KariéraNa vlastní trikoTémataVzdělávání pro život

Talent? Spíš velká touha uspět a dřina, přemýšlí šestadvacetiletý šéfkuchař

Vařil v Itálii, na Novém Zélandě, ve Velké Británii, v Německu. Dřel a učil se v michelinských restauracích po boku vynikajících světových šéfkuchařů. Před šesti měsíci otevřel restauraci poblíž historického centra Mladé Boleslavi. Je mu šestadvacet a ve městě automobilů nabízí lidem nevšední kombinace chutí. Seznamte se Ondřejem Molinou, vycházející hvězdou generace Y ve světě gastronomie.

Když se v patnácti rozhodoval, na jakou střední školu půjde, vaření ho nezajímalo. Přesto zvolil kuchařské učiliště. „Hlavním důvodem byla možnost vyjet do zahraničí na pracovní stáž. Cestování bylo pro mě důležitější než vaření,“ vzpomíná šestadvacetiletý šéfkuchař Ondřej Molina.

ČTĚTE: RESTAURACE S HENDIKEPOVANÝMI ZAMĚSTNANCI DODÁVÁ JÍDLO I PRO SMETANOVU LITOMYŠL

Na měsíční stáži v Itálii začal o vaření projevovat větší zájem. „Poprvé jsem pozoroval vztah kuchařů k surovinám, po cestě do práce jsem je viděl, jak nakupují čerstvé ryby. Naučil jsem se, že vaření je o týmové práci a o kvalitních surovinách, ne o mase vytaženém z mrazáku,“ říká mladík, který si na čerstvých surovinách zakládá dodnes.

Po podnikatelské nástavbě odletěl do Velké Británie, kde necelý rok pracoval v malém rodinném hotelu. „Anglie mi vštípila jiný přístup k práci, v cizině je mnohem lepší pracovní morálka. To mi potvrdili i Češi, které jsem na svých cestách potkal,“ vysvětluje podnikatel, který sám kolem sebe potřebuje lidi, které dokáže respektovat.

Kdo chce uspět, nesmí být líný

Jeho dalším snem bylo vypravit se na Nový Zéland, což si v roce 2012 splnil. „Nový Zéland byl pro mě zlomový. Na zkoušku mě pozvali do nejstaršího hotelu v zemi, který sídlil na malém ostrově. Když jsem dorazil, byl večerní servis v plném proudu. Rychle jsem se převlékl a hned jsem se zapojil. Obstál jsem, nabídli mi místo, a to rovnou pozici šéfa rybí sekce,“ vypráví Molina.

Po měsíci ho ale život na malém ostrově začal nudit. Hotelový šéfkuchař mu proto pomohl sehnat práci ve městě. „V kuchyni restaurace The Grill se odehrál další zlom, vládl tam poměrně militantní režim,“ popisuje. Šéfkuchaři, kteří tvrdě pracovali, se stali jeho vzory.

Poté, co jeho roční pracovní vízum na Zélandu skončilo, nastoupil do restaurace poblíž Karlova mostu. V Praze se mu ale nelíbila lenost jeho kolegů, odešel. Jeho další kroky směřovaly do týmu německého šéfkuchaře, který mu po roce domluvil stáž v Berlíně.

„Berlínská kuchařská scéna mě zajímala, získal jsem stáž v restauraci s michelinskou hvězdou, jejíž šéfkuchař tehdy vyhrál soutěž Šéfkuchař roku v Německu. Podíval jsem se pod pokličku kuchařské hvězdy,“ říká Molina a dodává, že je důležité vidět něco víc a nezůstat na jednom místě, i když je to prostřednictvím neplacené stáže.

V Růži jsou vítáni i vozíčkáři a maminky s kočárky. Bezbarierový vstup a pohyb po celé restauraci samozřejmostí 🙂

Zveřejnil(a) Černá Růže dne 14. leden 2016

Pro svou (zatím) poslední zahraniční kuchařskou cestu zvolil Londýn, Mekku michelinských restaurací. “Věděl jsem, že řada kuchařů, které jsem poznal a obdivuji je, prošla londýnským výcvikem. Zároveň jsem věděl, že to bude nejtvrdší cesta, protože Londýn je známý šikanou zaměstnanců v restauracích,“ směje se Molina. Rok na britských ostrovech pojal jako výzvu. “Řekl jsem si, že když to zvládnu, budu na sebe pyšný.”

ČTĚTE: NA HROMOVKU ZVU ZDARMA I DĚTI Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ, NEPOMÁHAL JSEM JEN O VÁNOCÍCH, ŘÍKÁ HOTELIÉR BÍLEK

Všech pět restaurací, které oslovil a kde byl na zkoušku, mu nabídly práci. Vybral mezi nimi Hibiscus se dvěma michelinskými hvězdami. Rastauraci, která je “proslavená” tvrdým přístupem k zaměstnancům. „Věděl jsem, že mě Hibiscus posune nejdál. Byl to zápřah, začínali jsme v sedm ráno a končili ve dvě hodiny v noci. Společně s cestováním do bytu, který jsem si mohl finančně dovolit, z toho byly asi čtyři hodiny spánku. Vařil jsem tam necelý rok,“ říká Molina.

Tvrdý přístup, řehole mu ani tak nevadily, ale zjistil ještě něco. „V kuchyni by měla fungovat týmová spolupráce, ale na téhle úrovni každý z týmu čeká, až někdo jiný udělá chybu,“ popisuje tamní poměry kuchař.

Černá růže

„Nemyslím si, že mám zvláštní kuchařský talent, spíše za tím stojí obsese být v něčem nejlepší. Dostal jsem se poměrně hladce všude tam, kam jsem se chtěl. Je to ale hlavně tím, že tuhle práci nechce moc lidí dělat. Všichni  – kromě šéfkuchařů –  pracují za mizerné peníze. Lidí, kteří jsou ochotní makat patnáct až osmnáct hodin denně, je hrozně málo,“ vysvětluje mladý podnikatel a šéfkuchař v jedné osobě.

Loni na podzim otevřel restauraci Černá růže poblíž historického centra Mladé Boleslavi. „Myslím si, že i padesát kilometrů od Prahy by mohlo fungovat místo se světovou kuchyní. Nabízíme čerstvé, chuťové nové pokrmy. Snažím se zúročit to, co jsem se naučil a postupně si získávat důvěru lidí,“ říká Molina.

Lidé by měli z jídla a z místní atmosféry cítit, že se vaření za těch jedenáct let, kdy poprvé otevřel dveře učiliště, stalo pro Molinu vášní. Používá kvalitní, většinou české suroviny. Nabízí zážitky z nových chutí. „Nechci nabízet nudná jídla,“ říká šéfkuchař.

Ve volném čase objíždí farmy, aby poznal podmínky, v jakých žijí zvířata. Nemyslí si ale, že jsou farmářské produkty vždy lepší než nabídka obchodních řetězců.

„Když jsem například hledal kvalitní bůček, tak mi lokální farmáři nebyli schopní nabídnout lepší maso, než jaké se nabízí v obchodech. Když to jde, tak mi dělá radost, že můžu podpořit farmáře, jejich suroviny ale nepoužívám za každou cenu,“ vysvětluje Molina.

ČTĚTE: POTRAVINOVÁ SBÍRKA OBRAZEM A NA SÍTÍCH: LIDÉ DAROVALI CELÉ KOŠE JÍDLA

Jídelní lístek je každý týden jiný. „Po celý týden jsou v nabídce tři předkrmy, bezmasý pokrm a specialita šéfkuchaře, což by mělo být jídlo, které je exkluzivnější. Každý den obměňujeme polévku, dva hlavní chody a desert,“ vysvětluje majitel restaurace.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Truhlárna pro Vojtu, benefit Prazdroje pro rodiče a dobrotivý hoteliér. Týden na MY89

Následující článek

Šéf společnosti Tesco Lewis stojí v čele 30 "šampiónů", kteří zatočí s plýtváním potravinami

Dlasková Kristýna

Dlasková Kristýna

Studuje žurnalistiku a politologii na brněnské Masarykově univerzitě. Spolupracuje s Hospodářskými novinami, zajímají ji životní příběhy inspirativních lidí, sociální podniky a nápadité projekty mladých podnikatelů. Neustále si zpívá, nejvíc si odpočine u vaření a její srdeční záležitostí jsou Krkonoše a Brno.