Byznys pro životCSRDiverzitaKariéraNa vlastní trikoOdpovědná rodinaOdpovědný životSociální podnikySoutěže / AnketyTémata

Pro autistického syna zřídil truhlárnu, sám ho naučí řemeslo

S pocitem, že se na ně stát vykašlal a spíš bere než dává, se Martin Pergl nejen smířil, ale dokonce z něj dokázal vytěžit. Rozhodl se stát podnikatelem, který zaměstná svého autistického syna. Pracovní místo chce vytvořit i pro dlouhodobě nezaměstnaného muže ze své vesnice.

Skoro by se zdálo, že pohromy, které se na rodinu Martina Pergla přivalily, jim prostě ublížit nedokázaly. Žijí ve středočeské vesnici Doubravička, nemnoho stavení se rozkládá na konci silnice. Pěkná dřevěná cedule s mapou vesničky a “knihobouda” dávají tušit, že tu někde bydlí šikovný truhlář. Martin Pergl je doma v čísle popisném 45.

ČTĚTE: SPOLEK ARCHAICKÝCH NADŠENCŮ: RODINNÝ TÝM OŽIVUJE NA PARDUBICKU HISTORICKÁ ŘEMESLA

Na zahradě stojí ukázkový kurník pro chovatele s vyvinutým estetickým cítěním a rovněž králíkárna ze staré skříně má šmrnc. Zastřešená terasa svědčí o tom, že majitelé jsou okouzlení středomořským “levandulovým” stylem. Stojí tu také domek pro děti, kterým to všechno před lety začalo.

“Celý život jsem byl zaměstnaný ve strojírenství,” vypráví v útulném obýváku čtyřiačtyřicetiletý Martin Pergl. “Pak jsem se přistěhoval sem, narodila se nám dcera a já jí postavil na zahradě domeček, protože práce se dřevem mě bavila.”

Život není pohádka, to Martin Pergl ví

Domeček obdivoval každý, kdo ho viděl. Podobné domečky a rovněž zahradní chatky začal hobby-truhlář Martin Pergl budovat na zakázku a na klíč. Byl čím dál úspěšnější, takže před dvěma lety zaměstnání opustil a začal “dělat na sebe” – stal se živnostníkem. Jeho zahradní stavby, pergoly, terasy, kurníky či dětská hřiště se prostě líbí.

Aby to neznělo jako z pohádky, dodejme, že v té době měli s partnerkou nezaviněnou dopravní nehodu, která z paní Ilony udělala částečného invalidu: po operaci krční páteře dodnes nemá v pořádku obě ruce. Invalidní důchod jí před nedávnem sebrali, takže je prakticky bez příjmů.

Aby to už vůbec neznělo jako z pohádky, přidejme fakt, že rodina se stará o dnes skoro sedmnáctiletého Vojtu, autistu s lehkou až středně těžkou mentální retardací. Příspěvky na péči o Vojtu stát rodině upřel už před dvěma lety.

“Vyprávění o Vojtovi by bylo na román,” říká maminka Ilona. “Je nedůvěřivý, vadí mu kontakt s lidmi, jakýkoli, nejen fyzický. Z cizích k sobě pustí tři známé, kteří to s ním umějí a mají trpělivost odpovídat mu na jeho nekonečné otázky, které se posledních pár let týkají hokeje a fotbalu. Je v některých ohledech výjimečný, ale třeba o číslech nemá vůbec žádnou představu, nezná hodiny. Čte na úrovni dítěte z druhé třídy, píše jen tiskacím písmem.”

Syn Vojtěch je na první pohled pohledný mladík. Autismus není vidět. Jeho otec pro něj chystá živnost, stát mu nepomohl. Foto: archiv Martina Pergla

Syn Vojtěch je na první pohled pohledný mladík. Autismus není vidět. Jeho otec pro něj chystá živnost, stát mu nepomohl. Foto: archiv Martina Pergla

Martin přitakává: “Vojta teď dodělá ve speciální třídě základní školu. Další vzdělávání nemá smysl, už se nic nenaučí, leda se napít piva nebo si zapálit. Je strašně lehce zneužitelný, býval i obětí šikany.”

ČTĚTE: BARBORA CHUECOS: SYNŮV AUTISMUS NEBEREME JAKO TRAGÉDII, ALE JAKO DAR

Martin s Ilonou otvírají notebook a ukazují Vojtovu fotografii. Usmívá se na ní krásný mladý muž. Možná to, že vypadá “úplně normálně”, zapříčinilo, že rodina už nedostává příspěvky na péči o něj. Jenomže samostatně tenhle pěkný kluk prostě existovat nemůže. “Je nemyslitelné, že by byl třeba na internátě. Jenom přespat jinde než doma je pro něj šílený stres,” přibližuje život autisty paní Ilona. “K tomu všemu má poruchu jemné motoriky. Ruce ho neposlouchají a hlavou se živit nemůže.”

Truhlárna pro Vojtu

Truhlář Martin Pergl bral občas Vojtu ke své práci. Šlo to – když mu řekl, co má dělat, udělal to. Když si potřeboval odpočinout, jako táta věděl, že si nevymýšlí a rytmus práce přizpůsobil Vojtově postižení. S blížícím se koncem jeho školní docházky Martina napadlo, že by Vojta nemusel zůstat jako doživotní nezaměstnaný. Že by ho mohl zaměstnat on sám. A k tomu ve své truhlárně jako vždy poslouchal rádio…

“Všechno zpunktovaly Rozjezdy,” vzpomíná dnes na to, jak z rozhlasu slyšel reportáž o projektu T-Mobile Rozjezdy pro začínající podnikatele. “Normálně to nedělám, ale tehdy jsem si to poznamenal na papírek, večer jsem se na to podíval, a pak jsme dva dny sepisovali podnikatelský záměr. Napsal jsem tam i o Vojtovi.”

Další kolo soutěže pro začínající podnikatele a živnostníky T-Mobile Rozjezdy startuje. Do CSR projektu telekomunikační firmy se můžete hlásit od 18. ledna.

Martin Pergl se dostal mezi finalisty za Středočeský kraj a nakonec se umístil na druhém místě. Jeho partnerku Ilonu to vlastně nepřekvapuje: “Umí postavit cokoli. Známé keramičce Zuzaně Morkusové stavěl dva týdny dílnu, která vypadá naprosto krásně.”

Martin získal finanční odměnu, více si ale považuje účasti na tom všem: “Byli jsme pozvaní na semináře. Tam jsem dostal rady ohledně marketingu, webu, financí. Potkal jsem další začínající podnikatele a také ty zkušené. Já vlastně neměl páru o tom, co se dá a co se nedá. Na T-Mobile mě nasměrovali na sociální podnikání,” vypráví o konci loňského roku, kdy jeho představy o Vojtově zaměstnání začaly nabírat konkrétnější obrysy.

“Ještě nevím nic, musím se poptat. Až to zjistím, chtěl bych zaměstnat také místního pána Vlastu Sekáče. Místní ho mají trochu za blázínka, ale on je velmi šikovný a dobře si rozumí s Vojtou. Všichni takoví lidé by měli dostat šanci ukázat, že jsou v životě důležití a šikovní. Potřebují to,” je přesvědčen Martin Pergl.

Přitom velmi dobře ví, že tyhle své dva budoucí pracanty nebude moci vytížit na osm hodin denně. Že budou mít “své mouchy”. Vojtu připravuje už teď. “Jeho sen byl být řidičem kamionu, což nemůže. Už je velký, vedeme ho k tomu, že to nepůjde. Vloni jsem dělal domeček v Pelhřimově, byl celý den se mnou a já mu pak za práci zaplatil. Měl velkou radost, ví, že za peníze si může něco koupit,” říká Martin.

Věří, že jeho syn je připravený. “Baví ho, když lezeme na střechu, a těší se, až budu přibíjet šindele a on je bude pokládat. Celý den se těší, jak je sám hezky položí do řady.”
Martin Pergl se chystá podnikat v modelu, na jaký si mnohem větší firmy netroufnou. Jeho Ilona mu drží palce a věří jeho šikovnosti. A Vojta? Tuší, co pro něj rodiče dělají?
“To si neuvědomuje,” je přesvědčena jeho matka.

Krása z polorozpadlé stodoly

Do Martinovy truhlářské dílny, kterou si zřídil ve staré polorozpadlé stodole, fučí a zatéká. Přesto tady vznikají stavbičky, které okouzlují. Nejen venkovní chajdy, domečky a prolézačky pro děti, ale i drobné dřevěné výrobky do interiérů. Jsou jaksi neobyčejné a jedna stěna nehostinné stodoly prozrazuje, proč: visí na ní Martinovy obrazy. Výtvarné cítění prostě musí “ven”, klidně prostřednictvím slepičího kurníku.

Skoro každá Martinova stavba je originálem, tvoří je totiž přesně na míru a podle představ zákazníků. Navíc jsou tyhle dřevostavby až podivuhodně levné.
“Vyrobím domek třeba 3 krát 3 metry za přibližně třicet tisíc,” říká Martin, který zatím na svém webu nemá ceník. “Poslední dva roky se po mně chtělo pokaždé něco jiného, tak ten ceník nešlo udělat. Ale je to chyba. Udělám ho,” slibuje truhlář Pergl. A ukazuje fígl velkých firem, které mu konkurují hlavně svou internetovou nabídkou.

ČTĚTE: HLUČÍNŠTÍ POMŮŽOU DVOULETÉMU FRANTIŠKOVI. UŽ MAJÍ PRAXI, LONI POMÁHALI ČTYŘLETÉ ADÉLCE

Pokud si rozkliknete libovolný zahradní domek, k ceně řekněme 25 tisíc korun po podrobnější prohlídce nabídky budete muset připočíst další tisíce za podlahu, střešní krytinu, kování, zámek, oplechování střechy, impregnaci, nátěr, dopravu, montáž… Autorka článku se u jednoho takového domečku dostala až na 90 tisíc.

“Já takové dělám za polovinu,” říká truhlář z Doubravičky a dodává, že kdyby měl ceny jako velké firmy, udělal by jeden domek za měsíc, a pak by se válel. “Tak by to ale v životě být nemělo,” uzavírá Martin Pergl.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Raiffeisen investiční společnost představila první český fond udržitelného rozvoje

Následující článek

Doba se změnila. Už nikdo neřekne: To je na ženskou dobrý plat, říká Šiklová

Jana Patková

Jana Patková

Dříve se jako novinářka specializovala na cestování, byla šéfredaktorkou magazínu Koktejl a magazínu Cestopisy, natočila několik dokumentů pro TV cyklus Cestománie.
Po narození syna se poněkud usadila, jako šéfredaktorka rozjížděla časopis Revue 21. století a stejný post vyzkoušela i v Libereckém deníku. Její srdeční záležitostí už je několik let regionální čtvrtletník pro Liberecký kraj "Véčko", který vede.
Oč exotičtější byly její cesty do světa, o to více ji baví objevovat nevšední příběhy s pozitivním nábojem doma. Baví ji hory ve všech ročních obdobích, knihy a její rodina.