Tagged víra

Vrátit na oblohu papírového draka

Afghánistán – to je prach, kamení a bída. Anebo docela konkrétní afghánský kluk, který ve dvanácti letech zemřel v české polní nemocnici. Byl u toho vojenský kaplan Petr Šabaka. A papírový drak. Když jejich příběhu nasloucháte, umí i dnes, po deseti letech, vehnat slzy do očí. Je syrový a zvláštně jemný. Jako mýdlové bubliny, které Šabaka onehdy foukal během kázání. „Chtěl jsem mluvit o radosti. Radosti, která není hysterická, agresivní, není příliš hlučná. Bubliny jsou křehké, jemné. A radost… ta se také vznáší jemně,“ říká. Petr Šabaka má podobnou názornost rád, lidé díky ní lépe chápou, co jim vlastně říká. Využil…

Sváťa Karásek: Za rok už si zazpívám

Sváti Karáska bylo vždycky všude plno. Už jako dítě byl živel, takže když donesl ze školy z mravů jenom dvojku, pekla maminka na oslavu dort. Výbušný, rozesmátý, hovorný. Duše českého undergroundu. Když mu táhlo na sedmdesát, se smíchem říkal, že už ví, kam půjde: zrenovoval statek v Chlumu u Třeboně, kde plánoval veselý starobinec. Jenže, jak se říká, chcete-li pobavit Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. Na veselý starobinec nedošlo. Před sedmi lety prodělal cévní mozkovou příhodu, znovu se učil mluvit, stal se z něj „tichý farář“, jak sám říká. Ale celoživotní víra, že lidé jsou dobří a věci se…

Lidi dnes děsí, že něco může trvat do konce života, říká farář Rejchrt

Nemá potřebu přikrášlovat realitu. Když mluví o strachu Čechů z budoucnosti nebo o stavu, ve kterém se nacházejí církve, je maximálně věcný. Kritický, téměř až příliš tvrdý. Možná ho to naučilo sedmnáct let u parních kotlů, pod něž jako topič přikládal poté, co mu komunisté odebrali souhlas. Mluvčí Charty 77, evangelický farář a například též autor překladu písně Dezertér Borise Viana, kterou zpíval Jaromír Nohavica pod názvem Pánové nahoře. Miloš Rejchrt. ro ostré slovo nechodí daleko. Rozvádí myšlenky o dnešním světě, církvi, o problémech světa. Má to promyšlené, pečlivě vysvětluje, jak ke svým názorům dospěl. A do toho sem tam…