Odpovědné zálibyOdpovědný životTémataVzdělávání pro život

Kouzlení se štětcem: Na kurzu malování akrylovými barvami aneb od nuly až do nebes

Nedávno jsem psala o tom, jak skvělé je pořizovat si zážitky a neutrácet za blbosti. Tak tohle je přesně ten případ. Zúčastnila jsem se totiž třídenního kurzu „Štětec“, na kterém se prý naučí malovat i ten, kdo nikdy v životě v ruce štětec nedržel. Že to bez talentu nejde? Věřte tomu nebo ne, ale jde. Lektorka Lucie Pavloková ze Serafinu v Praze nás to naučila. 

Jestli si myslíte, že malování štětcem je jen nějaké barevné plácání na plátno, tak jste na velkém omylu. Jak jsem během prodlouženého víkendu zjistila, je za tím tvrdá dřina. Blíží se pátek a jsem poměrně nervózní, ale tak nějak příjemně. Na kurz nic nepotřebujeme, všechny základní malířské potřeby jsou v ceně – akrylové barvy, štětce, sololitová deska, plátno… Jen oblečení bychom si měli vzít takové, u kterého nebude vadit, že ho zničíme. Akrylové barvy jsou totiž mršky, jakmile zaschnou, už nikdy je nevypereme. To mě ovšem ani trochu neodrazuje.

 

Unikátní metoda pro každého

Kurz štětce, který Serafin nabízí, nikde jinde nenajdete. Je unikátní, protože ho zdejší instruktoři „sestavili“ na základě několikaletých zkušeností a pozorování klientů na ostatních kurzech. Já třeba před 3 lety absolvovala kurz kreslení pravou hemisférou, kdy jsem se učila kreslit tužkou. Ani tenkrát jsem nevěřila, že to dokážu, ale stalo se. Kurz malování štětcem jsem tedy vzala jako další výzvu. Znova jsem chtěla zažít tu úžasnou atmosféru a absolutní pocit štěstí. Lucie Pavloková, která kurz vede, vyvrací hned na začátku všechny naše pochybnosti. „Víte, těžko se tomu věří, ale faktem je, že na „štětec“ může přijít opravdu každý. Může, ale nemusí mít vůbec žádnou zkušenost s malbou nebo kresbou. Je sestaven tak, aby po jeho absolvování i naprostý začátečník, i ten, kdo maloval naposledy temperami ve výtvarce na základní škole, byl schopen poradit si při výběru motivu, pomůcek, při míchání barev, samotném vybudování obrazu na plátno i závěrečném ošetření malby. Aby si se vším poradil jak doma v obýváku, tak v plenéru. Všude tam využije znalosti, které na „štětci“ načerpá. Talent není potřeba.“ Zní to jako pohádka, ovšem skutečně to tak je? Je první den kurzu, pátek, všichni jsme po týdnu pracovních povinností unavení, ale nažhavení na to, co nás čeká.

IMAG0207IMAG0208_BURST002_COVER

Akryl? Rychle schne a nedá se vyprat

Třídenní kurz začíná výukou. Jsme trošku zklamaní, že hned nemalujeme, ale o tom to právě je. Nemůžeme malovat, když nevíme, jak na to. Když nemáme ponětí o tom, jak se dají barvy míchat, jak stínovat a jak vyjádřit perspektivu. Ono to vážně není jen o tom, vzít do ruky štětec a namočit ho do barvy. Kurz je zaměřen na malbu akrylovými barvami, takže jako první se od Lucky dozvídáme, co to jsou vlastně akrylové barvy a jaké možnosti dávají. Musíme vědět, čím malujeme, jak akrylové barvy reagují, jednoduše řečeno, potřebujeme si je „osahat“. Taky se dozvídáme, na co budeme malovat a čím. Není totiž štětec jako štětec. Při jeho výběru bychom měli koukat na to, jaký je tvar štětinek a taky z čeho je vyroben (tedy, z jakých štětinek). Před sebou máme na stole připravených asi deset různých tvarů štětců – kulaté, rovné i zašpičatělé. Pro malovaní akrylem jsou prý nejlepší syntetické nebo přírodní s plochým koncem. Lucka vypráví zajímavě a my skoro ani nedýcháme. Dozvídáme se, že akryl si získal oblibu až v 60. letech minulého století, takže je mezi malířskými médii nováčkem. Takový Andy Warhol, představil pop artu, používal právě akryl. Výhodou akrylu je, že se dá ředit vodou, na druhou stranu se musí štětec hned vyčistit, aby barva nezaschla.

Základní kuchařka barev

IMAG0200IMAG0225

Další „přednáška“ je věnovaná barvám a míchání. Učíme se spoustu vychytávek, které v chytrých knihách nenajdeme, a postupujeme od jednoduchých cvičení k těm náročnějším. Dozvídáme se, co jsou to primární, sekundární a terciální barvy, jejich souvztažnost a to, jak se dají míchat. Výhodou je, že neutratíme moc peněz a že si můžeme vytvořit odstín přesně podle našich představ. Lidské oko totiž dokáže rozlišit až milion barevných tónů, a tuhle sumu ani omylem v žádném papírnictví nekoupíte. Postupně si na čtvrtku malujeme jednotlivé barvy, se kterými budeme nejčastěji pracovat. Dozvídáme se taky, že bez primárních barev (žlutá, purpurová a azurová) se neobejdeme, ty se prostě namíchat nedají. Opravdu si připadám jako ve snu a musím říct, že tohle barevné kouzlení mě moc baví. A je čas na první pokus o malbu. Dostáváme čtvrtku a vybíráme si předlohu – impresionistickou krajinu na fotografii. Nemůžu se rozhodnout, po chvíli to vyhrává venkovský dům od Gauguina. Po dvou hodinách se všichni díváme na naše první pokusy. Není to tak strašné, jak se zdá, ale na zeď bych si to asi ještě nepověsila. Doma nemůžu usnout, tak silné jsou dojmy.

Perspektiva a stínování

IMAG0214_BURST001IMAG0205

V sobotu dopoledne se učíme, na co všechno se dá malovat, co to je šeps (směs, která se nanáší na plátno nebo sololitovou desku), jak správně stínovat, jak utlumit jas barvy a jak naopak zvýšit sytost. Pokoušíme se namalovat podle vzoru hnědobílou zimní krajinu. Vstřebáváme další informace – maluje se ve třech plánech, které nám Lucka kreslí na tabuli v podobě trojúhelníku. „Vždycky si představte sami sebe úplně vpředu a při malování postupujte odzadu dopředu,“ říká. Pokud tedy vidíme na předloze vzadu oblohu a vepředu pole a kytky, musíme začít oblohou. Po obědě se učíme malovat mraky. V životě bych neřekla, že to bude taková dřina. Nejde mi to a chce se mi brečet, protože všem okolo se to daří. Co dělám špatně? Lucka mi znova ukazuje, jak na to, jak držet štětec a jak s ním na papíře pracovat. Jsem jako buldok, nedělám si přestávku, dokud mi to aspoň trošku nepůjde. Odpoledne dostáváme další úkol – malujeme krajinu podle Cézanna. Dozvídáme se taky, že líp se maluje, když na obrázek koukáme zpříma, tedy když je plátno umístěné na malířském stojanu. Než skončí sobotní výuka, máme obrázek na sololitové desce namalovaný. Je to zvláštní, ale Lucka má pravdu. Zblízka vypadá to, co jsme namalovali, naprosto nezajímavě, stačí se ale zvednout ze židle, poodstoupit a všechno se zdá naprosto dokonalé.

IMAG0222IMAG0216

Od nuly až do nebes

Neděle, poslední den kurzu. Čeká nás malování na malířské plátno. Připadáme si jako skuteční malíři, tedy skoro. Dostáváme instrukce a paletu na jedno použití, což je vlastně papírový blok, jehož listy mají tvar palety. Každý list se po použití vyhodí do koše. Už víme, jak na to, jaký podklad na plátno použít a jak si poradit s předlohou. Ještě než naneseme na plátno podklad, máme povoleno, abychom si tužkou předkreslili hlavní motiv. Je to trochu geometrie, snažím se, aby byly hlavní body předlohy opravdu tam, kde by měly být, odhaduji, přeměřuji. Rozhodla jsem se pro stejný motiv jako v pátek. To pro srovnání. Začínám malovat. Zpočátku postupuji velmi opatrně a spíše si se štětcem hraju, ale pak jsou moje tahy dynamičtější a svižnější. Barevné „skvrny“ kladu tam, kam chci a už se nebojím, že z nich nakonec nebudou stromy. Budou. Stejně jako mraky, střecha či potok. Makáme všichni do jednoho a nechce se nám odejít ani na oběd. Přerušit tok nadšení a euforie? Po čtvrté odpoledne máme hotovo. Chodíme kolem stolu a prohlížíme si práce ostatních a nemůžeme uvěřit tomu, co vidíme. Prostě nádhera. A slova nejsou potřeba. Nebo ano. Lucie Pavloková, která nás tři dny vedla do nebes, říká: „Fascinuje mě výtvarné umění a miluji hudbu. Není nic hezčího, než si pustit muziku přímo do uší a trávit čas u stojanu nebo nad papírem. Kdybych nebyla lektorkou Serafinu, chtěla bych být muškou, cestovat časem a pozorovat při práci největší malířské mistry v dějinách lidstva.“ Ani se jí nedivím. Mně stačily tři dny a pro malování jsem se nadchla. Mimochodem, už mám koupené barvy, štětce, plátno a stojan. Je to jasné, vánoční dárky už od teď nemusím kupovat. Budu je malovat!

Moje závěrečná práce - podle Gauguinovy předlohy.

Moje závěrečná práce trvala celý den, ale stálo to za to. Úžasný pocit a relax!

Více na: www.konecnekreslim.cz

 

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Buenos-Aires-El-Ateneo-Grand-Splendid-15
Předchozí článek

9 neobyčejných světových knihoven na neobvyklých místech

FOTO: SHUTTERSTOCK
Následující článek

Přírodní kosmetika u kadeřníka, kosmetičky i v parfumérii

Ivana Ašenbrenerová

Ivana Ašenbrenerová

Pracovala v Mladém světě, v časopise Maminka či Marianne.cz. Je autorkou knihy Co dělat, když dítě, spoluautorkou knihy Aromaterapie v životě ženy a Velké knihy o mateřství. Zajímá se o zdravý životní styl, alternativní medicínu, psychologii a vše, co je mezi nebem a zemí. Jako typický Blíženec ráda mluví, směje se a bez humoru si neumí představit život. Nejraději relaxuje při čtení, hudbě, vaření, na kole nebo s kamarádkami. Má tři syny, díky kterým každý den zjišťuje, že mateřství je úžasné dobrodružství, které nikdy nekončí.