DiverzitaKariéraOdpovědní lídřiTechnologie pro životTémataVe službách vědyVzdělávání pro život

Jediná česká profesorka energetiky je jako voda – směs výbušného vodíku a životadárného kyslíku

Šéfku katedry energetiky na ostravské Vysoké škole báňské a jedinou českou profesorku energetiky Dagmar Juchelkovou její kolegové popisují jako dynamickou řeku, která překonává při cestě za poznáním všechny překážky. “Přirovnal bych ji k vodě, optimálnímu propojení výbušného vodíku a životadarného kyslíku,“ říká její kolega Ľubomír Šooš z bratislavské Slovenské technické univerzity. 

Překvapila univerzitní svět tvrzením, že k zachování kvality studentů technických oborů vysokých škol je třeba daleko častěji vybírat mezi lidmi z praxe. A tak na katedře energetiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava vytvořila obor Energetika 21. století určený pouze pro praktiky. Hrdě hlásí, že v této chvíli jde o jediný obor na ostravské technice, kde si studenty vybírali. Z padesáti přihlášených jich do letošního úplně prvního ročníku byla vybrána polovina nejkvalitnějších. Z toho dva inženýři.

„To víte, že jsem pyšná, když k nám na bakalářské studium přijdou studovat už hotoví inženýři, protože vědí, že se naučí něco nového pro svůj obor,“ říká jediná profesorka energetiky v České republice Dagmar Juchelková.

ČTĚTE: RENATA MRÁZOVÁ: Z NIZOZEMSKA JSEM NADŠENÁ JÁ, DCERY I PES

I tato epizoda dokresluje osobnost ženy, která je v zatím ještě pořád spíše mužském světě energetiky hodně vidět i slyšet. Její kolega ze strojní fakulty bratislavské Slovenské technické univerzity, profesor Ľubomír Šooš ji zná pětadvacet let. “Přirovnávám ji k potoku, který přináší potřebnou invenci pro vědecký růst mladých, k silné řece, která na cestě za objevováním nového překoná všechny překážky,” popisuje ji.

Holka z Ostravy mezi kluky ve světě

Cesta holky z Ostravy k profesuře byla neobvyklá a rychlá. Nepodařilo se jí získat titul přesně ve čtyřiceti letech, jak si předsevzala. Měl půl roku zpoždění. Technika ji bavila už na gymnáziu, určitě prý ale nepatřila ke vzorným studentům. „Vzorného studenta si představuji jako někoho, kdo má samé jedničky, pilně se učí a dělá předsedu třídy. To já nebyla. Učit jsem se moc nemusela, protože si všechno celkem bez problémů pamatuji. Ale na pivo se spolužáky jsem taky nechodila, protože mi nechutná,“ projevila se jako naprostá individualita už v době středoškolských studií.

Profesorka Dagmar Juchelková dokončila vysokoškolská studia v roce 1989, tedy ve chvíli, kdy se otevřely hranice. Na technické univerzitě ve Vídni tehdy nabízeli stipendijní místo, okamžitě využila šanci, v Rakousku si domluvila doktorandské studium. „Byla jsem vlastně první, kdo z Báňské takto odcházel studovat a pracovat do zahraničí,“ vypráví. Z Vídně pokračovala na univerzity do Švýcarska a Německa, na obhajobu její profesury dojel do Ostravy i kolega profesor z technické univerzity v německém Freibergu. Foto: Ivana Gračková

Profesorka Dagmar Juchelková dokončila vysokoškolská studia v roce 1989, tedy ve chvíli, kdy se otevřely hranice. Na technické univerzitě ve Vídni tehdy nabízeli stipendijní místo, okamžitě využila šanci, v Rakousku si domluvila doktorandské studium. „Byla jsem vlastně první, kdo z Báňské takto odcházel studovat a pracovat do zahraničí,“ vypráví. Z Vídně pokračovala na univerzity do Švýcarska a Německa, na obhajobu její profesury dojel do Ostravy i kolega profesor z technické univerzity v německém Freibergu.
Foto: Ivana Gračková

Zájmů měla spousty, ale když se rozhodovala, čím se bude živit, vybrala si tepelné a jaderné zařízení, jeden z mála technických oborů, kam se musely dělat poměrně přísné přijímací zkoušky a brali jen adepty s průměrem 1,1. „Ale nebyla jsem jediná holka v ročníku. Potkala jsem se tam se svou spolužačkou ze základní školy. Jinak to ale byl chlapecký ročník. Díky tvrdému výběru jsme  skoro všichni dostudovali.“

Školu dokončila v roce 1989, tedy ve chvíli, kdy se otevřely hranice. Na technické univerzitě ve Vídni tehdy nabízeli stipendijní místo, okamžitě využila šanci, v Rakousku si domluvila doktorandské studium. „Byla jsem vlastně první, kdo z Báňské takto odcházel studovat a pracovat do zahraničí,“ vypráví. Z Vídně pokračovala na univerzity do Švýcarska a Německa, na obhajobu její profesury dojel do Ostravy i kolega profesor z technické univerzity v německém Freibergu. Mezi kolegy se proslavila invencí, ale také tvrdohlavostí.

„Paní profesorku znám asi dvacet let, od doby, kdy měla na naší konferenci v Brně přednášku Kotle a energetická zařízení. Jako mladá začínající energetička si dovolila pustit se do křížku s věhlasnými profesory i s odborníky z praxe. Samozřejmě, že neměla ve všem pravdu, ale za svůj názor bojovala, což jsem musel jako odborný garant konference ocenit,“ vzpomíná Miroslav Ecler, emeritní předseda Asociace výzkumných organizací.

ČTĚTE: NATAŠA RANDLOVÁ: MÁMA, KTERÁ PRACUJE, NENÍ KRKAVČÍ!

Oceňuje zejména kontakty Dagmar Juchelkové se zahraničními univerzitami, zmiňuje uznání, kterého se jí dostává na mezinárodním fóru. „Když si vezmeme, že při všech svých odborných aktivitách ještě učí studenty řádného i večerního studia…,” říká. “Někdy se skutečně divím, že to po všech útocích na svou osobu – zejména pro její otevřenost a kritiku nepořádků na všech stupních řízení – ještě nevzdala a nešla učit na některou ze zahraničních univerzit, odkud stále dostává nabídky,“ kroutí hlavou Ecler. 

Má ráda knihy, jen nemá čas číst

Dagmar Juchelková je členkou deseti odborných mezinárodních konferenčních výborů zabývajících se odpady, jejich likvidací a hlavně energetickým využitím paliv. Už patnáct let je jedinou českou zástupkyní v Mezinárodní energetické agentuře, kterou v sedmdesátých letech minulého století založila OECD.

Od jejího založení pracuje ve výzkumné radě Technologické agentury ČR, kde je jediným odborníkem na energetiku. Spolu s profesorkou Evou Sykovou jsou v třináctičlenné výzkumné radě agentury dvě ženy, nebere to ale úkorně. „Pro mě je profesorka Juchelková velmi inspirativní,“ tvrdí předsedkyně agentury Rut Bizková. Jedním z důvodů je, že  působí v oboru, který je podle Bizkové výrazně neženský. „Byla jsem asi na třech energetických konferencích, které  pořádala. A všude to bylo stejné – spousta mužů, mezi nimi tři, čtyři ženy – ona, já a ještě občas nějaká její kolegyně. Obhajování vlastních výzkumných témat a stanovisek v takovém prostoru určitě není jednoduché,“ míní Bizková.

Juchelková jí připomíná Catherinu Day, generální sekretářku Evropské komise. Té se říká Catherine Day and Night – jakoby nikdy nespala a všemu vládla. Podobně je to s Juchelkovou. Skoro není  hodiny, kdy by nebyla na skypu, neustále je v kontaktu s kolegy v cizině, z nichž někteří vstávají, když my jdeme spát, a jiní jdou spát, když my vstáváme. “Ona s nimi komunikuje kdykoliv. Někdy se divím, jak to všechno zvládá,” popisuje kolegyni Bizková.

Její neuvěřitelná pracovní výkonnost se ale podepisuje přeci jen na soukromém životě, o kterém Juchelková nemluví ráda. Přiznává sice, že pro ni má obrovský význam rodinné zázemí. I proto před několika lety postavila na periferii Ostravy rodinný domek, kde žijí i její rodiče. Není ale vdaná a nemá děti. A tvrdí, že si práci domů netahá, doporučuje ale, aby se na to rodiny nikdo neptal, řekli by, že to není pravda.

ČTĚTE: KOMENTÁŘ LENKY MRÁZOVÉ: DIVERZITA A INKLUZE BEZ VÝHRAD? PŘECI V IT

S chutí kdysi sportovala, bavila ji jízda na koni, dokud si nepochroumala koleno. Takže i oblíbené lyže se už dostanou ke slovu jen výjimečně. Relaxuje četbou, ale beletrii či poezii neměla v ruce hodně dlouho. Pročítá, co kdo vymyslel  v energetice. Česky, stejně jako německy nebo anglicky.

Pivo sice nepije, zato je se studenty vaří

Dáma, která procestovala svět, pracovala na univerzitách ve Vídni, Švýcarsku, Německu, je dnes nadšená hlavně ve chvíli, kdy narazí na studenta se skutečným zájmem o obor. „Největší radost je přednášet studentům univerzity třetího věku. Tam se scházejí lidé proto, že je téma skutečně zajímá,“ vypráví a představuje netradiční přednášky, které zaujmou už svými názvy. Ta její se nazývala Pohádka tisíce a jedné noci o biomase a odpadech.

Její mladí studenti zase díky ní sami vaří pivo, v hodně malém množství, ale nejrozmanitějších chutí. Loňské setkání na Beer-koštu v aule univerzity bylo už třetí v pořadí. Netradiční soutěž pomáhá podle Juchelkové lépe pochopit odborné učivo, ale také zvládat další potřebné dovednosti. “Studenti se při vaření piva ve školních laboratořích seznámí s procesem fermentace, učí se práci v týmu a musí prokázat své obchodní a organizační schopnosti během shánění originálních receptur a ingrediencí pro svůj produkt¨,” vysvětluje.

V loňském roce ve veřejném hlasování nejlépe obstál právě soutěžní tým energetiků, kteří bodovali svým Lysohorským speciálem 13° 23´, což je poloha Lysé hory. Z nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd si přinesli jehličí jako jednu z ingrediencí, a také třicet litrů pramenité vody.

Zcela nový zážitek pak měla i profesorka Juchelková, když musela vysvětlovat komandu celníků, kteří se přišli poptat, jak to s tím vařením piva je. „Oznámili mi, že porušujeme zákon, když vaříme pivo bez nutného ohlášení. Snad jsme si to vysvětlili, tak mě nezavřeli,“ trochu smutně se pousmála Dagmar Juchelková, že její výukové metody, které tak promyšleně odkazují na Komenského, vzbudily poněkud nečekanou pozornost úřadů.

Jakmile mezi svými studenty najde Dagmar Juchelková talent, začne čistit a cizelovat. Zvyklá na podmínky univerzitních praxí v zahraničí mladé ženy a muže okamžitě manévruje do spolupráce s průmyslovými podniky. Kdo u ní chce obstát, musí se vrhnout na výzkum něčeho pro praxi potřebného, a ještě navíc musí umět jednoduše vysvětlit, v čem je jeho bádání lidstvu užitečné.

ČTĚTE: ROZHOVOR S JADERNOU FYZIČKOU DAVIDOVOU: DNEŠNÍ MUŽI TŘICÁTNÍCI MAJÍ K RODINĚ BLÍŽ NEŽ MOJI VRSTEVNÍCI

Už roky se její studenti i absolventi doktorského studia zabývají pyrolýzou, bezodpadovou technologií energetického využití odpadu zpracováním za vysokých teplot bez přístupu vzduchu. Výzkumná jednotka, na níž provádějí výzkum, stojí v Technologickém centru Ostrava, které je platformou pro konkrétní spolupráci studentů, vědců a lidí z celé řady průmyslových firem napříč obory.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Školka v jurtě, program proti plýtvání i pohled na svět Dalibora Dědka. Týden na MY89.cz

Následující článek

Kanaďanka dává panenkám podobu hrdinek, děti si budou hrát s malířkou Fridou nebo aktivistkou Malálou

Gračková Ivana

Gračková Ivana

Ivana Gračková se pohybuje v médiích necelých třicet let. Působila na pozicích redaktorky, fotoreportérky, scénáristky, moderátorky, editorky i šéfredaktorky.
V devadesátých letech z prostředků své reklamní a PR agentury pět let vydávala kulturní měsíčník pro Moravskoslezský kraj s názvem Triumf, v němž spojila publicistickou a odbornou tvorbu zaměřenou na kulturu a společenský život regionu se standardním měsíčním přehledem akcí. Angažovala se také jako kurátorka uměleckých výstav. Věnovala se tvorbě pro tištěná média, rozhlas i televizi, pracovala také v agenturním zpravodajství. Krátce si vyzkoušela práci pro bulvár, blíže má ale jednoznačně k odborným tématům, publicistice a investigativní tvorbě.
V současné době publikuje nejvíce v Hospodářských novinách a jejich odborných přílohách.