Blogy expertůKomentářeTémata

O princezně Jaroslavě a modré ledničce: Lenka Čábelová o roli příběhů v soukromí i byznysu

Téměř vše, co má v našem životě smysl, je příběh. Specialistka na komunikaci a společenskou odpovědnost Lenka Čábelová v rubrice blogy expertů vysvětluje, proč je důležité s technikou příběhů pracovat i v práci a v obchodě.

Nebojte se, nebudu vyprávět pohádku. Titulek dnešního příspěvku jsem si částečně půjčila ze synova domácího úkolu pro předmět komunikace a sloh 5. třídy základní školy. Jednoho čtvrtečního podvečera jsem ho doma “našla”, jak sepisuje osudy princezny a pastýře dumaje nad zápisem ze školy – dobrá pohádka musí obsahovat hrdinu, fantastické postavy, zápletku, souboj dobra a zla, smyšlený svět a šťastný konec.

princezna_zabak

Důležité je připravit si osnovu, která zachytí hlavní myšlenky, a ujasní co a jakou formou chceme říct.

Shodou okolností jsem si ten den z práce přinesla téměř stejné poznámky. Byla jsem totiž na školení tzv. storytellingu, neboli techniky vyprávění příběhů. Oba nás to pobavilo – srovnali jsme si zápisy a čas do večeře strávili přemýšlením, jak by Kuba mohl přeprat bandu loupežníků a získat princeznu za ženu.

Aniž bych to až donedávna tušila, příběhům se věnuji celý život – jako dítě jsem psávala na táborech kroniky, studovala jsem historii a média a živím se firemní komunikací. To, že se tomu říká “storytelling”, jsem zjistila teprve nedávno. Velmi mě to poznání obohatilo – něco, co jsem dosud dělala intuitivně, najednou pozoruji i z odstupu a mnohem více si uvědomuji, že téměř vše, co má v našem životě smysl, je příběh. Celá naše výchova je procesem, kdy na základě podnětů od ostatních podvědomě tvoříme příběh sami o sobě (a často nám dá hodně práce tento “jejich” příběh v dospělosti nahradit tím “svým”). Každý večer doma zkondenzujeme svůj den do několika příběhů. Nesdělujeme průběh dne podle kalendáře, ale vyprávíme si, co se nám přihodilo. Na chvíli jsme hrdinou, který překonává nástrahy více či méně “fantastických” postav, svádí souboj za své zájmy a občas i zažívá šťastný konec.

Bohužel v práci velmi často na tuto dovednost a potřebu zapomínáme. Pípnutím vstupní kartičky podlehneme iluzi, že člověk je tvor plně racionální, který pro správné obchodní rozhodnutí potřebuje především (výhradně) fakta, čísla, srovnání, analýzy… Věříme, že když zákazníkovi popíšeme produkt, tak musí na základě srovnání technických parametrů jednoznačně usoudit, že nejvýhodnější je koupit si ledničku značky X o těchto rozměrech, s touto sadou polic, spotřebou AAA a za cenu, která bezesporu odpovídá rodinnému rozpočtu.

Jenže lidský mozek není počítač a vyhodnocování velkého množství dat vyžaduje mnoho času a mnoho námahy a většinou nepřináší mnoho radosti. Až příliš často tak do rozhodovacího procesu zasáhne druhá polovina mozku, která nás na základě našich předchozích zkušeností, pocitů a tužeb velmi rychle přesvědčí, že tamhleta modrá lednička je moc hezká a skvěle se hodí do naší nové kuchyně a že cena a parametry nebudou až tak velkou překážkou… (Toto je mimochodem skutečný příběh, na který můj bývalý, analyticky založený manžel vzpomíná s lehce ironickým pousmáním. Muži mohou ledničku nahradit třeba nákupem automobilu).

Mohlo by vás zajímat:
…Ženy by měly mít na výběr, říká Catherine Sinclair
…Doba se změnila. Už nikdo neřekne: ‘To je na ženskou dobrý plat’, míní Šiklová

Lidé se rozhodují na základě emocí a intuice mnohem více, než jsme ochotni si připustit. Tím vůbec neříkám, že se rozhodují špatně, naopak, já osobně jsem přesvědčena, že toto méně vědomé zpracování informací, podnětů, zkušeností a pocitů má velmi často mnohem lepší výsledky než rozsáhlá analýza (nakonec jak praví klasik, na jakýkoli argument se dá najít správná statistika). Je pro nás zpravidla mnohem jednoduší najít si důvody pro naše chování (rozhodnutí), než měnit chování (rozhodovat se) tak, aby odpovídalo naší racionální úvaze (v psychologii se tomu říká redukce kognitivní disonance).

I proto je velmi důležité s technikou příběhů pracovat i v práci a v obchodě. Česko nepatří mezi země, kde by obchodní konference oplývaly mluvčími, jejich vyprávění fascinovaně sledujete od začátku do konce a odkud odcházíte s pocitem, že vám jejich sdělení (s trochou nadsázky) změnilo život. Vyprávěcí, prezentační, argumentační a podobné dovednosti se stále spíše podceňují a ve škole se většina z nás naučila jen klasické formy slohu, které jsme odevzdali na papíře či rutinně přečetli před tabulí. Řadě vystoupení a prezentací pak chybí nejen jakýkoli šmrnc, ale bohužel často i ucelená myšlenka.

Příběh pracuje s představivostí a emocemi, doslova chytá za srdce. Pomáhá nám pochopit, jak se sdělení (produkt, služba) týká našeho života, práce či byznysu a co díky němu můžeme získat. Proto doufám, že synova pohádková osnova jakož i školení, jímž jsem prošla, nebyly jen náhodnými zjeveními, ale příslibem nového trendu, který nám pomůže lépe ve světě uplatnit (“prodat”) své myšlenky, dovednosti či výrobky a současně zanechat v zákaznících a obchodních partnerech příjemnou vzpomínku a pocit, že získali skutečnou hodnotu.

Mimochodem, myslím, že právě naše společné večerní vyprávěcí seance mohly způsobit, že syn tento typ společenské aktivity v přípravných testech na 8leté gymnázium označil jako “růžovou hodinku”. Zapomněla jsem zhasnout.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Ženy by měly mít na výběr, říká Catherine Sinclair

Následující článek

4. ročníku Národní potravinové sbírky je odstartován

Čábelová Lenka

Čábelová Lenka

Mým posláním je hledat a vyprávět příběhy, které mění svět tím, ze zasáhnou mysl i srdce lidí.
Dokážu vidět širší souvislosti, vytvořit z mnoha sdělení srozumitelný příběh a z dílčích aktivit integrované komunikační projekty - jako když dílky skládačky spojujete do celkového obrazu, který o sobě organizace chce sdělit.
Působím jako ambasador firemní vize a baví mě propojovat lidi uvnitř firmy i kolem ní, abychom společně dokázali něco změnit. Vybírám si témata, která pomáhají zlepšit obchodní výsledky organizace a současně mají pozitivní dopad na společnost.
Za úspěch považuju to, když vidím konkrétní výsledky své činnosti, když pomáhám propojovat lidi z různých prostředí a společně tak dosáhneme mnohem lepšího výsledku, než by kdokoli z nás docílil sám. V roli manažerky komunikace a společenské odpovědnosti v Microsoftu v ČR je mým posláním vytvářet a sdílet příběh o tom, jak nové technologie zvyšují flexibilitu a mobilitu a jak možnost pracovat odkudkoli pomáhá zvyšovat výkon organizace a zároveň zlepšuje propojování osobního a pracovního života.