Blogy expertůKomentáře

Milý blog – díl třetí: Milá naše servírko

Anděli, v pravý okamžik hluchý a v pravý okamžik pečlivě naslouchající – servírko mile obsluhující jakoukoliv dámskou jízdu – tobě patří tenhle dopis. Na poslední akci s mými osmi věrnými životními souputnicemi jsi mi řekla „slečno“ a ty čůzy z toho měly psinu celý večer. Tím jsi, anděli, vstoupila do našich letopisů stejně jako sklony jedné z nás hrát pod vlivem alkoholu na badmintonovou pálku jako na kytaru.

Obdivuju, jak stoicky snášíš naše proměny a tváříš se, že jsme se ti během šesti hodin u našeho obvyklého stolu nepřevtělily před očima ze slušných matek, lékařek, novinářek a úřednic v hordu paviánů, která má problém koordinovat svou hlasitost i pohyby. Víš, ono je to takhle: velký kus svého života jsi prostě (potřebuju ti dát jméno, tak se domluvíme, že budeš Jana Nováková, jo? Ne? No dobře, tak Dominika Lánská, ok? Ok!)… takže velký kus svého života jsi prostě Dominika. Sama za sebe. I když máš dojem, že ti do všeho kecají rodiče a škola, ve své podstatě jsi na začátku nejsvobodnější v životě. Pitomý načasování, ale ono to asi jinak nejde. A pak, tak nějak plíživě a u každé z nás v jiné době, se začne Dominika schovávat pod různými nálepkami. Třeba „naše nová sekretářka Dominika“, „pacientka Lánská s podezřením na rakovinu prsu“, „mami, tati, to je Dominika“, „novomanželka bývalá Lánská – jaktože pořád Lánská?“, „maminka Lánská“, „maminka pacienta Dvořáka – to vám fakt nevadí, že se vaše dítě jmenuje jinak?“, „Dominika, co běhá maratony“, no je toho fůra.

A jak postupně střídáš lidi kolem sebe, noví přicházejí a někteří staří se ztrácejí, je pořád méně těch, kteří znají původní Dominiku. Máš-li kliku, nenecháš si je utéct a jednou za čas se sejdete na mejdan bez nálepek. Kolem stolu sedí samé původní verze a navzájem si zrcadlí, co nechtěně ztratily nebo co se jim fakt povedlo. A tyhle původní verze máš právě tu čest obsluhovat, anděli. Během kašly-kašly-dvaceti-kašly let, co se známe, se nám hodně lidí narodilo, o něco méně umřelo a z procesí partnerů zůstali na místě pouze ti nejkovanější. I na tvém místě se vystřídalo dost tváří, ale my vás rozdělujeme jen na anděly, ty ostatní a toho kreténa, co mi nad ránem řekl, že naše děti spolu chodí do třídy a pak pustil přes svého syna do školy informaci, že jsem alkoholička (kéž bych byla!). Klasické svinstvo a základní porušení pravidla Co se na jízdě stane, na jízdě zůstane. Oprašuji si ruce a nechávám karmu dělat její práci.

Anděli, měla bys vědět, jak oceňujeme, že jsi nevzala jídelním lístkem po hlavě jednu z nás, která si po dvou hodinách už nehlídá tón hlasu a k objednávce jídla dodává: „A jedu si na tu bruschettu, ať to netrvá půl hodiny.“ Taky jsme ti vděčné, že jiné z nás kupuješ v automatu u baru cigarety a nikdy jsi nepoznamenala, že by ve svém věku tak jednoduchý stroj mohla ovládnout sama. Za sebe se ti klaním, že jsi udržela vážnou tvář, když jsme si ve snaze povzbudit první členku party se zubní náhradou nasadily na přední řezáky orbitky a válely se smíchy pod stolem jako rodinka sjetých hlodavců. To jsou chvíle, které oddělují sezónní námezdní síly od skutečných servírek a číšníků. A ještě to, jak ustojí zákaznici, kterou právě napadlo říkat vínu z Kobylí „víno z Kobyly“ a nehodlá tuto myšlenku opustit, dokud ji dokonale nevytěží.

Chlapi mívají svou stálou hospodu, kde se u stolu dávají do řeči s kýmkoliv, kdo přijde. My se držíme v osvědčených skupinách, protože takové vztahy se budují desetiletí, jen občas vyměníme tu hospodu. Ale pevně doufáme, že všude narazíme na tebe. Tolerantní bytost s pochopením pro ženy středního věku s dušemi puberťaček, jejichž pohonem je bílé víno a po půlnoci považují tiramisu za salát.

Pozoruj nás vlídně, ale pozoruj nás dobře. Jestli budeš mít fakt velkou kliku, budeš mít v našem věku taky takové holky (holka je status, ne věková kategorie). Musíš pro to dodržet několik podmínek. Znáš takové ty řeči: Já jsem se vždycky víc kamarádila s klukama a slepičí kecy mě nezajímají? Tak jejich autorky budou mít velmi osamělé stáří a na konverzaci maximálně papouška. Hledej si kamarádky a hledej jich hodně, špatné opouštěj, dobré si nechávej a držte se jedna druhé zuby nehty (až dojdou zuby, nasaď orbitky). Druhá podmínka je selektivní hluchota a skleróza. Občas se některá členka ansámblu neuváženě vyjádří k životním volbám jiné členky a tehdy je třeba neslyšet a nepamatovat si. Ty, co se kamarádí jenom s klukama, si myslí, že to ženské party neumí, ale my už jsme si ujasnily, že je nám jich víceméně líto, ne? A konečně je potřeba najít si na scházení místo, kde obsluhuje anděl. Takový, který si rád posedmé vyslechne, jak jste jely s holkama z hor stopem, protože vám ujel autobus a řidiče jste lákaly k zastavení tancem Hlupáku, najdu tě. Držím ti palce.

A ještě jedna drobná rada na závěr. Až mi budeš příště zase hádat věk, neměla bys podstřelit o víc jak o pět let, jinak už je to podezřelé. Takovou tmu zase v podniku nemáte a upřímně řečeno, já bych třiatřicet nebrala ani za kartón toho vašeho skvělého vína z Kobyly.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

8 nejlepších baby-friendly hotelů v Česku

Následující článek

Cvičení na záda i ruce: První setkání s pružnou tyčí

Lenka Tréglová

Lenka Tréglová

První šéfredaktorka MY89 stála u rozjedu magazínu a pečovala o něj prvního půl roku. Lenka dříve řídila časopisy Dívka a Marianne, byla dlouholetou vedoucí magazínu Ona Dnes. Doma má dvě dcery, dvě kočky a čtyři knihovny.