Byznys pro životCSRKariéraOdpovědné firmyTechnologie pro životTémataVe službách vědyŽivotní prostředí

Je blázen do řas. Vidí v nich budoucnost – mládí, krásu, zdraví. A jednou na ně budeme létat…

Nesnáší studené moře, přesto na sklonku října bez váhání skočil do studené vody u řeckého Peloponésu. To kvůli netypickým řasám. Petr Kaštánek, vědec a majitel firmy EcoFuel, totiž tvrdí, že v mikrořasách, které jsou vlastně pouhým okem neviditelné, je budoucnost lidstva. Budeme je jíst, topit jimi, krášlit se jimi a jezdit na ně. Blázen? To sotva. Jeho firma s řasami velmi úspěšně podniká.

O tom místě se turistické bedekry nezmiňují. Jmenuje se Methana, je na řeckém Peloponésu a jsou to takové malé sirnaté lázně pro Řeky. V místě, kde bílý pramen ústí do moře, se odpradávna koupou řecké ženy, protože věří, že jim sirnatá koupel dělá dobře na pleť. Voda je tu fosforově bílá, a rostou tu slizské, bílé, kluzké dlouhé řasy. Ovšem Petr Kaštánek má cvičené oko a na dvou místech objevil tyrkysovou řasu. Neváhal a skočil do vody, aby prozkoumal, o co jde.

ČTĚTE: DVA MLADÍ VĚDCI SE VYDALI Z PÓLŮ DO PAŘÍŽE, BOJUJÍ TAK PROTI KLIMATICKÝM ZMĚNÁM

A to dělá pořád. Jakmile vidí řasy, rozsvítí se mu oči jako jiným, když se otočí za hezkou sukní. Pětačtyřicetiletý vědec, učitel na vysoké škole, majitel úspěšné firmy, dobrodruh, cestovatel a šaman, je prostě trochu magor. O řasách mluví, jako by se s nimi mazlil. A ráno na lodi, o dovolené, neváhá zkoumat tuny papíru a radovat se, že už ve firmě po testech zjistili, co jejich novým řasám nejvíc chutná. Ano, blázen. Ale úspěšný a vizionářský.

Řasy jsou jeho život. Vidí v nich budoucnost celé planety. Petr Kaštánek dokázal díky nim skloubit vědu s byznysem. Daří se mu. Foto: archiv Petra Kaštánka

Řasy jsou jeho život. Vidí v nich budoucnost celé planety. Petr Kaštánek dokázal díky nim skloubit vědu s byznysem. Daří se mu. Foto: archiv Petra Kaštánka

Jak to celé začalo? Od osmi do deseti let žil na Kubě, kde otec působil na tamní akademii věd jako zahraniční expert. Asi tento kontakt s exotickou přírodou, mořem a cizími kulturami v něm vyvolal touhu po cestování a objevování.

“Také mě v dětství velmi ovlivnily návštěvy u táty v jeho výzkumné chemické laboratoři i přečetní životopisu objevitele penicilinu Alexandra Fleminga. To vše se přetavilo v touhu cestovat po mořích, ledovcích a pralesech, pořádat výzkumné expedice, objevovat nové mikroorganismy, zkoumat přírodní účinné látky, které produkují, ale hlavně z nich nakonec vyrobit nějaké užitečné produkty,” odpovídá trochu obšírně, ale k věci. Důvod, proč byl na podzim v Řecku, totiž je, že má kapitánské zkoušky na plachetnici a jeho dobrodružná povaha jej nutí mimo jiné brázdit moře.

Palivo budoucnosti. Ekologické, zatím ale drahé

Jenže když vidí řasy, jdou koníčky stranou. První kontakt s nimi měl v rámci projektu, kdy spolu s otcem, uznávaným vědcem, řešili využití oxidu uhličitého vznikajícího v bioplynových stanicích. “Napadlo nás jej zkrmovat řasami a ty využít zpět ve výživě zvířat, takový uzavřený cyklus,” popisuje.

Na to navázal mezinárodní projekt na využití mikrořas produkujících oleje pro výrobu biopaliv, a poté rozsáhlý výzkum v rámci centra kompetence BIORAF, kde spolu s partnery z Akademie věd a pražské Vysoké školy chemicko-technologické zkoumají nové možnosti kultivace a využití řas v řadě průmyslových odvětvích.

Přeloženo pro laiky: řasy na kilogram své sušené váhy mají půl kilogramu oleje. Ten se dá využít jako biopalivo, zbytek je skvělé krmení třeba pro zvířata. Z řas se prostě zužitkuje vše. Bonus navíc: velmi rychle rostou, stačí jen slunce.

ČTĚTE: JEDINÁ ČESKÁ PROFESORKA ENERGETIKY JE JAKO VODA – SMĚS VÝBUŠNÉHO VODÍKU A ŽIVOTADÁRNÉHO KYSLÍKU

Mikrořasy a sinice se navíc vyskytují skoro ve všech biotopech, od sněhových polí po termální prameny, je jich nepřeberné množství druhů, tisíce tvarů a barev a hlavně jsou zdrojem řady bioaktivních látek.

Ke svému růstu navíc využívají levné sluneční záření plus cosi jako lidský “odpad” – oxid uhličitý, skleníkový plyn odpovědný za globální oteplování. Masová produkce řas tak může v budoucnu přispět k zachytávání oxidu uhličitého z ovzduší či průmyslových exhalací a z takto vyprodukovaných řas pak lze vyrábět třeba proteinová krmiva pro zvířata nebo
právě biopaliva. Opět bonus navíc: dá se tak přeměnit skleníkový plyn na společensky žádané produkty.

Jenže s biopalivy to zatím nedopadlo. “Bohužel, výroba biopaliv tímto postupem, byť je technologicky schůdná, jak jsme si sami ověřili, je zatím příliš drahá kvůli vysoké ceně za fotobioreaktory na kultivaci řas, i následným nákladům na přeměnu řasové biomasy na paliva. To brání jejímu průmyslovému nasazení. Takže ještě pěknou řádku let potrvá, než na řasy budeme třeba létat. Ale i takové testy již letecké společnosti provedly. A do budoucna asi není jiná cesta, protože pozemní zásoby fosilních paliv vyčerpáme brzy,” říká vědec.

Řasy do žaludku i na pleť. Pro zdraví i půvab

Řasy však mají mnohem větší škálu již nyní reálných cest využití, v potravinářství, kosmetice či medicíně. Řadě lidí budou asi známé doplňky stravy v podobě tablet jednobuněčné mikrořasy chlorela, což je dnes hodně módní záležitost a taky ji polykám. Stejně jako řada kuchařů, včetně mě, v kuchyni používá mořské řasy. To už jsou ovšem takzvané makrořasy a využívané jsou zejména v japonské kuchyni, jako je třeba nori či wakame, ale podle Kaštánka jsou kmenů řas s potenciálem využití tisíce.

K čemu to, zabývat se jejich výzkumem a účinkem na zdraví? Mohou se v nich třeba skrývat nové účinné látky proti patogenním bakteriím, které se v poslední době stávají rezistentními proti řadě klasických antibiotik. “Na toto téma zrovna řešíme spolu s Vysokou školou chemicko-technologickou společný výzkumný projekt,” říká Kaštánek a zaujatě a téměř s láskou dodává: “A mimo to, když se na řasy a sinice podíváte pod mikroskopem, tak některé z nich jsou prostě krásné…”

ČTĚTE: VE ŠLAPANICÍCH VYRÁBĚJÍ SPECIÁLNÍ ROHOŽE, Z NICHŽ NEZBUDE ŽÁDNÝ ODPAD

Nejen proto podle něj funguje propojení s krásou žen. Řasy jsou totiž mimořádně odolné, žijí třeba i na severním pólu a musely se tomu přizpůsobit. To dává naději na ochranu pleti. Kaštánkova firma, která se jmenuje celým názvem EcoFuel Laboratories nedávno uvedla na trh v Rusku kosmetické masky na bázi chlorely, v Česku pak zrovna teď registruje řadu Anti-aging kosmetických přípravků na bázi výtažků z mikro a makrořas, přičemž některé z těchto účinných látek sami vyvíjí i připravují z vybraných mikrořas. Využívají přitom speciální českou technologii, kdy se řasám dá slunce a pěstují se jakýchsi “plátech”, kde se zvolna přelévají.

Ono totiž řasy v přírodě žijí ve velmi agresivním prostředí, jsou vystaveny silnému UV záření, vysychání, změnám teploty, musely se na tyto vlivy prostředí adaptovat a vyvinout mechanismy, jak se proti tomuto stresu z okolí bránit. A ukazuje se, že co je dobré na ochranu řasové buňky, je velmi často účinné i pro ochranu lidské pokožky. “Výtažky z některých řas vykazují třeba silné hydratační a antioxidační účinky, jiné působí na ochranu kolagenových vláken v pokožce,” říká Kaštánek.

Nejen v moři, mikrořasy hledá Petr Kaštánek všude, patří k nejodolnějším organismům na světě, a proto mohou být lidem tak prospěšné. Foto: archiv Petra Kaštánka

Nejen v moři, mikrořasy hledá Petr Kaštánek všude, patří k nejodolnějším organismům na světě, a proto mohou být lidem tak prospěšné. Foto: archiv Petra Kaštánka

Dalším aktuálním a perspektivním projektem, který připravuje, je výroba Omega-3 mastných kyselin z mikrořas. Ty jsou nezbytné jako doplňky stravy pro zdravý vývoj mozku a očí u dětí a přispívají ke zdravé funkci srdce u dospělých. Doposud jsou získávány výlučně z rybího tuku, nebo takzvaného mořského krilu. Jenže vzhledem k rostoucímu znečištění oceánů, potenciálnímu znečištění rybího tuku i snižujícím se populacím mořských ryb je tak alternativní zdroj nasnadě. “Navíc je takto připravený produkt vhodný i pro vegetariány a jeho výroba je ekologická a udržitelná,” zdůrazňuje ředitel firmy jedno z jejích nejdůležitějších témat.

Česko: Řasová velmoc?

Velkou výhodou jeho firmy je, že staví na velké tradici výzkumu a pěstování mikrořas v Česku, respektive v bývalém Československu, což se málo ví. Aktivní výzkum měl tradici třeba v Mikrobiologickém ústavu již od šedesátých let. Na to EcoFuel navazuje a ve výzkumných projektech a s většinou českých akademických pracovišť spolupracuje, či tyto výzkumy přímo koordinuje.

A i když je v Česku řada obchodních společností, které se věnují prodeji či výrobě doplňků stravy z chlorely, jsou většinou importované z Číny. Takže firem, které by se věnovaly systematickému výzkumu a využití mikrořas v biokvalitě, není mnoho ani v Evropě, natož v Česku.

ČTĚTE: ROZHOVOR NEJEN O BOTÁCH, KTERÉ POTÉ, CO DOSLOUŽÍ, ZAKOPETE DO ZEMĚ A VYROSTE STROM

Není divu, že firma je autorem či spoluautorem několika patentů. A jako jedna z mála u nás umí dobře propojit akademický svět s konkrétním byznysem. Z toho plyne řada grantů, které dostala, ale i úspěšnost: firma má roční obrat přes deset milionů korun. A vzhledem k tomu, že u šéfa nejlépe funguje pozitivní nákaza nadšením pro věc, nebojím se, že bychom o ní brzy neslyšeli ještě víc. Tedy: pokud se Petr Kaštánek někde na cestách za řasami nebo za dobrodružstvím nezabije.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Dita Přikrylová: Czechitas už nejen školí, ale hledají holkám v IT i práci. A úspěšně

Následující článek

Andělé v Ostravě, práce, která je možná odkudkoliv, a příval žen do IT firem. Týden na MY89

Petrášová Lenka

Petrášová Lenka

Je redaktorkou MF DNES, která je její srdeční záležitostí už od dvaceti let. Píše o zdravotnictví a už léta se také snaží upozorňovat na problémy seniorů. Volný čas proto věnuje organizaci Elpida, která vydává časopis Vital Plus pro seniory a vůbec pro ně podniká řadu aktivit.

Jinak se snaží žít tak, aby kolem zůstal svět, v jakém bude šťastně žít i její dcera - například "prudí" celé příbuzenstvo kvůli třídění odpadu, baleným vodám, vyhazování potravin, zdravému životnímu stylu za pomoci biopotravin a podporování českých farmářů, nebo kvůli dobrovolnému úklidu veřejných prostranství na sídlišti.

Relaxuje vařením, hrabáním se v hlíně, lezením po horách nebo jízdou na motorce.