeba jedna kolegyně z Brna. S některými jsme se potkaly v Praze při prezentacích, povyprávěly jsme si co kdo dělá, některé byly z úplně jiných oblastí biologie, ale bylo to zajímavé.

MY89: Pomůže vám to vítězství nějak ve vašem dalším bádání?

Pomůže to k dobrému pocitu, který člověk neustále potřebuje. Protože i tím, že získáte nějaký grant, tak vás to nakopne, vidíte, že získat nějaké peníze není úplně beznadějné. Ale že by to bylo naprosto zásadní, že bych bez toho třeba nemohla dělat vědu, to ne. Beru to hlavně tak, že slučování rodičovství – já říkám radši rodičovství, protože nejenom ženy mohou být na rodičovské dovolené, dnes to je i řada mužů – s vědou je asi ten největší problém, který L’Oreal vidí a který chce podpořit. Když se vám narodí dítě, ať chcete nebo ne, tak musíte zabrzdit. A je to prudké brzdění.

MY89: Jak dlouho jste byla na rodičovské dovolené?

Oficiálně samozřejmě půl roku. Ale začala jsem se brzy vracet zpátky, abych studenty instruovala a nechala laboratoř běžet.

MY89: Dnešní doba je strašně rychlá. Vlastně ve všech oblastech, možná ještě extrémnější je to ve vědě a výzkumu. Je to velký problém vrátit se po rodičovské zpět?

Je pravda, že když si žena pořídí dvě děti za sebou, s každým je pak doma čtyři roky, tak po osmi letech musí být návrat hrozně těžký. U mně takový tlak nebyl jenom proto, že jsem měla spoustu projektů a dalších věcí, ale protože jsem tu intelektuální stimulaci potřebovala. Ono když kojíte, máte vysoký prolaktin, tak vám klesá dopamin a potřebujete si ho zase nějakým způsobem vytvořit. Takže jsem se tak brzo vrátila do práce nejen z důvodu, že bych musela, ale protože jsem se vrátit chtěla. Ta práce mě hrozně baví. Ale někdy není lehké to skloubit. Ve vědě vám pak například chybí publikační činnost, a když chcete napsat grantovou žádost, tak musíte mít publikace a musíte mít citační ohlasy. V grantovém formuláři není nikde kolonka, jak dlouho jste byla na rodičovské. Akademickým funkcionářům jsem říkala, že by to chtělo i kolonku pro muže, aby to nebylo diskriminační. Jak dlouho jste byl nebo byla na rodičovské dovolené, od kdy do kdy. Protože potom je zřejmé, že ten výpadek nevznikl tím, že se nedařilo nebo že člověk nebyl aktivní, ale proto, že měl zkrátka jiné priority.

MY89: Facebooková stránka soutěže L’Oréal Pro ženy ve vědě se jmenuje „Chytré & krásné“. Co si o tom myslíte?

Toho jsem si všimla až potom, taky mne na to někdo upozornil. Proč to tak nezvali nevím, ale je to možná chytlavější. Dnes je na Facebooku tolik věcí, že musíte zaujmout. Je to šikovný marketingový tah.

MY89: Nevím, jestli jste zaznamenala kauzu nositele Nobelovy ceny Tima Hunta. Ten minulý týden na konferenci v Koreji, když byl dotázán, co si myslí o ženách ve vědě, prohlásil, že by pro muže a pro ženy měly být oddělené laboratoře a dále, cituji: „V laboratořích se stávají tři věci. Vy se zamilujete do nich, ony se zamilují do vás, a když je kritizujete, ony se rozpláčou“. Podle všeho ty myslel jako vtip. Jak byste na takový vtip reagovala?

(smích) Normálně. Já mám ráda vtipy. Je to jeho názor.

MY89: Neurazilo by vás to?

(smích) Asi ne. Nemyslím si, že bych se zrovna do Tima zamilovala. Teď si ho tak představuji, není úplně můj typ. Ale pokud má takové zkušenosti, tak se mu dá jenom závidět. Tedy pokud měl hlavně ty první dvě, a nikoliv pláč.

MY89: Důsledkem toho výroku bylo, že musel rezignovat. Teď sedí ve svém domě na venkově nedaleko Londýna, jeho kariéra je u konce, sám se nechal slyšet, že bude mít alespoň čas na zahradničení. Není to svým způsobem důsledek extrémní formy politické korektnosti?

Já bych to brala v podstatě jako vtip a osobní názor. Já taky říkám řadu vtipů a ne všechny se podaří (smích). Osobně bych to určitě nevnímala nijak zle. Já jsem se jako žena nikdy necítila špatně, ani ve vědě. Spolupracuji s řadou mužů, v zahraničí i tady, nemám s tím problém. Spolupracuji s řadou žen, nemám s tím problém. Rozlišuji mezi chytrými a méně chytrými, a pohlaví neřeším. 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Proč je výrobce kávy třetím největším dodavatelem biobavlny na světě?

Následující článek

Vyhrajte Antistresové omalovánky a sadu fixek Stabilo k tomu!

Binar David

Binar David

Pracoval v českých i zahraničních médiích (Český deník, TV Nova, Die Welt, dpa,...) i v nadnárodní společnosti (Jan Becher). Pro sdružení výrobců alkoholických nápojů měl na starost společensky odpovědné aktivity a osvětu. Zajímá se o dění kolem nás – ať se to týká Letné, Česka, Evropy či Země. Je přesvědčen, že vše souvisí se vším a že náhody neexistují. Nejraději tráví čas se svou ženou, třemi dětmi a voříškem Friedou.