Byznys pro životCSRDiverzitaKariéraKomunityNa vlastní trikoOdpovědné firmyOdpovědný životTémata

Koupila brownfield, spustila farmářské trhy. Stavařka buduje sídlo firmy i místní komunitu

Ve stavební firmě velí desítkám mužů, zároveň však ví, jak je důležité, aby firma žila v souladu s místní komunitou. A tak v takzvaném Bílém domě v Adamově na Blanensku najde nový domov firma Romex, a zároveň tam vznikne prostor pro rehabilitace místních hasičů či společenský sál. A na parkovišti, které Jana Kotková opravila, se místní scházejí na farmářských trzích.

Stavební inženýrka, která střídá střevíčky s gumáky a je jedinou majitelkou společnosti Romex, si před necelým měsícem odnesla třetí místo v kategorii středních firem celorepublikového projektu Ocenění Českých Podnikatelek. Odborná porota soutěže vybírala celkem z téměř osmnácti tisíc podnikatelek, přičemž do semifinále jich postoupilo 649.

ČTĚTE: ZAMYŠLENÍ MARGARETY KŘÍŽOVÉ: JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ!

Nehledejte ale drsnou ženu. Jana Kotková je dáma každým coulem. Nezapomene si vzít správný šperk, dokonce neváhá nasadit si klobouček. Zůstává ženská, i když její profese je hlavně mužská a mužům velí.

Jako každá firma, i Romex má své krédo: Chceme stavařině navrátit poctivé řemeslo, které přináší užitek těm, kteří ji potřebují, a radost z práce a čestný výdělek těm, kteří ji dělají. Na tom by nebylo nic až tak převratného, kdyby ho v Romexu nemysleli naprosto vážně.

Kdo je Jana Kotková Vyrůstala se třemi bratry a otcem, který byl domácí kutil. Od mládí proto moc nerozlišovala ženské a mužské práce. Studovala Fakultu strojního inženýrství VUT v Brně, se kterou její firma dodnes spolupracuje. Jejím oborem byly stroje a zařízení pro strojírenskou výrobu, roboty a manipulátory. Stavebnictví si vybrala, protože ho vnímá jako zajímavý obor, který spojuje intelekt, odbornost a řemeslný um. Po sametové revoluci hledala své uplatnění v nových podmínkách a našla ho v tehdy ještě zahraniční stavební firmě Romex. V roce 2000 se stala její jedinou majitelkou. Má dospělou dceru. Přestože pro ní bylo na počátku obtížné sladit podnikání rodinný život, postupně se jí to podařilo a dnes jí rovnováha v pracovním i rodinném životě naplňuje pocitem uspokojení a štěstí. Foto: archiv Jany Kotkové

Kdo je Jana Kotková
Vyrůstala se třemi bratry a otcem, který byl domácí kutil. Od mládí proto moc nerozlišovala ženské a mužské práce. Studovala Fakultu strojního inženýrství VUT v Brně, se kterou její firma dodnes spolupracuje.
Jejím oborem byly stroje a zařízení pro strojírenskou výrobu, roboty a manipulátory. Stavebnictví si vybrala, protože ho vnímá jako zajímavý obor, který spojuje intelekt, odbornost a řemeslný um.
Po sametové revoluci hledala své uplatnění v nových podmínkách a našla ho v tehdy ještě zahraniční stavební firmě Romex. V roce 2000 se stala její jedinou majitelkou. Má dospělou dceru. Přestože pro ní bylo na počátku obtížné sladit podnikání a rodinný život, postupně se jí to podařilo a dnes ji rovnováha v pracovním i rodinném životě naplňuje pocitem uspokojení a štěstí. Foto: archiv Jany Kotkové

Před třemi lety koupil Romex rozpadající se budovu bývalého ředitelství Adamovských strojíren v městečku Adamov na Blanensku. Od té doby ji rekonstruuje, kdy počasí jiným stavbám nepřeje, nebo když z nějakého důvodu vznikne technologická pauza.

„Máme výhodu, že nikam nespěcháme. Určitě se budeme stěhovat v zimě, protože to je nejméně práce. Jen ještě nevíme, která zima to bude,“ směje se Jana Kotková.

Místní si získala rekonstrukcí parkoviště

Velmi hrubý rozpočet na rekonstrukci celé stavby je čtyřicet milionů. Kotková doufá, že se firmě na opravu podaří získat i nějaká dotace určená na sanaci brownfieldů, ale nespoléhá na to zcela. Ví jen, že jednou se tam firma přesune. Už teď ale mění život města.

„Současné sídlo máme v Jehnicích, což je příměstská část Brna. Jsme s tím místem svázaní. Malovali jsme tam boží muka, podporujeme tamní chovatele, v každé místní hospodě po nás něco zůstalo. Já i mnoho našich pracovníků tam bydlíme. Jenže už tam není kde se rozrůstat,“ vypráví Jana Kotková, jak přišla k brownfieldu v Adamově.

S partnerem tamtudy projížděli na kolech i na lodi. Uchvátila je tamní příroda. Město v kotlině s řadou barevných paneláků a s pustnoucími budovami v samotném centru ji zaskočilo i okouzlilo nezvyklou atmosférou, jakoby odtržené od zbytku civilizace.

„Nemohli jsme si jako firma dovolit koupit si novou budovu. Ale jsme stavaři, tak jsme si řekli, že bychom si chátrající objekt mohli pořídit za přijatelnou cenu a sami si ho opravit,“ líčí.

ČTĚTE: STARTUJE HODINA S EY. ZAČÍNAJÍCÍ PODNIKATELKY ZÍSKAJÍ PORADENSTVÍ ZDARMA

Baráku se světle šedou fasádou se v Adamově říká Bílý dům. Místní na přistěhovalce, kteří si zříceninu pořídili, zprvu koukali nedůvěřivě. Už měli neblahé zkušenosti se spekulanty. Přesvědčilo je parkoviště.

„Parkoviště bylo to první, co jsme opravili. Když jsme tam poprvé najeli auty, Adamovští jen poznamenali, že to tedy máme odvahu,“ vypráví Jana Kotková.

Teprve od místních obyvatel se dověděla, že pod částí parkoviště protéká řeka, která vyvěrá kousek od náměstí. Hrozilo, že se kus parkoviště prostě propadne.

Kamarádi Kotkové z řad vodáků se sice hrnuli, že prostor pod parkovištěm prozkoumají na kajacích, ale nebezpečný podnik jim raději zatrhla.

Stavební úpravy budoucího sídla firmy Romex tak začaly tím, že se vyztužilo parkoviště. Adamovští díky tomu uvěřili, že by se jim mohl s firmou Romex do centra města snad přece jen vrátit život. A ten na sebe nenechal dlouho čekat.

„Přišly za mnou dvě dívčiny, že takové parkoviště, v podstatě na náměstí, je perfektní pro pořádání farmářských trhů. Jedna z nich jezdívala na trhy prodávat med a měla jasnou představu, jak by měly vypadat,“ vzpomíná Jana Kotková na loňský rok.

Adamov ve zdar akce příliš nevěřil. Ve městě se dlouho nic většího nedělo, znalci tvrdili, že tam stejně není kupní síla. Jenže nadšené pořadatelky se nenechaly odradit, dívky pozvaly svého kamaráda z dětského divadla a přesvědčily dostatek trhovců, aby do Adamova přijeli prodávat.

Na prvních farmářských trzích v Adamově se sešlo celé město. Všichni se vyšňořili jako do kostela, děti si odnášely bonbóny z divadelní taškařice a nová tradice v Adamově byla založena. „Jednu z těch děvčat jsme hned zaměstnali, když byla tak šikovná,“ poznamenává ještě Jana Kotková.

Pomalu, ale pořádně a ku prospěchu všech

Romexáci se ale nemohli jen tak v plné síle vrhnout na přestavbu vlastní budovy, musejí hlavně vydělávat. Firma se specializuje na náročné rekonstrukce, stavby střech a podobné práce, kde nerozhoduje nejnižší, mnohdy podhodnocená cena, ale opravdový um a technická zdatnost.

Jana Kotková při práci, stavařka se v ní nezapře. Foto: Ivana Gračková

Jana Kotková při práci, stavařka se v ní nezapře. Foto: archiv Romex

Chtěla tomu náhoda, že při shánění luxferů pro jednu přepážku v objektu narazila na architekta Martina Pračku, který Bílý dům znal. A hlavně umí spojit funkčnost s krásou. Jak říká Kotková, „funkcionalismus má pod kůží“. Byl ochoten pomoci a poradit přesně tak, jak si majitelka představovala – s respektem ke stavbě.

„Jsme stavební firma, tak víme, co máme. Vážíme si té budovy, vidíme její solidnost. Chceme třeba zachovat betonové podlahy. Protože dát na ně lino umí každý. Chceme, aby měla styl. Všichni zaměstnanci ji berou jako svou budovu. Když prší nebo je na nějaké naší stavbě proluka, hned jsou tady.“

ČTĚTE: DOSTALI JSTE JIŽ POZVÁNKU OD STÁTU: ŽENY VÍTÁNY, PROTOŽE JE ROK 2015?

Když Jana Kotková do objektu poprvé vstoupila, byl to pro ni šok. „Je to nádherná budova, stavebně zdravá. Ale zevnitř vypadala děsně. Naše první představa byla, že po rekonstrukci zabere jedno patro naše firma, další patra jsme chtěli pronajmout.“

Teď je Jana Kotková přesvědčena, že Romex využije celý objekt. „Když si hrajete s každou zdí, s každou podlahou, když ten prostor postupně objevujete, odkrýváte všechno krásné a zjišťujete, co všechno je v horším stavu, než jste čekali, rodí se vztah,” vysvětluje.

V přízemí by měly být sociální služby, které budou k dispozici i obyvatelům města. Třeba profesionální hasiči by uvítali rehabilitace. Ovšem šéf hasičů je chce s vířivkou! „No tak budeme mít asi i vířivku, aby u nás rehabilitovali místní hasiči,“ usměje se Kotková.

Romex, který existuje už od roku 1991, je podle ní v současnosti ve stádiu stabilizace a dalšího rozpuku, takže v části prostor by mohla vzniknout nová projekční kancelář. A v horním patře, které se kdysi zbudovalo jako přístavba, bude společenský sál.

„Potřebuju kyslík, abych mohla pracovat. Tak jsem říkala, že tu musí být balkon nebo veranda, jinak bych ani neměla, kde si dát doutník a rum nebo kafíčko. Část vrchního patra jsme proto vybourali a udělali velký balkon. Chlapi zpočátku brblali, že tam všude poteče, když zrušíme okna. Tak jsem ze sebe udělala blondýnu a řekla jim, ať to nějak vymyslí, aby tam neteklo. A oni to vymysleli.“

Podporuje další podnikavé ženy

Ples města ani hasičů se do horního patra budoucího sídla Romexu asi nevejdou, ale na nějaký ten koncert nebo recitál už se Jana Kotková těší. Zvláště když se bude pořádat s velmi šikovnou ředitelkou kulturního centra Jitkou Králíčkovou, která prý je schopna přitáhnout třeba pěvecké nebo divadelní hvězdy i do „města, které za války nebombardovali, protože ho nenašli“.

Spolu s budovou firma koupila i sochu Marie Kudeříkové, která byla zašlá, zarostlá keři. „Upravili jsme celé prostranství, sochu otryskali a zjistili jsme, že je celá z bronzu; a je moc krásná. Moje kamarádka, která má slévárnu, už nám k ní vyrábí cedulku. Bude na ní: Ve jménu života i radosti i krásy,“ vypráví Jana Kotková.

Sama si zakládá na tom, že i při náročné práci ve stavařině zůstává především ženou. To byl také důvod, proč v roce 2009 vstoupila do Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek.

Chtěla hovořit se ženami, které něčeho dosáhly, a přitom si zachovaly svou ženskost. Inspiroval ji příběh úspěšné prezidentky asociace Olgy Girstlové. Spolu s ní pak rozšiřovala asociaci z Brna do ostatních měst republiky. A baví ji, že asociace je jednou z mála organizací, která má centrálu v Brně a pobočku v Praze.

ČTĚTE: FIRMA MUSÍ MÍT VÝSLEDKY, ALE VŠE SE DÁ DĚLAT LIDSKY, SLUŠNĚ A S OHLEDEM NA DRUHÉ, ŘÍKÁ MONIKA HORNÍKOVÁ

Jana Kotková se totiž řídí heslem, které dostala od svého kamaráda na papírku spolu se sochou, kterou jí věnoval k narozeninám. Stálo na něm: Je lepší mířit ke hvězdám a netrefit se, než do kupky hnoje a dosáhnout cíle.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Mladíci s retro bicykly, rekordy potravinové sbírky a vánoční umění českých sklářek. Týden na MY89

Následující článek

Sodexo Benefity nebo Carrier: firmy, které podporují zaměstnané rodiče

Gračková Ivana

Gračková Ivana

Ivana Gračková se pohybuje v médiích necelých třicet let. Působila na pozicích redaktorky, fotoreportérky, scénáristky, moderátorky, editorky i šéfredaktorky.
V devadesátých letech z prostředků své reklamní a PR agentury pět let vydávala kulturní měsíčník pro Moravskoslezský kraj s názvem Triumf, v němž spojila publicistickou a odbornou tvorbu zaměřenou na kulturu a společenský život regionu se standardním měsíčním přehledem akcí. Angažovala se také jako kurátorka uměleckých výstav. Věnovala se tvorbě pro tištěná média, rozhlas i televizi, pracovala také v agenturním zpravodajství. Krátce si vyzkoušela práci pro bulvár, blíže má ale jednoznačně k odborným tématům, publicistice a investigativní tvorbě.
V současné době publikuje nejvíce v Hospodářských novinách a jejich odborných přílohách.