DiverzitaKariéraKomunityLeadership / mentoringOdpovědný životPozor, začínámeTémataVzdělávání pro život

Ostravská Viva nastartovala nejeden úspěšný byznys. Chuť do života vrátila i majitelce Renatě Ptáčníkové

Před třemi lety založila v Ostravě coworkingové centrum Viva Ostrava. Podnikatelka, mentorka a spoluorganizátorka TEDxOstrava, ale také máma dvou malých dcer Renata Ptáčníková se snaží ukazovat lidem, že i malý byznys je lepší, než sedět doma a říkat, že doba je zlá a nic mi nevychází… Sama by mohla vyprávět. Seznamte se s ženou, kterou smrt prvního dítěte postrčila vybudovat vlastní byznys, v němž dává lidem prostor, aby mohli žít své životy lépe.

Co to vlastně je coworkingové centrum? A jak se mu daří ve městě s velkou nezaměstnaností? Když se na to zeptáte osmatřicetileté Renaty Ptáčníkové, která v Ostravě provozuje coworkingové centrum Viva, usměje se a ukáže kolem sebe: Prostě velká sdílená kancelář, prostor k setkávání i podnikání.

ČTĚTE: DOSTALI JSTE JIŽ POZVÁNKU OD STÁTU: ŽENY VÍTÁNY, PROTOŽE JE ROK 2015?

Místo, kam může člověk přijít, otevřít notebook a pracovat. Místo, kam můžete do zasedačky pozvat obchodní partnery na schůzku, místo, kde vám v klubu pohlídají děti, místo, kam si můžete zajít na kafe a přemýšlet, jak rozjet nový byznys, a nebo si po celodenní práci dopřát masáž.

Kdo je Renata Ptačníková (38) Je člekou poradní skupiny Moravskoslezského kraje pro oblast rozvoje podnikání. Příležitostně moderuje. Renata píše na Vivě blog, je lektorkou několika autorských kurzů: Guerilla, Pitch, Storytelling, PR. Také je jedna z mentorek Viva Inklubatoru a spoluorganizátorka TEDxOstrava.

Kdo je Renata Ptáčníková (38)
Majitelka coworkingového centra Viva v Ostravě. Je členkou poradní skupiny Moravskoslezského kraje pro oblast rozvoje podnikání. Příležitostně moderuje. Píše na Vivě blog, je lektorkou několika autorských kurzů: Guerilla, Pitch, Storytelling, PR. A také jednou z mentorek Viva Inklubatoru a spoluorganizátorkou TEDxOstrava. Je vdaná, má dvě malé dcery. Foto: archiv Renaty Ptáčníkové

A je to také místo, kde se rodí nové byznys plány a rozjíždí malé i větší podnikatelské životy. K tomu slouží i takzvaný Inklubátor, který je součástí Vivy. “Je pro lidi, kteří chtějí začít podnikat, ale potřebují se ujistit, že si vybrali dobře nebo i pomoci s rozjezdem byznysu,“ vysvětluje mladá žena, která se narodila ve znamení Střelce a možná i proto umí přesně zamířit na cíl, který si vybere.

Konečně, v Ostravě už tři podobná centra zkrachovala. „Po nás ale další tři vznikla. V celé České republice je jich asi dvacet. Já fandím i těm malinkým lokálním, někde u lesa,“ usmívá se. „Podporujeme zdravý životní styl. A teď nemyslím třeba jen zdravé jídlo. Zdraví přináší i vnitřní spokojenost, rovnováha, stabilita, lidské podmínky. To, že si nemusíte na něco hrát. Lidé se ve Vivě při práci cítí dobře.”

Kancelář za tisícovku měsíčně,
kontakty k nezaplacení

Podněty k založení centra Viva Ostrava našla Renata při svých cestách po světě. S rodiči cestovala od mala. Po studiu na ekonomické fakultě Vysoké škole báňské-Technické Univerzity v Ostravě zakotvila na nějaký čas v Belgii. Léta pak pracovala na mezinárodních projektech, působila ve firmách, které se zabývaly investicemi i rizikovým kapitálem. Jednala s investory. A pak najednou zjistila, že už nechce.

Nálada v coworkingovém centru Viva v Ostravě. V čele majitelka Renata Ptáčníková. Foto: Viva

Nálada v coworkingovém centru Viva v Ostravě. V čele majitelka Renata Ptáčníková. Foto: Viva

Zjistila, že potřebuje v životě něco nového, co bude dávat smysl. Že se chce sama prosadit, ne jen zpracovávat projekty pro jiné. „Mezinárodní projekty vám vezmou iluze, ale když všechny ty nekalosti prokouknete, vrátí se vám to v podobě možností, jak to udělat dobře,“ říká žena, která hovoří plynně anglicky a domluví se velmi dobře i francouzsky.

ČTĚTE: ŘÍKALI JÍ, ŽE POHOŘÍ, ALE HIPSTERSKÉ BISTRO ADÉLY ILLY SLAVÍ V KARVINÉ ÚSPĚCH

Podle svého okolí má Renáta prý schopnost domluvit se a dotahovat projekty a nápady do konce. „Nacházím se v období, kdy se učím citlivě vystihnout svůj čas pro akci a co nejvíce s pochopením řešit konflikty, stejně jako nést následky svých případných špatných rozhodnutí.” říká Renata.

V dnešní době má centrum mezinárodní přesah, podílí se na mnoha zahraničních projektech. Ptáčníková zaměstnává osm lidí, ne všichni ale pracují na hlavní pracovní poměr. Zájemci o služby tohoto centra zaplatí za hodinu 150 korun, měsíčně je to vyjde zhruba na tisícovku.

Klienti do Vivy chodí, aby se v klidu připravili na důležité jednání, nebo pracují na projektech a nechtějí být u toho sami. „Abych byla přesnější, ti, kdo k nám přijdou, si najdou místo, třeba někde u stolu v rohu, otevřou notebook a dělají si, co potřebují. Záleží na nich, zda se chtějí seznámit s ostatními. Možná se to nestane hned při první návštěvě, ale třeba za týden, když se potkají ve společné kuchyni, aby si uvařili kafe. Tam prohodí pár slov a po několika dalších setkáních se domluví na společném byznysu nebo vymyslí nový projekt,“ přibližuje smysl centra Renáta.

Prý by lhala, kdyby tvrdila, že Viva Ostrava není byznys. „Je. Jak jinak bych mohla splnit své poslání na tomto světě,“ přiznává s tím, že pro člověka jejího ražení je Viva prý ta největší škola. Díky ní zjišťuje, že i v šedivých stereotypech lze najít zážitky, prostor a šance, jak změnit svůj život k lepšímu.

Zasedací místnost v coworkingovém centru Viva. Foto: Renata Ptáčníková

Zasedací místnost v coworkingovém centru Viva. Foto: Renata Ptáčníková

„Je krásné vidět někoho, kdo k nám kdysi do centra chodil, a dnes otvírá třeba svůj první obchůdek, ve kterém prodává to, co miluje a umí nejlíp. Nebo když se někdo stal šťastnějším zaměstnancem, protože přišel na to, jak lépe šéfovi nabídnout svůj talent. Přestala jsem už počítat kvantitu a začala se dívat, jak moc se lidi díky Vivě stali živými. Není jim najednou jedno, co dělají a pro koho,“ říká Renata, která je přesvědčena o tom, že jen to, co vychází zevnitř člověka, může být dlouhodobé a trvalé.

V duchu známého „co tě nezabije, to tě posílí“ pak vypráví, že nejsilnější momenty zažila při nezdarech, konfliktech a katastrofách. „V takových chvílích se tříbí charaktery a je vidět, kdo stojí vedle vás. Taková přátelství jsou v životě nejcennější,“ vysvětluje.

Když mi zemřelo dítě,
pochopila jsem iluzi života

Když Renátě při prvním porodu zemřela dcera, odjela do Thajska, aby našla samu sebe a srovnala si priority. „S odstupem času musím přiznat, že smrt mého dítěte byl životní přelom. Začala jsem tehdy chápat iluzi života,“ vzpomíná.

Po nešťastném prvním porodu se jí přesně za rok a den narodila dcera Laura. K ní za čas přibyla Valentinka, které jsou dnes dva roky. Přestože je Renata kvůli pracovní vytíženosti neustále v běhu, tvrdí o sobě, že je dobrá a vtipná maminka. Své dcery prý prakticky nevychovává, jen jim ukazuje sebe – jak žije a jak vidí svět ona sama.

„Jsem možná divná, protože já se fakt učím od nich. Mají v sobě moudrost tak nějak přirozeně danou, jsem občas v úžasu. Vím, že když se zlobí, souvisí to s tím, co dělám já. Když jsem v napětí, nebo je nevnímám, okamžitě to vycítí a reagují na to, a to tak, jak to děti umí nejlíp – vztekem a pláčem,“ vysvětluje osmatřicetiletá žena.

ČTĚTE: BARBORA CHUECOS: SYNŮV AUTISMUS NEBEREME JAKO TRAGÉDII, ALE JAKO DAR

Renata nevěří tomu, že malé děti zlobí. „To my se uvnitř zlobíme na svět a nevnímáme to. Mám neuvěřitelné děti, které miluju tak, že jsem ochotná každý den vidět svět jejich očima. Manžel mě v tom následuje od začátku a v přístupu k nim jsme v souladu,“ vysvětluje. Zároveň ale přiznává, že hlavně v posledním roce je hodně pracovně vytížená, a tak dětem vytváří zázemí hlavně jejich táta.

„Nejsem tradiční matka ani manželka. Mnohokrát jsem se snažila být jiná a napasovat se do společensky přijatelných šablon, ale v této roli jsem šťastná nebyla. A teď jsem, nezávisle na tom, jestli se mi zrovna daří nebo ne,“ usmívá se a běží moderovat konferenci.

.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Rekordy sbírky: V jednom obchodě darovali šest tun, skokanem roku Východočeši

Následující článek

Lenka Čábelová: Život je příběh. Ale kdo ho píše?

Stypková Marie

Stypková Marie

Novinařině se věnuje dvacet let. Začínala v regionálních denících.
Mezi její největší úspěchy patří vítězství v novinářské soutěži vydavatelství VLP Ombudsman čtenářů za sérií článků o nejmladších bezdomovcích. Jako vedoucí redaktorka pracovala také v týdeníku Sedmička nebo 5 plus2.
Má dvě dospělé děti a tři vnoučátka. V životě se řídí zdravým selským rozumem, tíhne k východním filozofiím.