Byznys pro životDiverzitaOdpovědní lídřiTémata

Rozhovor s Michaelou Marksovou-Tominovou: Dojímají mě lidé, kteří začali od nuly a vypracovali se

Rok a půl je ministryní práce a sociálních věcí, ve stranické hierarchii vystoupala až na místopředsednický post, v nejvyšších patrech státní správy se pohybuje už jedenáct let. A přesto: Když se řekne Michaela Marksová, okamžitě následuje dominantní přívlastek “feministka”. Nese ho u jména roky, byť s šéfováním odboru pro styk s veřejností v nevládní organizaci Gender Studies skončila už v roce 2004.

Michaela Marksová poskytla společnosti DeadLineMedia, vydavateli deníku Neovlivní.cz a časopisu My89.cz profilový rozhovor, jehož část vám nyní předkládáme. Hovoří v něm o tom, co co považuje za společensky odpovědný životní styl i co jí v této republice chybí. Další část interview, kde hovoří o politice, najdete zde.

DSC_1961

DLM: Koho byste v Česku označila za člověka, který má vliv a používá ho pro “dobro společnosti”, zkrátka posouvá společnost někam kupředu?

Napadá mě Jiřina Šiklová. Táňa Fischerová, ale ta se teď bohužel kamsi vytratila. Tereza Maxová. Její nadace dělá strašně moc užitečných věcí kolem dětí z dětských domovů, to jsou smysluplné programy, které má. Musím ovšem říct, že mi tady chybí jedna věc. Hodně sleduji zahraniční servery a moc se mi líbí, jak třeba v USA čas od času vystoupí nějaká hollywoodská hvězda s opravdu silným poselstvím. Nedávno to byla Sandra Bullock, začala se angažovat proti sexismu v časopisech a v hollywoodské filmové produkci. Není to populární věc, ale zvedla ji a hodně se teď o tom mluví. Může to znít legračně, ale lidé slyší na herce. Vždyť Martina Stropnického si tady vykroužkovali do sněmovny. Jenže v Česku nějakou hereckou osobnost, která by politicky promluvila k závažnému tématu, postrádám. Ještě se tak nechají přemluvit do nějaké kampaně pro charitu. Nafotí se nazí s opuštěnými miminky ve prospěch nějakého kojeneckého ústavu, to je príma. Ale když si představím člověka, který by řekl politický názor, který zarezonuje, to tady ani nikdo nezkouší. Doufám, že nikomu nekřivdím.

DLM: Co pro vás znamená společensky odpovědný životní styl? Změnila jste svůj život s ohledem na ekologii, charitu nebo udržitelný rozvoj?

Už z dob komunismu mám ze své rodiny zafixované některé věci typu “zhasínej”, “neplýtvej vodou”. My jsme se za komunismu pohybovali v takových poloalternativních kruzích, tehdy byla ekologie v podstatě disidentské téma, a naši se snažili žít šetrně, byť se samozřejmě netřídil odpad, nebylo kam. To ve mně zůstalo. Plus teď se snažím ten odpad třídit. I když musím přiznat, že tohle to zhasínání a neplýtvání vodou se v rodině dost často nesetkává s úplným pochopením.

Na druhou stranu bych asi nešla nikdy tak daleko, abych kupovala jen výrobky nějaké bio kategorie. Já jsem upřímně ráda, když se vůbec dostanu do nějakého obchodu a stihnu nakoupit. Ani se nevyhýbám nadnárodním fast food řetězcům.

DLM: Kterou firmu, výrobek, značku, věc považujete za symbol úspěchu a proč?

Na první dobrou mě napadají globální hráči typu Apple nebo Amazon. Kdybych šla domů, tak třeba Preciosa. Moje děti tam teď byly na exkurzi a pak mi vyprávěly, jak někde v Amazonii žije indiánský kmen, který od dob Náprstka odebírá drobné korálky z Preciosy a jiné nechce. To mi přijde strašně silné. Když jsme u sklárny, moc se mi líbil příběh ze Srní, kde si zaměstnanci sami koupili sklárnu a snažili se jí udržet, když to majitel chtěl zavřít. Obecně mě vždycky dojmou malé úspěšné firmy, které si to vybudovaly od píky a mají úspěch. Lidi, kteří začínali úplně odspoda a vypracovali se. Třeba Ryor a paní Štěpánková.

DLM: Je nějaká věc, bez které by vás nebavil den, která by vám chyběla?

Den volný, nebo pracovní? Ve všední den si udělám radost, když si stihnu koupit kafe ve Starbucks. Vážně, dát si tohle kafe, to je takové malé potěšení. Víkend má u mě úplně jinou dynamiku, tam bych jmenovala dlouhý spánek. Když se nevyspím, tak to nebyl víkend. O víkendu jsem taky vysloveně samotářská. Já mám ráda lidi, hodně lidí. Ke všednímu dni patří, že komunikuji se spoustou lidí, denně přijdu do styku s desítkami kolegů – i kdyby to byl jen pozdrav a pár vět. Mám to ráda. Ale o víkendu chci maximální klid.

DLM: Je něco, co vám v této zemi dělá radost?

Cítím optimisticky – a doufám, že ne naivně -, že se snad daří změna atmosféry směrem ke státu. Stát je sice pořád předmětem nějaké kritiky, ale občané přesto vyjadřují jakousi víru v to, že jsme jako vláda stabilní. Samozřejmě nám pomáhá, že se zrovna neodehrává hospodářská krize. Vidím, že úřady začínají nějak fungovat, že lidi jsou optimističtější. To mi dělá radost. Zároveň to beru jako odpovědnost. Osobně si myslím, že tahle vláda – samozřejmě, jsme všichni jenom lidi – funguje. Připadá mi, že všichni ve vládě jsou plus minus normální. Jistě, Andrej Babiš je svérázný. Ale i tak nevidím v kabinetu žádnou osobu, která by byla tak strašně arogantní, jak to bylo dříve. V předchozích vláda to byla přehlídka arogance. V některých oblastech nekonali nic, a ještě se u toho chovali arogantně. Vezměte si, kolik věcí tady bylo prohlasovaných o jeden jediný hlas. Církevní restituce, druhý pilíř… Oni se prostě s opozicí nemazali a hlasovali, byť na to téměř neměli sílu. Tak se to nemá dělat, to společnost rozděluje. Věřím, že se to teď neděje a to mi dělá radost. Snad to nějakou dobu vydrží.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Proč jsou někteří lidé pro komáry přitažliví a jiní ne? Důvodem je genetika, vůně i to, co jíme

Následující článek

10 přízemních tipů, jak být šťastný jako pes

Simona Holecová

Simona Holecová

Šéfeditorka Neovlivní.cz. Novinařině se věnuje od roku 1997 - v reportérském oddělení Mf Dnes, Hospodářských novin a online deníku Aktuálně.cz, kde působila devět let jako šéfeditorka. Před příchodem do DeadLineMedia pracovala v Mf Dnes jako vedoucí editorů a regionálních redakcí.