Nezařazené

Odmlouvali byste Gestapu?

O víkendu se vysílal poslední díl nečekaně kontroverzního pořadu České televize Dovolená v Protektorátu. Přinášíme vám rozhovor s jeho autorkou Zorou Cejnkovou. Co by dnes natočila jinak, jakou roli měli v pořadu herci, a proč nechali tvůrci účastníky odmlouvat nacistům?

Zorka_2014-12-03_B_019 Portrait_chairMY89: Jak hodnotíte bouřlivé reakce na svůj, nevím jak to nazvat, „seriál“?

Cejnková: Já tomu taky už říkám seriál, i když s definicí formátu tohoto pořadu je to skutečně mazec. A nejenom s ní. Já jsem samozřejmě doufala, že Dovolená v Protektorátu vzbudí nějakou diskusi o době, ve které se odehrává, protože si myslím, že je neustále zapotřebí tu dobu připomínat. Bez patosu a mentorování. Protože mladší generace o tom skutečně neví vůbec nic, pomalu ani úplně základní věci. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby to nebyl standardní dokument. Tak jsem se snažila vymyslet způsob, jak by to divák mohl lépe prožívat, a napadlo mě jít cestou, kdy si člověk některé věci zkusí sám. Samozřejmě jsem se inspirovala mnoha projekty, které realizovala BBC, Channel 4 a některé americké kanály. Takže jsem si to dala všechno dohromady a vyprofilovala jsem Protektorát.

MY89: Diskuze, která se ale kolem pořadu strhla, se netočila kolem historie, spíš to byly emotivní reakce na formát i na chování aktérů.

Cejnková: Bohužel se stala taková nešťastná věc, projekt se začal promovat jako reality show. To byla skutečně chyba, která veřejnému mínění hodně uškodila. V tu chvíli lidi vůbec nemohli tušit, o co se jedná, ale spojili si reality show, tedy cosi jako Velký bratr nebo Výměna manželek s dobou Protektorátu a války. A to jim přišlo nevhodné, dehonestující. Takže první část reakcí byla velmi turbulentní a byly to vlastně reakce od lidí, kteří ten projekt vůbec neviděli. Myslím, že na web České televize přišlo několik dramatických mailů. V jednom se jeho autor ptal, co bude příště – reality show Velký bratr z Osvětimi? V tom druhém se objevilo obvinění, že dehonestujeme památku obětí nacismu. To pak převzaly nějaké bulvární noviny a najednou se to jako blesk rozšířilo do celého světa. Během pár dní jsem s úžasem sledovala, co se to všude děje.

MY89: A nejenom u nás, zájem projevil i zahraniční tisk. Kdo všechno vás kontaktoval?

Cejnková: Zahraničním novinářům jsem se snažila projekt vysvětlit a říkala jsem jim, že by možná bylo vhodné se na to podívat a potom hodnotit, což se moc nedařilo. Říkala jsem si, že se to vylepší, až se pořad začne vysílat. To se, myslím, částečně naplnilo. Pak volala BBC Radio World Service, kde mi dali slušných sedm minut v celosvětovém éteru, abych o projektu promluvila. Pak se ozvali nějací Američani, pak New York Times, agentury Reuters a AP a Němci – Süddeutsche Zeitung, ARD, ZDF a ORF. Čím víc dílů je odvysíláno, tím byli zahraniční novináři informovanější a tím taky konkrétnější a věcnější. U českých novinářů je to problém, tady je to pořád na stejné výchozí čáře. A k nějakému posunu na frontě příliš nedošlo.

MY89: Je to svým způsobem pochopitelné. Není například realistické, aby lidé v té době odmlouvali gestapu tak, jak to udělali vaši soutěžící. Na druhou stranu pořad otvírá důležité a aktuální téma, přibližuje ho lidem, kteří by se o něj jinak třeba nezajímali. Jak reagujete na takové výtky?

Cejnková: My jsme se ale nesnažili tu rodinu manipulovat, aby reagovala přesně tak, jak se tehdy reagovat muselo. Oni byli vystaveni autentickým podmínkám válečných let, ale jako dnešní rodina z 21. století měli reagovat podle svého. Neměli žádný scénář, neměli žádné pokyny. Je strašně zajímavé vidět ten obrovský rozdíl, kde jsou dnešní lidé, a kde byli tehdy. Je vidět, jak jsme zvyklí říkat věci otevřeně, nemáme v zásadě obavy říct někomu – i do očí – co si o něm myslíme. Ten projekt ukazuje, že strach, který byl v době Protektorátu všudypřítomný, vůbec neprožíváme, ani se do něj neumíme vžít. Pro mne jako autora je nejcennější, jak se ta rodina k té hrůzostrašnosti té doby propracovává.

MY89: Jaká byla role dobových postav v podání herců?

Cejnková: Protože nám vůbec nešlo o to, hrát si na válku a na vojáčky, zasadili jsme tam dobové postavy, které vytváří kontrast k chování rodiny. Na tom jsem si dala záležet, hodně jsme to konzultovali s historiky. I ty situace jsou vyprofilované na základě událostí, které se skutečně staly. Třeba jsme koukali do dobových kronik na Beskydsku. Například gestapáci na výletě, kteří do domu přicházejí v civilu, chtějí chleba a vodu. To je věc, která se na Starých Hamrech opravdu stala. Chodili tam gestapáci, esesáci po výletech a ze zvědavosti, kde se to ocitli, navštěvovali tamní domácnosti.

MY89: Nebylo možná vhodné, kdyby jednotlivé epizody byly doprovázeny nějakými krátkými dokumentárními filmy? Česká televize jich má ve svém archívu určitě dostatek.

Cejnková: To je samozřejmě pravda. To by ale byla spíš otázka na programovou skladbu. Když to hodnotím zpětně, tak bych některé věci ve vyprávění, ve stavbě jednotlivých dílů udělala trošku jinak, abych divákovi trošku vyšla vstříc, aby se orientoval v tom, co tehdy bylo a nebylo možné. Třeba bych více komentovala některé situace ve smyslu, že tady rodina reaguje v dobových podmínkách nesmyslně. Ale uvědomte si, že ten projekt prošlapával úplně novou cestu. Je to svým způsobem takový „cross-žánr“. Hodně jsme se snažili věci vychytávat, aby to fungovalo samo o sobě. Mluvili jsme s psychology, před svou smrtí to s námi ještě konzultoval psycholog Slavomil Hubálek, který nám dával výborné rady, aby ten koncept fungoval, například, že ta rodina je uzavřená a vystavená určitým okolnostem, kterým se začne přizpůsobovat. To se nám povedlo a není to tak špatný výsledek.

MY89: Taková technická otázka, kameramani a zvukaři bydleli s nimi v domě?

Cejnková: Ne přímo, ale režie byla vzdálená jen kousek, v lese nad lokací. Tam byla terénní režie, kde se sbíraly informace. Rodina byla neustále pod dozorem, ačkoliv to tak nevypadá. Samozřejmě jsme je nechtěli točit, jak se oblékají, svlékají, umývají. Ale měli jsme je pod kontrolou, protože to je zapotřebí i z hlediska zdravotního. Kdyby se někomu udělalo špatně, kdyby začalo hořet a tak dále.

MY89: Můžete mi říct něco o výběru rodiny?

Cejnková: Přihlásilo se nějakých šest set rodin a prošly několika síty. Věk, zastoupení tří generací, psychologické testy, motivace. Samozřejmě, že většina tam šla pro peníze, i když jsme neříkali, kolik to bude. Mezi námi, myslím si, že hodně z nich předpokládalo, že to bude mnohem víc. Hledali jsme rodinu, která to bude brát, jako že chce spolu něco dokázat. Dočekalovi-Lustykovi patřili mezi několik rodin, které říkaly, ano, peníze jsou samozřejmě důležitá věc, ale my chceme vidět, jestli to spolu dokážeme. Navíc byli velice energičtí, bystří, inteligentní a bylo vidět, že se mají rádi. Nám nešlo o to, aby se rodina rozhádala, aby si nadávali a házeli po sobě nádobí. A vybrali jsme dobře. Ti lidi tam strašně fyzicky makali. Všichni tam výrazně zhubli, ani nevím, jestli to je na obrazovce vidět. Vyhrané peníze si svým způsobem opravdu odpracovali.

MY89: Poslední díl Dovolené v Protektorátu byl odvysílán tuto sobotu. Co dalšího plánujete?

Cejnková: Přiznávám se, že teď musím pár týdnů trošku relaxovat, protože to byl mimořádně náročný projekt. Jen postprodukce trvala od října až do teď. Bylo to velmi intenzivní a musím se z toho vzpamatovat. Ale byla to práce krásná, nádherná. Opravdu nás ten půlrok ve střižně bavil. Ale nějaké náměty v České televizi mám, ale nemá cenu mluvit o věcech, které ještě nejsou v realizaci.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Soutěž s Ryorem o 5 balíčků opalovacích přípravků z řady Sun Care

Následující článek

Naše děti ztrácejí slovní fantazii

Binar David

Binar David

Pracoval v českých i zahraničních médiích (Český deník, TV Nova, Die Welt, dpa,...) i v nadnárodní společnosti (Jan Becher). Pro sdružení výrobců alkoholických nápojů měl na starost společensky odpovědné aktivity a osvětu. Zajímá se o dění kolem nás – ať se to týká Letné, Česka, Evropy či Země. Je přesvědčen, že vše souvisí se vším a že náhody neexistují. Nejraději tráví čas se svou ženou, třemi dětmi a voříškem Friedou.