DiverzitaEditorský výběrGenderKariéraKomunityNa vlastní trikoNeziskový světOdpovědná rodinaOdpovědné zálibyOdpovědní lídřiOdpovědný životTémata

Mateřská centra vytáhla mámy z izolace čtyř stěn, říká Rut Kolínská

Síť mateřských center se za pár týdnů změní v Síť pro rodinu. Zakladatelka mateřských center Rut Kolínská je totiž přesvědčena, že o důležitosti rodiny je třeba mluvit čím dál více. Znáte příběh Ženy Evropy a zakladatelky mateřských center v Česku? Víte třeba, že prvních dvanáct let pracovala pro centra úplně zadarmo?

„Někdy mám intenzivní pocit, že si lidé neuvědomují, že v rodině a v partnerství jsou důležití všichni a sobecké vnímání osobních potřeb a přání vede k rozpadu manželství i z velmi malicherných důvodů,“ přemýšlí v útulném bytě na Letné matka pěti dnes už dospělých dětí.

ČTĚTE: S VÝCHOVOU K FILANTROPII JE TŘEBA ZAČÍT UŽ OD DĚTSTVÍ, TVRDÍ TEREZA MAXOVÁ

Drobná dvaašedesátiletá žena s mikádem nalévá zelený čaj, servíruje cukroví a vypráví o tom, jaké to je vyrůstat v rodině evangelického faráře, o místo na vysoké škole bojovat prací na pozici domácí dělnice pro Krásnou jizbu, ale i skočit rovnýma nohama do projektu mateřských center, nad nímž zpočátku mnozí ohrnovali nos – vždyť mámy mají sedět doma, starat se o děti a ne se někde scházet a drbat…

V tomto týdnu, ale před šestadvaceti lety, vyrazila Rut Kolínská s rodinou jako první tříkráloví koledníci v Česku do ulic, aby vybírala peníze pro Jedličkův ústav.

A tehdy na koledě, kdy tři mladší děti byly převlečené za Tři krále a její nejstarší dcera hrála na ulici na housle, neobvyklou rodinu potkala socioložka a spisovatelka Alena Wagnerová, která přijela do Prahy z Německa a hledala organizaci Pražské matky. Rut Kolínská byla jednou z nich a pozvala novinářku k sobě domů. Tehdy poprvé slyšela o mateřských centrech. Psal se rok 1990.

MY89: Zaujalo vás to?

Ano i ne. Tehdy jsem nepřemýšlela, že bych se věnovala sociální oblasti, slíbila jsem, že se poptám, zda by do projektu nešla jiná členka Pražských matek.

MY89: Vystudovala jste etnografii? Věnujete se jí?

Já jsem se jí nikdy nevěnovala. Studovala jsem dálkově, protože jsem dcerou evangelického faráře a tehdejší vrchnost mi neumožnila normálně studovat. Promovala jsem v roce 1984 před porodem mého staršího syna. A pak jsem byla znovu a znovu těhotná, takže jsem se věnovala rodině, ne vystudovanému oboru.

Rut Kolínská (62) je zakladatelka hnutí mateřských center v České republice. V roce 1988 stála u zrodu ekologického sdružení Pražské matky, v roce 1992 prvního mateřského centra v Praze, v roce 2002 založila Síť mateřských center v ČR, jíž je první prezidentkou. Je nositelkou ceny Žena Evropy 2003 a ocenění Sociálně prospěšná podnikatelka 2006. Je členkou kolegia hnutí Minerva 21. Narodila se v rodině evangelického faráře jako poslední ze čtyř dětí. V roce 1971 maturovala na gymnáziu v Boskovicích, absolvovala dvouletou nástavbu – Školský ústav umělecké výroby v Praze. Pracovala jako domácí dělnice pro Ústředí lidové umělecké výroby a dálkově studovala na Filozofické fakultě Karlovy university obor etnografie a folkloristika. Promovala v roce 1984. V roce 1991 absolvovala seminář know-how mateřských center v Deutsche Jugend Institut v Mnichově a v roce 2006 měsíční stáž v organizaci GROOTS International ve Vancouveru. Je členkou Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a předsedkyní Výboru pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života. Rut Kolínská je podruhé vdaná, s manželem scénografem a výtvarníkem Petrem Kolínským vychovali pět dětí. Foto Tomáš Herrmann

Rut Kolínská (62)
je zakladatelka hnutí mateřských center v České republice. V roce 1988 stála u zrodu ekologického sdružení Pražské matky, v roce 1992 prvního mateřského centra v Praze, v roce 2002 založila Síť mateřských center v Česku, jíž je první prezidentkou a které dnes sdružuje na tři stovky center po celé zemi. Je nositelkou ceny Žena Evropy 2003 a ocenění Sociálně prospěšná podnikatelka 2006. Je členkou kolegia hnutí Minerva 21.
Narodila se v rodině evangelického faráře jako poslední ze čtyř dětí. V roce 1971 maturovala na gymnáziu v Boskovicích, absolvovala dvouletou nástavbu – Školský ústav umělecké výroby v Praze. Pracovala jako domácí dělnice pro Ústředí lidové umělecké výroby a dálkově studovala na Filozofické fakultě Karlovy university obor etnografie a folkloristika. Promovala v roce 1984.
V roce 1991 absolvovala seminář know-how mateřských center v Deutsche Jugend Institut v Mnichově a v roce 2006 měsíční stáž v organizaci Groots International ve Vancouveru.
Je členkou Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a předsedkyní Výboru pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života.
Rut Kolínská je podruhé vdaná, s manželem scénografem a výtvarníkem Petrem Kolínským vychovali pět dětí.
Foto Tomáš Herrmann

Naštěstí, protože to bylo před revolucí a člověk nikdy neví, zda by ho nenutili kvůli kariéře ke vstupu do strany. Takhle mě nenutil nikdo.

Ale studia jsem si musela zasloužit. Byla jsem domácí dělnicí, abych si zlepšila kádrový profil…

MY89: Co to je domácí dělnice?

Pracovala jsem doma pro Krásnou jizbu, paličkovala, krosienkovala neboli pletla na rámu. Bylo to výhodné, byla jsem pánem svého času, člověk si vydělal přesně tolik, kolik práce odevzdal, ale neměla jsem žádné píchačky od-do. A pak mi tedy umožnili dálkové studium.

O vztazích, konzumu a jájinkovství

MY89: Vždycky jste chtěla tolik dětí?

Já jsem ze čtyř dětí, manžel z pěti, ve středu jsme oslavili dvaatřicet let manželství. A netajím to, je to druhé manželství, mou nejstarší, dnes devětatřicetiletou dceru, Petr osvojil.

Původně jsem chtěla mít čtyři kluky, abych dokázala, že i ti se dají normálně vychovat. Ale nejprve se narodila dcera, pak dva chlapci, a pak zase dvě děvčata. Nejmladší je pětadvacet. A vnučku mám zatím jednu – osmiměsíční.

MY89: Máte dojem, že se dnes lidé do zakládání rodiny nehrnou?

Vztahy jsou dneska hrozně jednorázové. Ten tlak na vybudování kariéry je enormní a málokdo chápe, že i děti jsou součástí kariéry.

Já jsem takzvaně začala budovat svou kariéru v jednačtyřiceti a nic mi neuteklo. Konečně i zakladatelka hnutí Minerva 21, známá personalistka Rostya Gordon-Smith, je důkazem, že kariéru může člověk rozjet i později a velmi úspěšně.

Bohužel, dnešní důraz na individualitu, na to „moje“ právo, na „moji“ svobodu, na ego, brání budování vztahů a rodiny. Víte, když už má člověk dítě, koneckonců už když má partnera, tak není a nemůže být úplně svobodný. Už jsou dva, tři a měli by budovat ten vztah s ohledem na další členy rodiny.

A tím nechci vůbec říct, že se doma nehádáme. Mám v žilách italskou krev, takže se dokážu „jako“ rozvádět téměř denně (smích).

MY89: Kde ta nestálost vzniká?

Mladí lidé do 36 let podle jednoho průzkumu vystřídají dvanáct zaměstnání, a podobně je to ve vztazích. Všude se dostal konzum. Něco ozkoušet, využít a pryč – za novým, lepším, lesklejším.

Téhle fotce Rut Kolínská přezdívá Rodinné nosy. Foto: rodinný archiv

Téhle fotce Rut Kolínská přezdívá Rodinné nosy.
Foto: rodinný archiv

Neříkám, že není dobré zkoušet různé možnosti a přitom se učit, ale to těkání, hopkání a hledání toho „mého“ největšího štěstí je pro trvalé vztahy špatně.

MY89: Proč tomu tak je?

Lidé mají hodně věcí, ale jsou sami. Právě mateřská centra fungují na tom v čase ztraceném principu komunit, sousedské výpomoci, na tom, na čem byla dříve vystavěna společnost. Některé ženy pracovaly na poli, jiné pečovaly o děti.

ČTĚTE: FIRMA MUSÍ MÍT VÝSLEDKY, ALE VŠE SE DÁ DĚLAT LIDSKY, SLUŠNĚ A S OHLEDEM NA DRUHÉ, ŘÍKÁ MONIKA HORNÍKOVÁ

Dnes se mnohé ženy cítí v izolaci, jsou samy, celý den čekají, až se vrátí muž z práce, pak ho zahrnou svými starostmi, jenže i on je unavený. Ženy prostě potřebují o svých problémech i radostech mluvit s jinými ženami, sdílet zkušenosti. Proto jsou mateřská centra tak důležitá.

Vyrostla jsem na evangelické faře a byla jsem zvyklá na pospolitost, lidé pořád proudili dovnitř i ven, nikdy jsem izolací čtyř stěn netrpěla, možná proto jsem na úplném začátku nemyslela, že bych byla ideálním člověkem, který by měl centra v tehdejším Československu zakládat.

O prvním mateřském centru

MY89: Proto jste poprvé nabídku založit mateřské centrum odmítla?

Vlastně ano. Pražské matky se věnovaly ekologii a připadalo mi, že sociální oblast by na nás byla už moc. Ale Wagnerová byla skvělá, celý rok mi posílala různé články o mateřských centrech, a když mě po roce viděla s nejmladší Viktorkou v náručí, řekla, že musím mateřská centra v Mnichově vidět a že s pěti dětmi jsem prostě předurčena je zavést doma.

MY89: Jak to na vás v Německu působilo?

Bylo to bezvadné. Navštívila jsem pět center a ve všech mámy zářily, děti si hrály, byla v nich cítit ona pospolitost. Jedno centrum bylo zaměřené na kurzy psaní poezie, druhé na ruční práce, třetí zase jinak. Navíc „matka“ mateřských center v Německu, která nám tam přednášela, byla také dcera evangelického faráře, velmi jsme si rozuměly.

MY89: Co na to říkal váš muž?

On mě vždy podporoval, a navíc mu to také přišlo jako dobrý nápad. Petr je pořád ještě ne úplně typický český muž.

MY89: Co to znamená?

Za každé situace podporuje svou ženu. A tím, že i on pracoval – je výtvarník, scénograf – hodně doma, vždy mu přišlo přirozené, že se podělíme i o domácí práce. Konečně, pochází z pěti dětí. Nebylo tam tolik peněz, jeho maminka šila dětem oblečení, a když se mu nelíbilo, co jim šila, naučil se šít sám. A pak v manželství šil i na naše děti a na mě.

Ale můj táta byl stejný. Studoval v Americe a tam se naučil, že muži vaří, myjou nádobí, perou, štupují ponožky. Vlastně jediná práce, kterou nedělal, bylo žehlení. To mu to bylo jedno, klidně by šel ven zmačkaný.

MY89: Když jste se vrátili z Mnichova, jak dlouho trvalo, než jste otevřela první centrum?

Rok. První centrum jsme zakládaly s mou bývalou spolužačkou, mámou tří dětí, v pražské Ymce na Poříčí v roce 1992. A obrovskou roli sehrálo doporučení Němek, abychom měli okna do ulice, že to kolemjdoucí zaujme. Měly pravdu. Teď už je ono první centrum ve vnitrobloku v Haštalské ulici, ale dnes to už nevadí.

MY89: A přibývala další?

Zpočátku jsem si myslela, že založením centra v Ymce splatím dluh za onen výlet do Mnichova. Ale chytlo mě to. Bylo jasné, že jedno centrum pro celou zemi nestačí. A začala jsem pomalu šířit myšlenku. Je chytlavá. A maminky byly v té době opravdu hodně osamocené, hladové a tohle byla šance, jak se začít sdružovat.

MY89: Bylo něco, co vám vadilo?

Jednu dobu se mi nelíbilo, že do center chodily mámy, které si sedly, klábosily a nechaly děti, aby si tam jen hrály. Oči mi otevřel muž, kamarád fotograf. Řekl: Ale ony to přece potřebují. Měl pravdu. Klábosení je prostě nezbytná funkce mateřského centra.

MY89: Proč?

Víte, dnes už moc nefunguje předávání zkušeností matek dcerám. Každý si sedne k počítači, naťuká heslo s problémem a vyjede milion řešení. Ale co si pak vybrat, pro co se rozhodnout? V centru maminky slyší, co funguje jiným, co nefunguje, a mohou vyzkoušet. To sdílení je nesmírně důležité.

O Síti mateřských center, závisti i úspěchu

MY89: Proč nakonec vznikla Síť mateřských center?

Je moc hezké, když něco děláte neformálně, ale v právním státě jsou potřeba určitá pravidla. Dodnes mě mrzí, že jsme si na začátku nenechali zaregistrovat značku Mateřská centra, protože dnes vznikají i taková, která jsou primárně určena pro byznys, a to není účel.

Navíc jsme tehdy na konci devadesátých let řešili i některé problémy s udáními, že se v centrech hlídají děti načerno. Řešila jsem to i na ministerstvu sociálních věcí a tehdejší úřednice byla striktně proti, tvrdila, že stát dává mámám tolik peněz, že mají sedět doma a pečovat o děti, ne se flákat po mateřských centrech. Ta paní už umřela, ale mně v té době došlo, že je třeba řadu věcí legislativně ošetřit, že ne vše jde dělat neformálně a dobrovolnicky.

MY89: Vy jste za svou práci pro centra nedostávala plat?

Dvanáct let ne. S mužem jsme se domluvili, že budu doma, že se budu věnovat dětem, protože rozvézt pět dětí do kroužků se jaksi s klasickým zaměstnáním moc nekamarádí, a ve volném čase jsem dělala pro mateřská centra.

ČTĚTE: UŽ JE LÍP. GENERACE REMCALŮ VYMÍRÁ A MLADÍ SE SNAŽÍ, ŘÍKÁ DĚDEK Z JABLOTRONU

Ale dnes už vidím, že to byla trochu chyba. Když jsem chtěla na přelomu milénia založit oficiální Síť mateřských center, zrovna s vřelým přijetím jsem se nesetkala. Chtěla jsem, aby mámy posvětily to, co dělám, že jednám za centra například na ministerstvu. A některé se podivovaly, jak to, že za ně jednám.

Promoce jedné z dcer. Rut Kolínská a její muž Petr jako pyšní rodiče. Foto: rodinný archiv

Promoce jedné z dcer. Rut Kolínská a její muž Petr jako pyšní rodiče. Foto: rodinný archiv

Dva roky jsme dávaly dohromady stanovy, ale nakonec síť vznikla – v roce 2002. Ze 127 tehdejších center do oficiální sítě vstoupilo jen 69. Další přistupovala postupně.

O rok později jsem byla nominována na Ženu Evropy a titul jsem získala. Jako první Češka. I za to, že se nám podařilo česká centra zapojit do mezinárodní sítě.

MY89: Pomohlo to k zviditelnění mateřských center?

Trochu ano, i když na letišti mě rozhodně davy novinářů nečekaly (smích). Ale tehdy poprvé napsal krátký článeček Petr Holub v Hospodářských novinách. Chápete, zrovna v Hospodářských novinách, tam bych to čekala nejméně, ale udělalo mi to tehdy radost. První mediální satisfakce.

O firmách, které jsou přátelské k rodině

MY89: Kdy jste začali oceňovat firmy, které se chovají přátelsky k rodinám?

V roce 2004. Ocenění od té doby na celostátní úrovni získalo asi třicet firem a organizací, další jsou na krajské úrovni. V posledních letech se výrazně zpřísnila pravidla pro certifikaci, jde o genderový audit a audit zaměřený na podmínky přátelské rodině, ale ve všech generacích, protože problémy sendvičové generace je třeba také řešit.

MY89: Znamená to, že jsou firmy, které se přihlásí a ocenění nedostanou?

Ano, my je sice nezveřejňujeme, protože si moc vážíme, že nás firmy nechávají nahlédnout pod jejich pokličku, ale není jich tak málo. Prostě auditem neprojdou.

MY89: V čem je většinou problém?

Toho je více. Ale například tvrdí, že nabízejí možnost práce z domova, ale když se na to podíváte podrobněji, zjistíte, že je tam tolik podmínek, že je to pro rodiče nepoužitelné. Ale my vždy těm firmám dáme návod, nabídneme pomoc a řekneme, ať se třeba za rok přihlásí znovu.

Zároveň ale některé krajské firmy už získaly i celostátní certifikát. Například litoměřický Hennlich, ti to mají fakt propracované, a letos celostátně získalo ocenění také například město Most, jak příklad pro ostatní, že i v samosprávě je možné mnohé udělat.

MY89: Jak se změnila za čtvrt století mateřská centra v Česku?

Hodně. Některá zůstala jako místo pro setkávání, kroužky pro děti i dospělé, a je to v pořádku. Ale pak jsou taková, jako třeba v Žamberku, kdy centrum obsadilo celý dům a mají pod sebou i azylový dům, nízkoprahové centrum.

Další centrum v Kadani má zase pod sebou školu i školku, protože si prostě představovali vzdělávání jinak než v tradičních zařízeních a dokázali přes všechny překážky školu a školku zřídit.

Některá centra se hodně zaměřují na seniory a propojování generací.

I proto se letos změníme na Síť pro rodinu, aby k nám mohla vstoupit i další komunitní centra, protože zatímco na začátku to bylo vše jen o maminkách, dnes se už společnost změnila a centra se starají nejen o děti a mámy, ale o celou komunitu.

Jedno ale bude platit stále, většina lidí, kteří centra vedou, jsou ženy.

MY89: Kdo centra v obcích a městech financuje?

Různě. Vždy jde o takzvané patchworkové financování. Z evropských grantů, státních i krajských dotací, někde přispívá obec, důležitý je fundraising, spousta peněz jde z kapes manželů matek v mateřských centrech.

MY89: Pražské matky původně usilovaly i o vstup do komunální politiky, jak se v tom daří ženám v mateřských centrech?

Máme několik starostek i místostarostek a v některých obcích nebo i pražských městských částech se síly matek docela bojí. V jedné pražské části, kde šéfka centra získala ve volbách nejvíce hlasů, se všechny tradiční strany raději spojily, jen aby jí starostování znemožnily.

MY89: Máte čas se ještě zapojovat do činnosti center?

Přímo do činnosti ne, ale hodně center navštěvuji a pořád mě to baví. Jen doufám, že v letošním roce se nakonec vše k dobrému obrátí, protože je „díra“ mezi evropskými projekty a my máme peníze do března. Snažíme se sice psát pořád další projekty, ale je to obtížné. Chceme se zaměřit také na individuální dárcovství a fundraising.

ČTĚTE: DESET PŘÍBĚHŮ ŽEN, KTERÉ VÁS NA MY89 NEJVÍCE ZAUJALY V ROCE 2015

A také trochu zviditelnit mámy z mateřských center. Víte, existuje řada žebříčků úspěšných žen z byznysu, ale za ženami, které centra vedou, je stejný kus práce, možná i pro společnost a komunitu prospěšnější.

V březnu proto poprvé veřejnosti představíme šest příkladů našich NEJ maminek a jejich příběhy.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Chytrá aplikace řekne, které jídlo se vám doma právě kazí

Následující článek

Dobří přátelé jsou pro vaše zdraví stejně důležití jako vyvážená strava a sport

Petra Horáková

Petra Horáková

Petra Horáková se dlouhodobě věnuje tématu odpovědného podnikání. Byla u startu pravidelných příloh Hospodářských novin věnovaných oblasti CSR, účastní se i odborných konferencí a diskusí. Čtyři roky se věnovala projektu TOP 25 žen českého byznysu. Petra začínala svou novinářskou dráhu v polovině 90. let jako redaktorka ostravské přílohy deníku MF DNES.