Byznys pro životCSRDiverzitaFiremní dobrovolnictvíKariéraOdpovědné firmyS korporací v zádechTémataVzdělávání pro život

Kristína Félová z MOL: Ve velkých městech dnes firmy vedou válku o talenty

Od září je Kristína Félová šéfkou skupiny MOL v České republice. A má velké plány, krom těch obchodních třeba dokázat, že petrochemická firma může brát společenskou odpovědnost opravdově, přitáhnout do skupiny talenty z českých škol a zaměřit se na ženy. Po těch je především v těžební části skupiny hlad.

Jak by se generální ředitelka skupiny MOL v České republice dala jednoduše popsat? Asi jako žena, která je tak nabitá energií, že ji na vás přenese pouhým podáním ruky. Máte chuť ji poslouchat, a tím, že má za sebou jak kariéru ekonomické novinářky, tak šéfky komunikace, dokáže své myšlenky velmi srozumitelně formulovat a neschovává se za korporátní fráze.

ČTĚTE: FIRMA MUSÍ MÍT VÝSLEDKY, ALE VŠE SE DÁ DĚLAT LIDSKY, SLUŠNĚ A S OHLEDEM NA DRUHÉ, ŘÍKÁ MONIKA HORNÍKOVÁ

Navíc je vidět, že společenská odpovědnost je téma, které Kristínu Félovou bytostně zajímá. A to nejen ta firemní, kterou v Slovnaftu zaváděla už na Slovensku, ale odpovědnost jako taková. Rodačka z Komárna, která vyrostla v maďarsko-slovenské rodině a novinařinu si užila v Mečiarovské éře, má velmi vyvinutý smysl pro spravedlnost.

A upřímně se raduje, že se MOL rozhodl dát podnikání v Česku zelenou. “Pořád máme tolik společného, ty rozdíly jsou velmi malé,” říká devětatřicetiletá manažerka.

MY89: Co vás v nejbližší době čeká, abyste se více etablovali na českém trhu?

Nejsme nováčkem na českém trhu, Slovnaft Česká republika tu desetiletí funguje v oblasti velkoobchodu s motorovými palivy, kde dlouhodobě patříme mezi tři největší dodavatele. A jsme největším importérem motorových paliv do Česka, především ze slovenské rafinérie Slovnaft.

Nyní jsme se ale prosadili v maloobchodě. Do roku 2012 jsme v Česku měli méně než třicet čerpacích stanic, tehdy jsme koupili síť Pap Oil, což bylo 125 stanic, a zhruba před rokem jsme koupili 169 čerpacích stanic – od Lukoilu a Agipu. Větší síť benzínek má v Česku už jen domácí Benzina, asi o třicet čerpacích stanic.

Český trh je nám velmi blízký, nejen proto, že jsme tu dlouho přítomní ve velkoobchodě, ale i společnou historií mezi oběma zeměmi. Ve strategii Skupiny MOL patří nyní České republice přední místo. Máme – až na malé rozdíly mezi českým a slovenským zákazníkem – velmi mnoho společného.

 

Kristina Félová (39) Šéfkou ropné a plynárenské skupiny MOL v České republice je od 1. září Kristína Félová. Ve funkci generální ředitelky má na starosti 220 zaměstnanců a aktivity společností Slovnaft Česká republika, MOL Retail Česká republika, MOL čerpací stanice a Pap Oil; je zároveň jednatelkou společností skupiny MOL v České republice. Kristína Félová odstartovala pracovní kariéru ve slovenských médiích, v tiskové agentuře a rádiu Twist. Ve skupině MOL pracuje od roku 2003, kde začala v pozici mluvčí společnosti SLOVNAFT, později jako ředitelka korporátní komunikace řídila veškerou externí a interní komunikaci společnosti. V roce 2009 přešla do divize Downstream, nejdřív jako generální ředitelka společnosti MOL Slovensko a později jako produktová ředitelka společnosti Slovnaft. Ve Skupině MOL vedla od roku 2011 divizi palivových karet a byla odpovědná za kartový byznys v 10 zemích. Od července 2014 nastoupila na pozici projektového manažera oddělení strategických downstreamových akvizic Skupiny MOL v České republice, na Slovensku a v Rumunsku a vedla integraci společnosti Lukoil a ENI do Skupiny MOL. Vystudovala Ekonomickou univerzitu v Bratislavě se zaměřením na zahraniční obchod a následně MBA v anglickém Birminghamu. Kromě slovenštiny a maďarštiny hovoří rovněž anglicky, španělsky a učí se italsky. Má přítele, nevlastního, dnes už dospělého syna, miluje svou rodinu a rodné Komárno, ráda lyžuje a cestuje – v tom je prý neúnavná.

Kristina Félová (39)
Šéfkou ropné a plynárenské skupiny MOL v České republice je od 1. září Kristína Félová. Ve funkci generální ředitelky má na starosti 220 zaměstnanců a aktivity společností Slovnaft Česká republika, MOL Retail Česká republika, MOL čerpací stanice a Pap Oil; je zároveň jednatelkou společností skupiny MOL v České republice.
Kristína Félová odstartovala pracovní kariéru ve slovenských médiích, v tiskové agentuře a rádiu Twist. Ve skupině MOL pracuje od roku 2003, kde začala v pozici mluvčí společnosti SLOVNAFT, později jako ředitelka korporátní komunikace řídila veškerou externí a interní komunikaci společnosti.
V roce 2009 přešla do divize Downstream, nejdřív jako generální ředitelka společnosti MOL Slovensko a později jako produktová ředitelka společnosti Slovnaft.
Ve Skupině MOL vedla od roku 2011 divizi palivových karet a byla odpovědná za kartový byznys v 10 zemích. Od července 2014 nastoupila na pozici projektového manažera oddělení strategických downstreamových akvizic Skupiny MOL v České republice, na Slovensku a v Rumunsku a vedla integraci společnosti Lukoil a ENI do Skupiny MOL.
Vystudovala Ekonomickou univerzitu v Bratislavě se zaměřením na zahraniční obchod a následně MBA v anglickém Birminghamu. Kromě slovenštiny a maďarštiny hovoří rovněž anglicky, španělsky a učí se italsky.
Má přítele, nevlastního, dnes už dospělého syna, miluje svou rodinu a rodné Komárno, ráda lyžuje a cestuje – v tom je prý neúnavná. Foto: Filip Singer

Jasně, jde o prodané litry paliva, ale také o to, abychom dokázali zákazníkům nabídnout to něco, kvůli čemu se na naše stanice budou vracet, a zaměstnancům takové podmínky, aby u nás chtěli pracovat.

Chceme zapojit komunity

MY89: Jste petrochemická společnost, takže téma ekologie a společenské odpovědnosti se přímo nabízí. Přibývá motoristů, kteří vítají, když na pumpě najdou i CNG stanici nebo elektrickou nabíječku, plánujete i tato alternativní paliva?

Možná bych to vzala trochu šířeji. Velmi často vnímám, že u naší branže, když podniká cokoliv v ekologii, se na to veřejnost dívá s nedůvěrou. To si řekněme upřímně.

Nicméně, rafinérie Slovnaft prošla v uplynulých desetiletích kompletní technologickou rekonstrukcí, která výrazně snížila ekologickou zátěž výroby. Na Slovensku jsme byli vždy ještě před legislativou – mnohem dříve jsme nabízeli bezolovnatá paliva, snížili sirnatost paliv, byli jsme jako první připraveni na výrobu biopaliv první generace.

Ačkoliv si myslím, že ještě dlouhé roky budou na prvním místě výběru motoristů fosilní paliva – benzín a nafta – nejsem krátkozraká a vím, že o alternativu začínají lidé zájem mít.

ČTĚTE: NA MYŠLENKU DÁT PRÁCI LIDEM BEZ DOMOVA MĚ PŘIVEDL SYN, ŘÍKÁ ŠÉF ČESKÉHO SIEMENSU EDUARD PALÍŠEK

Díky akvizici Lukoilu jsme koupili i pět CNG stanic a kolegové pracují nyní na tom, abychom síť v Česku rozšířili na dvacet plniček. Zároveň chceme nabízet ve větší míře i LPG stanice, což je sice ropný produkt, ale též ekologický. I těch chceme příští rok přidat zhruba dvacet.

MY89: A elektronabíječky?

Mapujeme potřeby a poptávku zákazníků. Navázali jsme spolupráci s výrobci elektrické energie, například se Skupinou ČEZ, a společně zkoumáme, kde a jaká je poptávka po nabíjení elektromobilů a o jakou technologií mají zákazníci zájem.

MY89: Před časem jste oznámili, že ve spolupráci s nadací Partnerství zavádíte v Česku projekt Zelené oázy, kde chcete rozdělit mezi jednotlivé projekty 1,4 milionu korun. Je to jediný projekt na pomezí CSR a charity v oblasti ekologie, který zavádíte v Česku?

Postavení společnosti MOL se výrazně změnilo. V minulosti jsme tu byli malá či menší firma, nyní jsme počtem čerpacích stanic, zaměstnanců a stakeholderů již velkým podnikem. A s tím jde ruku v ruce i zavádění CSR programů. I na Slovensku to šlo postupně, ani tam jsme najednou nezačali s dvaceti programy.

V oblasti ekologie je to tedy první grantový program, který chce, aby se obnovovaly nebo vytvářely parky, naučné chodníky, školní zahrady, botanické zahrady a podobně, a zároveň, abychom podpořili komunity. Jsem velkou zastánkyní zapojování komunit do CSR projektů, protože málokdo si váží toho, když mu Slovnaft či MOL něco zaplatí a donese na zlatém talíři, mnohem více si lidé považují aktivit, na nichž se podílejí, ať už je to neziskovka, rodičovské sdružení, školní komunita…

Velmi mě překvapil neuvěřitelný zájem o tento program.

MY89: Na Slovensku nebyl takový?

V prvním roce ne. Tady počítáme žádosti o grant ve stovkách, došlo jich 220. Teď jsme ve fázi výběru, jde v první řadě o to, aby byly projekty udržitelné a dostupné veřejnosti, rozhodně nehodláme platit soukromé zahrady. S předvýběrem nám pomůže nadace, která má na tuto oblast odborníky, finále pak budeme hodnotit v únoru společně.

Musím ale říct, protože jsem na Slovensku před lety tento program zaváděla, že vznikla řada vynikajících projektů, a nakonec na jejich budování participovali i zaměstnanci v rámci dobrovolnictví.

MY89: Firemní dobrovolnictví se v Česku v posledních letech hodně rozmáhá, podpoříte dobrovolnické aktivity zaměstnanců i v Česku?

Na Slovensku jsme dlouhé roky byli zapojeni do Dne firemního dobrovolnictví. Pro zaměstnance je to silná motivace – úžasný teambuilding, mnohem hodnotnější, než když si jdete sednout na pivo nebo zahrát kuželky. Navíc měli dobrý pocit, že mohli alespoň trochu pomoci, ať už v nadacích, neziskovkách či sociálních ústavech, a že jim firma umožnila, aby pracovní den věnovali někomu jinému.

Budeme postupně podobné modely zavádět i v Česku. Tady si dovedu představit ale i expertní dobrovolnictví – aby naši odborníci pomáhali neziskovému sektoru v tom, co umí nejlépe. Bude to jeden z dalších kroků ve společenské odpovědnosti.

Válka o talenty

MY89: Podporujete stejně jako další průmyslové firmy mladé lidi už na studiích, vychováváte si zaměstnance ve školách?

To je pro nás alfa omega, nejen z pohledu společenské odpovědnosti, ale celého našeho byznysu. Především ve velkých městech – všude v Evropě – vedou firmy válku o talenty, o mladé lidi.

Já nejsem rozhodně zastánkyní výlučně finanční motivace, nebudu se s dalšími firmami překřikovat, kdo dá víc. Proto musíme i v Česku vytvořit takovou firemní kulturu, takové zázemí pro zaměstnance, aby k nám chtěli lidé přijít sami, protože jim řekl kamarád, že se v MOLU mohou realizovat, že se k lidem chováme více než jen slušně.

A v Česku k tomu máme unikátní příležitost. Protože po všech fúzích jsme vyloženě kotlem firemních kultur, velmi různorodých – české, slovenské, ruské, americké, italské… A z každé potřebujeme vybrat to nejlepší, a vybudovat kompaktní celek, který přispěje svou rozmanitostí k atraktivitě nás jako zaměstnavatele.

MY89: Máte nějaké specializované programy na vyhledávání a výchovu mladých lidí?

Ano a některé už běží i v Česku. Jedním z nich je Growww, který je zaměřený na čerstvé absolventy univerzit, kterým nabízíme plně placenou roční stáž. Program běží od roku 2007 a v jedenácti zemích máme každý rok kolem dvou tisíc přihlášek.

Vidíte tu energii? Foto: Filip Singer

Vidíte tu energii? Foto: Filip Singer

Navíc po roce stáže nabízíme více než osmdesáti procentům mladých lidí stálou práci. A 37 procent těchto pracovních nabídek míří ženám. To je mimochodem mnohem lepší poměr než je náš celoskupinový gender poměr – kde je 22 procent žen a 78 procent mužů.

MY89: Ale v Česku jste říkala nedávno na konferenci, že máte velmi vyvážený poměr žen a mužů ve vedení…

V Česku jsme na tom v diverzitě mnohem lépe, ale to je i tím, že jsme tady spíše obchodní firma, kdežto v jiných zemích ve skupině musíme započítat i rafinérie, a tam pracují stále především muži. V laboratořích, ve vedení, v kancelářích, ve financích je to již velmi vyrovnané, ale v rafinériích zatím bohužel ne.

MY89: Jak je to tedy konkrétně v Česku?

Ve všech úrovních vedení, od nejvyššího až po liniové manažery, máme velmi vyvážený poměr 50 na 50. A bez kvót. Je to můj soukromý názor, ale jsem přesvědčená, že rozmanitost týmu je možné prosadit i bez povinných nařízení, že je důležitější kolegyním ukázat, že je to možné. Čímž neříkám, že není nutné ženy podpořit, ale jde spíše o to ukazovat příklady, dávat podmínky, pobízet.

ČTĚTE: TECHNIKA NENÍ ŠPINAVÁ, ZÁJEM MAJÍ STÁLE ČASTĚJI I DÍVKY, TVRDÍ BOHDAN WOJNAR ZE ŠKODA AUTO

Máme skvělý skupinový program, který v Česku neběží, protože tady nemáme těžbu. Nabízíme mladým ženám stipendia už při studiu a účast na mezinárodních konferencích, tak podporujeme studentky geologických oborů.

A pokud jsou již ve firmě, nabízíme v tomto programu mentoring a rozvojový program, aby překonaly ono stereotypní: Já na to nemám, a překlopily se do role: Proč bych na to neměla, jen to budu dělat jinak než kolega – muž.

MY89: Budete program zavádět i v Česku?

Tento ne, ale podobný. Jmenuje se Uppp a je zaměřený na talenty z technických univerzit, které bychom chtěli pak využít právě v zemích, kde těžíme. Je to soutěž, velmi interaktivní a se zajímavou možností pracovat v zahraničí. Uppp není zaměřený jen na ženy, ale jak už jsem říkala – právě v rafinériích a těžbě chceme poměr mužů a žen vyrovnávat, takže i v tomto programu máme k ženám blíž.

MY89: Jak vy si vybíráte tým?

Velmi vědomě si vybírám různé typy lidi a nejde jen o genderový výběr. Osobně velmi ráda pracuji v mezinárodním týmu – různé národnosti, různé kultury, různé pohledy. A také ve věkově rozlišném týmu. Z vlastní zkušenosti z manažerské praxe vím, že lépe fungují rozmanité týmy. Máme mezinárodní tým, genderově vyvážený a věkově od dvaceti let až do předdůchodového věku.

Dobře nám funguje, co se týče věkové diverzity a péče o talenty, také program Freshhh, kdy studentům univerzit nabízíme on-line hru, kde si mohou vyzkoušet řídit firmu a těm nejlepším pak nabídneme práci. Letos vyhrál trojčlenný tým, dva z nejlepších jsou Slováci, ale v tom fakt nemám prsty. Jeden z nich nastoupil nedávno do mého týmu.

MY89: Jak funguje spolupráce s českými vysokými školami s technickým zaměřením? Obracejí se na vás samy?

Od září jsem zatím nějaký proaktivní zájem univerzit nezaregistrovala, ale kolegové mi ukazují, se kterou školou už mají dobré zkušenosti, a kde bychom mohli navázat užší spolupráci.

Skvěle se dá spolupráce využít při menších zakázkách a především při výchově náhrady za zkušeného člověka, který má odejít za několik let do penze. Škola může vytipovat tři čtyři studenty, kteří pak pracují se zkušeným pracovníkem, ten je učí, předává jim know-how a my si pak toho nejtalentovanějšího jako vyškolenou náhradu můžeme vybrat. Hodně budeme cílit právě na Vysokou školu chemicko-technologickou.

Z tiskové kanceláře do šéfovského křesla

MY89: Generální ředitelkou jste od září, ale prozraďte – jak se z novinářky vyloupne šéfka petrochemické firmy?

Nejsem vystudovaná novinářka. Studovala jsem ekonomii a hledala jsem si na univerzitě brigádu. A právě tehdy vznikala na Slovensku jediná soukromá tisková agentura, kde jsem začala pracovat jako ekonomická redaktorka. Nejprve jsem to brala fakt jako brigádu na tři měsíce, do prázdnin.

Ale nějak mě to chytlo, z prázdnin nebylo nic, do září už jsem měla 80procentní úvazek, školu jsem musela výrazně „optimalizovat“.

Vždy jsem měla potřebu stavět se na stranu slabších, těch, kterým se děje nespravedlnost, a uvědomte si, že to bylo za takzvané Mečiarovské éry. Demokratická média byla tehdy ve velkém oslabení a já mohla dělat pro médium, které nebylo cenzurované, stejně jako rádio Twist, do něhož jsem se pak přesunula.

Dodnes jsem ráda, že jsem aspoň trochu pomohla, že lidé začali vnímat i ekonomická témata a že jsme s kolegy přispěli k odkrývání těch lumpáren, které se tehdy na Slovensku děly.

A pak jsem dostala od britské vlády stipendium a odjela na rok studovat MBA do Anglie. A když jsem se přijela zpět, už jsem se do médií nevrátila.

MY89: Proč?

I proto, že jsem měla v Británii úžasnou možnost pracovat v silně mezinárodním týmu, bylo nás sto dvacet z osmdesáti zemí, a já jsem na to chtěla možná navázat. A tak jsem odešla do Slovnaftu dělat tiskovou mluvčí.

MY89: A pak?

Po šesti letech práce v komunikaci, kdy jsem se o petrochemii hodně naučila a mohla jsem dokonce zavádět do Slovnaftu, tehdy typicky průmyslového podniku, společenskou odpovědnost, jsem začala dělat to, co jsem vystudovala – byznys a ekonomii.

MY89: Znám vás jako generální ředitelku, vaši pracovní story, ale o vašem soukromí vlastně nic nevím…

No protože se mě na to nikdo neptal. Já to netajím. Nejsem vdaná, ale můj partner má osmnáctiletého syna, kterého beru jako svého, protože ho znám od pěti let. Takže sice nejsem vdaná, ale všem říkám, že mám dítě.

Pocházím z Komárna, z maďarsko-slovenské rodiny. Vyrůstala jsem ve velmi diverzitní kultuře, doma se mluvilo paralelně dvěma jazyky. Když jsem se podívala na babičku, mluvila jsem maďarsky, a hned druhou větu jsem dědovi říkala slovensky, a vůbec mi to nepřišlo.

ČTĚTE: UŽ JE LÍP. GENERACE REMCALŮ VYMÍRÁ A MLADÍ SE SNAŽÍ, ŘÍKÁ DĚDEK Z JABLOTRONU

Víte, jak to v Mečiarovské éře v tomto regionu národnostně velmi vřelo, což mi také hodně dalo. Protože od mala hledám v každém člověka, osobnost, ne jeho masku, ne jeho národnost. S každým se snažím vyjít, každému porozumět, lidé jsou prostě různí, v tom je jejich krása.

MY89: Nechybí vám rodina? Je to přeci jen hodně daleko od Prahy, i v dnešní době?

Chybí. A je to jedna z největších výzev v rámci zvládání pozice. Ale trošku mi to pomáhá umět si více užít chvíle, kdy jsem doma s rodinou. Snažím se jezdit na Slovensko každý druhý víkend, být se sestrou, rodiči, prarodiči. Bez toho žít nemůžu.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Bezpřístřešníci. 50 osudů (z) ulice na 290 stránkách knihy terénního pracovníka

Následující článek

Svaz průmyslu chce více působit v oblasti CSR, spolupracovat bude s Byznysem pro společnost

Petra Horáková

Petra Horáková

Petra Horáková se dlouhodobě věnuje tématu odpovědného podnikání. Byla u startu pravidelných příloh Hospodářských novin věnovaných oblasti CSR, účastní se i odborných konferencí a diskusí. Čtyři roky se věnovala projektu TOP 25 žen českého byznysu. Petra začínala svou novinářskou dráhu v polovině 90. let jako redaktorka ostravské přílohy deníku MF DNES.