CSRDiverzitaKariéraKomunityNa vlastní trikoNeziskový světOdpovědný životSociální podnikyTémata

Neratov: Místo, kde jsou na sebe lidé prostě hodní, protože hodní jsou

Představte si kostel s prosklenou střechou. Když se večer skrze ni podíváte nahoru, jakoby všechny ty hvězdy byly blíž. I to je práce sdružení, které v obcí Neratov utvořilo za více než dvacet let komunitu lidí, v níž je jedno, kdo je postižený, nebo kdo přišel z dětského domova. Pojďte se se mnou a kolegyní Barborou Ambrůzovou, která fotila, do Orlických hor podívat. A pokud budete chtít přijet, sdružení tu provozuje i penzion…

Neratov je obec v Orlických horách, kterou protíná česko-polská hranice. Okolní kraj byl v minulosti bohatý a obec byla vyhledávaným poutním místem, které však hořce poznamenal historický vývoj. Na konci druhé světové války byl nejprve zbytečnou střelou zasažen místní barokní kostel, kterému tak shořela část vybavení a celá střecha. Následně došlo k vysídlení obyvatelstva a značnému zalesnění krajiny. Opuštěná obydlí byla nabídnuta chatařům nebo stržena.

ČTĚTE: JE LIBO TĚSTOVINY ČOKOLÁDOVÉ ČI HOUBOVÉ? V PASTA FIDLI SI JE MŮŽETE DOPŘÁT

Ve druhé polovině osmdesátých let minulého století sem se skupinou dětí zabloudil tajně vysvěcený kněz Josef Suchár. Když narazil na kostel, tedy na to, co z něj zbylo, řekl si, že se zde stane farářem, o kostel se postará a obnoví tradici poutního místa. V této myšlence mu pomáhaly i dvě mladé rozvětvené rodiny, takže i díky nim se v roce 1990 uskutečnila první mše pod širým nebem.

V roce 1993 se zde rodiny usadily natrvalo a i nadále si k vlastním dětem přibíraly další do pěstounské péče. Tak vzniklo i Sdružení Neratov, které pomáhá právě lidem bez zázemí a domova. Obec se postupně “zabydlovala” – do budoucna bylo třeba zřídit jídelnu, krámek a pokračovat ve zvelebování kostela. Na znovuoživení místa se zpočátku podíleli i lidé bez domova, bývalí vězni a drogově závislí, nyní je však obec obydlena zejména lidmi s lehkou a střední mentální retardací. Stálých obyvatel má přes šedesát a číslo pomalu narůstá.

Symbolem a hlavním turistickým lákadlem Neratova zůstává místní kostel, chrám Nanebevzetí Panny Marie. Dlouho se řešilo, jak jej zastřešit a zároveň vyhovět požadavkům a představám místních, památkářů a ochranářů. Nakonec vznikla unikátní střecha skleněná a kostel je i proto vyhledávaným místem například pro svatební obřady.

Nejde o charitu, o naši keramiku je zájem

„Jsem zvyklá na to, že sem lidé vcházejí s uctivým úsměvem, připraveni si něco koupit ´aby se neřeklo´, a pak se rozzáří, berou jednotlivé výrobky do rukou a nechtějí věřit, že zrovna tohle dělal někdo s postižením,“ říká Zdenka Burešová, vedoucí propagace a projektů Sdružení Neratov.

Jsme zrovna v chráněné dílně Kopeček a postupně procházíme místnosti, kde se modeluje a vypaluje keramika, pletou košíky, tkají a zpracovávají látky a ovčí vlna. I já a kolegyně Barbora Ambrůzová obdivujeme, fotíme, ptáme se a nasáváme všudypřítomnou tvůrčí atmosféru, klid a novotu. V horním patře pak vzniká kuchyňka pro děti z místní základní školy a prostor pro budoucí pekárnu. Všechno působí tak samozřejmě a přitom to má vždy hlubší smysl, toho si nelze nevšimnout.

„Víte, lehkou mentální retardaci mnohdy ani nepoznáte, ale lidé takto postižení jsou velmi důvěřiví, a tím i snadno zneužitelní. Neratov je tak pro ně bezpečné a známé místo, kde se mohou pohybovat naprosto bez obav a podílet se na životě v obci, mohou pracovat, tvořit i si hrát. Vlastně je to tu obráceně – zdraví lidé vstupují do „jejich“ světa, nikdo se ničemu nediví nebo se divně nedívá,“ vysvětluje Burešová.

Vyberte si z katalogu

Ještě do 15. prosince můžete vybírat netradiční, zážitkové dárky z katalogu Srdcerváčů.

Autorka reportáže i autorka fotografií jsou letošní Srdcerváčky a tato reportáž  původně vyšla v jejich magazínu.

Během oběda v Kuchyni vyslechneme několik příběhů a Zdenka Burešová stihne prohodit pár slov s každým, kdo přijde. A mně je líto, že všechno tohle mám vmáčknout do pár tisíc znaků.

„Nazdar, draci!“ mává na nás Vlastička, jedna z místních, když po kávě v nové kavárně procházíme bylinkovou a květinovou zahradou. S truhlíkem v podpaží pak jdeme platit do obchodu. I poštovna tu je. A prádelna.

„Chráněných dílen je tu několik právě proto, že každý se hodí pro jinou práci, taky si třeba nemusí sednout s kolegy v kolektivu nebo má po čase chuť dělat něco jiného. A samozřejmě nás průběžně napadá, co je v Neratově potřeba. Plánujeme třeba větší sál pro svatby a slavnosti, protože stávající jídelna už skoro nestačí. Nebo pivovar.“

Sdružení Neratov získalo vloni prostředky i z grantové výzvy Srdcerváčů. Za 31 tisíc korun nakoupilo termoregulační nádoby do chráněné dílny Kuchyň. Ta díky tomu může lépe vyhovět požadavkům strávníků a připravit občerstvení třeba na raut nebo na větší svatební hostinu. Zaměstnanci tak pracují v ještě větší pohodě, která je v Neratově přímo hmatatelná.

Berete platební karty?

Zvláštní. Když jsem si pročítala data na internetu, působilo to na mě celé jako umělý svět. Úžasný, ale neskutečný. A ta dálka. Pak jsem viděla fotky a začala jsem se těšit. Když jsme přijeli a potkali se s místními, třeba s vedoucí dílen paní Bukáčkovou, s kluky z kavárny, s Vlastičkou nebo s panem Zámečníkem, loňským Srdcerváčem, tušila jsem, že asi nebudu objektivní reportérka, co předestře fakta. Tohle totiž musíte vidět. Ten prostor a chuť přicházet stále s něčím novým. Netvořit „pro ně“, ale „s nimi“.

„Na jedné straně mám svůj svět čísel, dělám si doktorát ze statistiky, učím mnohdy znuděné studenty a umím být dlouho jen sama doma bez lidí. A pak jsem tady, tolik, kolik je potřeba. Vidím za sebou výsledky, co nejsou pomíjivé a dává mi to smysl. Taky bych o Neratově mohla mluvit celé dny,“ usměje se Zdenka Burešová. Pak zvážní: „A co já vím, co by bylo, kdybych se nenarodila do milující a podporující rodiny a zdravá. To přece není moc fér, když někdo to štěstí nemá.“

ČTĚTE: REPORTÁŽ ZE SOCIÁLNÍ FARMY: BŮH NÁS NESTVOŘIL, ABYCHOM SE VÁLELI

A co napadne návštěvu zdaleka při návštěvě takového místa skoro jako první? Když jsme s kolegyní Bárou viděly tolik hezkých věcí, obě jsme vyhrkly: „Berete platební karty?“ A víte co? Berou! A ani signál neztratíte. Symbolicky zrovna v kostele. Tak přijeďte!

Třeba už za pár dní, 12. prosince se v chráněných dílnách Kopeček od 10 do 17 hodin koná Vánoční řemeslný jarmark.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Unavení, ale šťastní a s vírou v lepší rok. Tak se cítí Češi

Následující článek

Zamyšlení Simony Kaňokové: Virtuální a reálný strach v našich životech

H. Tutterová

H. Tutterová

Ráda píšu i mluvím a líbí se mi schovávat humor mezi řádky a zachytávat kouzlo okamžiku.
Obklopuji se lidmi, knihami a kávou a baví mě rozšiřovat si obzory. Pozoruji, glosuji, sportuji, fandím Colombovi a umím se do třiceti vteřin ztratit i s navigací a mapou v ruce.
Chtěla bych se nechat na rukou nosit, jenže přitom vřeštím, že nemám pevnou půdu pod nohama.