Blogy expertůCharitaKomentářeOdpovědná rodinaOdpovědný život

Poznámka Terezie Sverdlinové: Zrádnost vyjetých kolejí

“Přála bych každému dětskému domovu, kterému se podaří na Vánoce poslat děti k mámě, stejnou mediální pozornost, jakou ze srdce přeji i ústavům, kterým se podařilo zajistit krásné Vánoce dětem, které domů jít nemohou.” Ředitelka Nadace Terezy Maxové Terezie Sverdlinová v předvánočním čase přichází s velmi trefnou poznámkou.

Asi se shodneme na tom, že aktuálně tak úplně nejde nepsat o Vánocích. Jsou všudypřítomné, ať zapnete televizi, projdete se městem, otevřete noviny nebo hledáte téma pro nenucenou konverzaci třeba na některém z firemních večírků.

Ať už Vánoce milujeme, či tolik nemusíme, nelze jim upřít zvláštní kouzlo. Třeba zvýšenou citlivost a štědrost nebo – a to si pojďme přiznat – také věnování pozornosti těm, na které si v průběhu roku tak často nevzpomeneme. V tomto jsou Vánoce sázkou na jistotu a je fajn, že se lze pravidelně těšit na otevřená srdce a snahu někomu pomoci.

ČTĚTE: ZAMYŠLENÍ TEREZIE SVERDLINOVÉ: JE NĚKDE PŘEDEPSÁNO, JAK MÁ VYPADAT VDĚK?

Svou významnou roli, která v konečném důsledku bezesporu přispívá k atmosféře štědrosti a sounáležitosti, hrají i média. Ve svých článcích či reportážích dávají (a rády) prostor různým neziskovým organizacím, jejich vánočním akcím, sbírkám a také jednotlivým zařízením typu dětské domovy, domovy důchodců, a tak podobně. Každý, kdo pracuje v charitě, je za tuto pozornost rád. Konkrétnost, příběh, emoce – tento vzorec je skoro mantrou – a bezvadně funguje.

Ale co když nás tyto vyjeté komunikační koleje, po kterých si bez reptání pohodlně jedeme, v něčem ochuzují? Třeba o jiný rozměr reality, která sice na první pohled nemusí být tak atraktivní, jako ta stereotypní a osvědčená, ale která v sobě nese dobré zprávy v mnohem koncentrovanější formě.

O čem mluvím? Třeba o tom, jak se veřejnosti předkládá obraz ideálních Vánoc v dětských domovech. Je jistě úžasné a já upřímně děkuji každému novináři, že věnuje čas a pozornost tomuto tématu. Přimlouvám se však, zda-li by nestálo za to, občas do něj nechat vstoupit i trošku čerstvý vítr. Vzít celé téma z jiného, neméně důležitého úhlu pohledu.

Inspirací pro tento příspěvek se mi stala zkušenost jedné paní ředitelky dětského domova, kterou osobně považují nejen profesně, ale i lidsky za mimořádně inspirativní bytost. Když navštívíte domov, kde působí, čiší z tamní atmosféry nesmírná lidskost, pokora a snaha, dopřát svěřeným dětem to nejlepší. A když mluvím o tom nejlepším, nemyslím nutně mičudu či panenku.

Ne každé dítě má tu možnost trávit svátky v rodině... Ilustrační snímek: Shutterstock

Ne každé dítě má tu možnost trávit svátky v rodině… Ilustrační snímek: Shutterstock

V tomto domově dlouhodobě podporujeme projekt, který si vzal za cíl vrátit co nejvíce zdejších dětí zpět do své rodiny. Každý, kdo se již s projekty sanace biologické rodiny setkal, ví, že je to v lepším případě běh na dlouhou trať. V tom horším, veškeré vynaložené úsilí jde vniveč a dítě zůstane v domově.

Ne s každou rodinou – bez ohledu na to, kolik času, energie a pomoci jí věnujete – jde docílit stavu, kdy se stane bezpečným a stabilním prostředím pro dítě.

Podstatné je, že i přes obtíže, které tento proces s sebou nese, se v tomto domově nepřestávají snažit. Za to si nejen zmíněné paní ředitelky, ale celého jejího týmu nesmírně vážím.

Jejich práce přinesla ovoce. Na Vánoce bude domov zet prázdnotou. Děti půjdou na svátky domů. Podle mě – zpráva jako hrom! Haleluja a klobouk dolů!

Nicméně, když do tohoto domova zavolali z nejmenovaného média, že chtějí během svátků přijet natočit tu vděčnou atmosféru, kdy si děti v domově rozbalují své dárky, projevují čistou radost a nadšení, tak nebyli rádi, že v domově nikdo nebude. Rozkaz z redakce zněl jasně: natočit domov se šťastnými dětmi. Nejsou děti, není reportáž. Je to prosté.

Pro vyloučení pochybností: můj příspěvek není o tom, aby média přestala přinášet zprávy o Vánocích v klasických dětských domovech. Vždyť ne každé dítě má tu možnost trávit svátky v rodině. Jen mi přijde škoda, že tyto reportáže nedoplní i ty, které se na Vánoce v domovech podívají jinak. V hlubších souvislostech.

ČTĚTE: CELÉ HRAČKÁŘSTVÍ KOUPILA FILANTROPKA Z NEW YORKU. DĚTI BEZ DOMOVA BUDOU MÍT VÁNOCE

Přála bych každému domovu, kterému se podaří na Vánoce poslat děti k mámě, minimálně stejnou mediální pozornost, jakou ze srdce přeji i ústavům, kterým se podařilo zajistit krásné Vánoce dětem, které domů jít nemohou. O to víc, že pokud se časem povede – i přes dlouhodobý, mnohdy vyčerpávající proces – vrátit děti do své rodiny natrvalo, dostanou do života ten nejdůležitější dárek, rodinu.

Krásné Vánoce všem!

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Byly drahé, vzácné a krásné. Podívejte se na staré vánoční pohlednice

Následující článek

Byli jste štědří a vylepšili tak svátky lidem v nouzi

T. Sverdlinová

T. Sverdlinová

Terezie vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, v oboru politologie a mezinárodních vztahů, kam ji přivedla touha stát se diplomatkou. Již během studia se aktivně zapojovala do nejrůznějších, většinou charitativních, projektů. Nicméně dané aktivity byly spíše v ad hoc modu, při studiu.
Zlom v jejím životě nastal v roce 1997, kdy byla oslovena zakladateli Nadace Terezy Maxové, aby se ujala jejího řízení a rozvoje. Hned po počátku se s chutí i nadšením vrhla do budování organizace, která se dnes řadí mezi jednu z nejdůvěryhodnějších a nejvýraznějších v České republice. V nadaci pracuje dodnes.
V rámci nadační činnosti jí nejvíce těší vymýšlet a implementovat marketingové a PR aktivity. Rovněž ráda kloubí kreativní a inovativní přistup v komunikaci nadace.