Letos měli studenti možnost alespoň online přihlášek, na téměř sadistickém přístupu státu během přijímacího řízení to ale nic nezměnilo.
Ten den byl ve znamení nevíry, hrůzy, zděšení. A s přibývajícími hodinami přetékaly pocity i někam k hrdosti. Na statečný odpor Ukrajinců tváří v tvář mnohem většímu ruskému agresorovi. Na Čechy, kteří nezaváhali a mezi prvními začali pomáhat. Znovu jsme to ukázali, jací jsme! Jenže vzepětí obvykle nevydrží. Jak si stojíme dnes, téměř už dva roky poté? Proč už nemáme Ukrajince rádi? Nebo máme? A měli jsme někdy? Odpovědi na tyto otázky nabízí obsáhlý materiál v aktuálním vydání časopisu Neovlivní.cz. Nabízíme krátkou ukázku. „Váleční uprchlíci! To je hezké, jasně, chápu. Ale vážně mě štve, když všude vidím ta obří esúvéčka s ukrajinskou poznávací značkou,…
Zpěvák a herec Tomáš Klus byl v posledních patnácti letech pořád slyšet. Stál na barikádách. Tu brojil proti Andreji Babišovi, jindy ho trápila ekologická tíseň, pak jej zas tížila rozdělená společnost. Před posledními volbami do sněmovny podpořil nynější vládní politiky a najednou o něm není skoro slyšet. Cítí snad zklamání?
Ekonom Filip Matějka je jedním z favoritů na post ministra průmyslu a obchodu. Jak přemýšlí? Co od něj můžeme čekat? Odemykáme rozhovor z časopisu Neovlivni.cz.
Politika zpravidla zašpiní každého a voláním po těch „čistých“ se pouze točíme v kruhu. „Přijde mi daleko efektivnější nevšímat si lidí. Na nich tolik nezáleží. Ale měli bychom dbát na stabilitu institucí. Pokud máme nějaká pravidla, pak vynucovat, že se budou dodržovat. A je jedno, jestli je u moci rudý, nebo černý, pravidla platí pro všechny,“ říká historik Jakub Rákosník, který se specializuje na hospodářské a sociální dějiny 19. a 20. století. Mluvili jsme spolu nejen o politice, ale hlavně o Češích: čeho jsme v minulých třiceti letech dosáhli a jak to v příštích třiceti letech můžeme zkazit. Odemykáme rozhovor ze…
Je to už pětadvacet let, co Anna Geislerová během letních prázdnin vystřihla roli dívky na útěku – stopařky Anny ve Svěrákově Jízdě. „Když se ohlídnu, tak mám pocit, že útěk je má nejoblíbenější životní strategie. Ale teď už jsem naopak čelič. Ono k tomu dospějete věkem. Postupně si vytyčíte své hranice a jasně si formulujete, co v životě chcete,“ říká dnes ceněná herečka. Uplynulé týdny ukázaly, že to, co v životě chce, se nebojí pojmenovat veřejně. Protože má za to, že když se lže, krade a podvádí, nesmí se to přehlížet. A že je potřeba probrat se z apatie, kdy je všem všechno jedno….