CSRFiremní dobrovolnictvíKariéraKomunityNeziskový světOdpovědné firmyS korporací v zádechTechnologie pro životTémata

Lidem ve Rwandě dobrovolníci z Hochtiefu postavili lávku přes řeku Ururumanza

Matěj Bůžek se na podzim zapojil do projektu neziskové organizace Bridges to Prosperity. Spolu s kolegyní Annou Hlaváčkovou strávili jako dobrovolníci čtrnáct dnů v africké Rwandě, aby pomohli místním postavit lávku přes řeku Ururumanza v oblasti Muhanga-Ruhango. Bůžek i Hlaváčová jsou zaměstnanci stavební společnosti Hochtief-CZ, která s neziskovkou spolupracuje už čtyři roky. Hlavním cílem je projektovat a stavět lávky a mosty v rozvojových zemích.

Stavební firma Hochtief se soustředí v rámci společenské odpovědnosti na africkou Rwandu a každý rok tam vyráží s desetičlenným týmem dobrovolníků, aby v projektu Bridges to Prosperity stavěli lávky a mosty pro tamní obyvatele a trochu jim usnadnili život. Letos na podzim se poprvé k týmu stavební firmy připojili také dva čeští zaměstnanci – Anna Hlaváčová a Matěj Bůžek. Mezinárodní tým se potkal poslední říjnový den na letišti v Amsterdamu, aby odtud společně odletěl do hlavního města Rwandy Kigalu.

ČTĚTE: RWANDA MÁ SVOJI PRVNÍ PILOTKU, TA CHCE BÝT VZOREM PRO DALŠÍ ŽENY

„Rwandě se přezdívá africké Švýcarsko, určitě i proto, že patří mezi relativně bezpečné země,“ říká Anna Hlaváčová, která ve společnosti Hochtief CZ pracuje jako technoložka – přípravářka. S Matějem Bůžkem z téže společnosti se přihlásila do výběrového řízení, které v srpnu vyhlásil jejich zaměstnavatel. „Doplnili jsme tak své kolegy z Německa, Velké Británie a Kataru,“ uvádí Hlaváčová. Na místě pak vylosovali z místních obyvatel pětadvacet pomocníků, kteří se společně s evropským týmem na stavbě lávky podíleli.

Pro sedm tisíc děti, aby se mohly dostat do školy

„Řeka Ururumanza se každý rok rozvodní natolik, že je nemožné ji bezpečně přejít. Přitom místní lidé ji musí překonat, aby se mohli dostat do práce, aby mohli nakoupit na trhu, řeku musí zdolat také sedm tisíc dětí, které tudy chodí do školy. Stejným směrem jsou i nemocnice, pošta a další úřady,“ vysvětluje Bůžek, proč byla stavba lávky nepostradatelná.

Z počátku byla desetičlenná výprava z Evropy pro domorodé obyvatelstvo atrakcí, nakonec si na na stavaře zvykla. „Pracovali jsme od sedmi ráno do pěti do večera. Počasí nám docela přálo, za celou dobu pršelo jenom dvě hodiny, a tak jsme dodrželi naplánovaný harmonogram. Poté jsme se auty přesouvali do našeho obydlí, které tvořily staré cihlové domky. Spali jsme ve čtyřech pokojích,“ líčí běžný pracovní den Matěj.

Do Rwandy přivezl mimo jiné jako dárek nafukovací balonky a způsobil tak v celé vesnici pořádné pozdvižení. Vděčné téma byl taky fotbal a karty.

Jeho kolegyně zase vzpomíná na okamžiky, kdy s kolegyněmi vytáhly foťáky a místním dětem ukazovaly, jak na fotkách vypadají. „Ta radost v dětských očích, když jim člověk podal jejich vlastní, pro nás obyčejnou, fotografii, jsou pro Evropana, který se může kdykoliv během dne podívat do zrcadla, jen těžce pochopitelná,“ popisuje stavařka.

ČTĚTE: DOBROVOLNICTVÍ: KULTURU NAŠÍ SPOLEČNOSTI VYTVÁŘÍME VŠICHNI SPOLEČNĚ

Oba Češi si také vyzkoušeli život ve skutečných místních podmínkách. Vařilo se na ohni, pořád dokola stejné jídlo – rýže, těstoviny, brambory, banány, fazole, rajčatová omáčka a avokádo. „Maso jsme tam měli jen dvakrát. Poprvé nám místní kuchař naservíroval slepici, ale pro nás bílé bylo maso tuhé, prostě k neukousnutí. Podruhé jsme grilovali kozy a tentokrát to bylo naopak výborné,“ vzpomíná sedmadvacetiletý Bůžek.

Na záchod se chodilo do vykopané díry, splachovalo se hrníčkem s vodou. A koupelna? O té se jim prý mohlo jenom zdát. K dispozici měli kanystry s vodou, které jim nosili místní. Výpadky elektřiny byly na denním pořádku.

Stavbu mostu pochopí, až se řeka zaplní

Svou účast na výstavbě mostu považují jak Matěj, tak Anička za zážitek na celý život. „Poznala jsem úplně jiný život, jiný přístup, rozdílnou mentalitu a pro mě zcela neuchopitelnou spokojenost zcela chudých a prostých lidí,“ shrnuje svoje pocity mladá žena, která má zkušenosti i s dobrovolnictvím na Ukrajině.

Stavba mostu je podle ní pro místní lidi skutečná pomoc. „Oni to ale pochopí až v okamžiku, kdy se rozvodní jejich řeka. Teď, když bylo koryto řeky téměř prázdné, na nás někteří koukali i s mírným despektem, co tam vlastně děláme,“ usmívá se.

Projekt s neziskovou organizací Bridges to prosperity má podle obou českých dobrovolníků určitě smysl, protože z mostu budou mít užitek tisíce lidí. „O malé věci se místní lidé, jejichž hlavní starostí je vyvenčit dobytek, obdělat pole a dovézt pitnou vodu, dokážou i poprat a vzájemně si věci brát. Most bude pro každého,“ hodnotí práci mezinárodního týmu Matěj Bůžek.

A co říci na závěr? Že slavnostního otevření lávky se zúčastnilo na čtyři sta místních lidí, včetně důležitých zástupců ze strany samosprávy, vojska a také tanečníků a zpěváků. „Největší aplaus a obdiv si vysloužil místní mecenáš, který hrál významnou roli ve vyjednávání s neziskovou organizací, aby se most postavil právě zde, v oblasti Muhanga-Ruhango,“ vzpomíná.

ČTĚTE: VOLNÝ ČAS VĚNUJÍ POTŘEBNÝM. DOBROVOLNICTVÍ PROPAGUJÍ VE SVÝCH FIRMÁCH

Ve Rwandě strávil s kolegyní čtrnáct dní, do Česka se vrátili 16. listopadu. “Udržitelný rozvoj a společenská odpovědnost mají ve firmě dlouholetou tradici a jsou nedílnou součástí obchodní strategie. Vytváříme prostor pro život, a tak přebíráme obrovskou odpovědnost za jednotlivce i prostředí, a to nejenom v době realizace staveb, ale zejména do budoucna,” dodala Karolína Kříženecká z české pobočky společnosti Hochtief.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Světová konference o ženách, která kvóty (ne)řeší

Následující článek

Počet finančních darů v Česku roste rychleji než HDP

Stypková Marie

Stypková Marie

Novinařině se věnuje dvacet let. Začínala v regionálních denících.
Mezi její největší úspěchy patří vítězství v novinářské soutěži vydavatelství VLP Ombudsman čtenářů za sérií článků o nejmladších bezdomovcích. Jako vedoucí redaktorka pracovala také v týdeníku Sedmička nebo 5 plus2.
Má dvě dospělé děti a tři vnoučátka. V životě se řídí zdravým selským rozumem, tíhne k východním filozofiím.