DiverzitaKomunityNa vlastní trikoOdpovědná rodinaOdpovědný životSociální podnikyTémataVzdělávání pro životZdravý životní styl

Veterinářka zřídila netradiční školku a školu v jurtě na Frýdecko-Místecku

Lesní školky jsou kontroverzní téma. Jsou lidé, kteří jim nemohou přijít na jméno, a pak ti, kdo by jinam své děti nedali. V Palkovicích na Frýdecko-Místecku si mladá žena zřídila nejen lesní školku, ale od září i první tři ročníky školy základní. Jako přístřeší slouží dětem jurta, ale nejvíc času si užívají venku. A Ivana Cviková má plno, i když každé z dětí může ve školce či škole strávit jen tři dny v týdnu.

Vůbec poprvé jedu vyzvednout tříletého vnoučka Matyáše do lesní školky v Palkovicích na Frýdecko-Místecku. Venku poprchává a já už od rána šílím, protože si neumím představit, že tam můj chlapeček někde v dešti trpí a nemá se kam schovat. Vždyť jsem o tom četla na internetu, poslanci to chtěli dokonce zrušit. „Chudáček, běhá tam někde zablácený, je mu zima a určitě pláče,“ honí se mi hlavou.

ČTĚTE: KOMENTÁŘ LENKY TRÉGLOVÉ: MILÉ DĚTI, TOHLE JE VAŠE PLANETA, MUSÍ VÁM VYDRŽET NAPOŘÁD

Přijíždím k Bezince, jak se toto zařízení  jmenuje, a s obavou se blížím k jurtě, která je hlavním zastřešeným objektem v celém areálu. Je tady nějaký rozbahněný kopec, nedodělaný chodník, tak nějak chmurno. Oočima hledám mezi hrajícími si dětmi v pláštěnkách Matyáška, ale nevidím ho. Nějaká žena, asi učitelka, se na mě usmívá a říká, že spí. Spí? Vždyť doma nikdy spát nechce. Navíc jsou už čtyři hodiny odpoledne, takže bych spíš čekala, že bude stát u vrátek, plakat a zoufale hledět na parkoviště, jestli už pro něho někdo jede.

Vcházím pomalu do jurty. Pořád hledám vnoučka, ptám se a kdosi ukazuje na zem. Matyáš spí na matraci, kolem něho pobíhají ostatní děti. Jak může v tom kraválu spát? Sedám si k němu na zem a pozoruji ruch kolem sebe. Některé děti si u vedlejšího stolečku kreslí, jiné skáčou na záda paní učitelky, která jim dělá koně, další na terase svačí. Nikdo mě z jurty nevyhazuje, jsou tady i další maminky a tatínkové.

Maty se konečně probouzí. Když mě vidí, usměje se. Pak vstává a jde na terasu posvačit. „Dnes máme domácí chleba s tvarohovou pomazánkou. Jsou v ní bylinky, které pěstujeme tady na zahradě,“ vysvětluje mi vedoucí učitelka. Uklízíme věci, na kterých spal, do velkého pytle, loučíme se a odjíždíme. Po cestě mi vypráví, jak vyráběli kouzelný lektvar z bylinek, které našli v lese. To bylo mé první setkání s lesní školkou.

“Snažíme se co nejvíce o normálnost. Ale o tu, která dnes asi už není normální. Být venku, být s kamarády, mít čas si s nimi hrát, běhat, křičet, skákat, mít čas a prostor pro své nápady, prostě užít si radostné, spokojené a naplněné dětství s vědomým, spokojeným dospělým. A k tomu s úžasem hledíte, kolik se toho kolem děti mimochodem naučí. Nemáme žádné speciální didaktické pomůcky, v přírodě najdete všechno,” vypráví majitelka lesního klubu Bezinka Ivana Cviková.

Jen na dva nebo tři dny

Školku vybudovala osmatřicetiletá matka tří dětí. „Dřív jsme bydleli v Brně. Když byly synovi tři roky, začal chodit do klasické mateřské školy. O rok později jsme narazili na lesní školku a on přestoupil tam. Pochopili jsme, že své děti už do jiné školky nedáme,“ vypráví Ivana Cviková, původní profesí veterinářka, nyní zřizovatelka, manažerka a vedoucí v jedné osobě.

Když se před pár lety rodina přestěhovala právě do Palkovic, chtěla, aby děti i tam chodily do lesní školky. Žádná ale neexistovala. Proto začala Cviková budovat lesní školku na vlastním pozemku. „Kousek odtud je přehrada, les, prostě ideální místo pro toto zařízení,“ vysvětluje. Stěžejní pro celý projekt bylo najít takovou pedagožku, která by školce vdechla život. „Získali jsme Lucii Czernou, která konceptem lesní školky žije v běžném životě. To považuji za obrovský bonus,“ pochvaluje si.

Lesní školka se veřejnosti otevřela loni v dubnu. Už o tři měsíce později byla plná. „Zájem je opravdu veliký. Nepřijímáme děti na celý týden, ale jen na dva nebo tři dny. Můžeme tak uspokojit více zájemců. Ti k nám jezdí opravdu ze širokého okolí. Od Prostřední Bečvy až po Karvinou,“ říká Cviková.

ČTĚTE: POHLED MATKY A UČITELKY NA DĚTI NA DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ

Na vybudování školky získala mladá žena evropský grant. O další už nestojí. Soudí, že na soukromá zařízení by veřejné peníze jít neměly, navíc ji otrávilo jednání s úředníky. Další provozní náklady a investice jsou už čistě na ní. A pak na dárcích a pomocnících, pro které je koncept přírodní školky důležitý.

Třeba právě jurtu postavila firma Dílna pod kopcem z Klecan. „Nejdříve jsme přemýšleli o chatkách, maringotkách, unimobuňkách, ale pak jsme navštívili jurtu a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Cviková. Původně přenosné obydlí mongolských pastevců se prý dokonale hodí pro účely lesní školky. „Celý koncept jurty i zahrady je navíc v souladu s feng-shui, za což vděčíme zase Peterovi Fridrichovi z FengShuiForLife z Frýdku-Místku,“ vypráví Cviková.

Najít sama sebe

Ke školce přibyly letos v září i první tři ročníky základní školy. A zvýšil se i počet zaměstnanců. Z osmi na sedmnáct. V areálu tak vyrostla další jurta. Pokračování ve formě školy bylo podle Ivany přirozeným pokračováním. Už po pár měsících provozu se totiž rodiče ptali, co s dětmi po školce.

„Škola funguje na základě domácího vzdělávání, děti jsou přihlášeny v klasické škole, kde co půl roku chodí na přezkoušení, a my jim tři dny v týdnu nabízíme program – mají čas na kamarádství, na hry, na pobyt venku, na zážitky, učí se komunikovat, spolupracovat, snaží se zjistit, kdo jsou, jakou mají hodnotu a co je baví. K tomu všemu je vede intuitivní, nadšený pedagog,“ popisuje přístup ke vzdělávání Cviková.

Nakonec se zamyslí. Lesní klub je stejně důležitý i pro ni. Tvrdí, že se konečně našla. Je vedoucí, manažerka a ví, jak na to. “To poznání bych přála všem, v tu chvíli jde vše lehce, nápady se jen hrnou a nestojí moc energie, naopak, energii přinášejí,“ dodává.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Srdcařkou roku Via Bona je žena, která do registru kostní dřeně získala tisíce dárců

Následující článek

Zamyšlení Aleše Šlechty: Všem jedním metrem?

Stypková Marie

Stypková Marie

Novinařině se věnuje dvacet let. Začínala v regionálních denících.
Mezi její největší úspěchy patří vítězství v novinářské soutěži vydavatelství VLP Ombudsman čtenářů za sérií článků o nejmladších bezdomovcích. Jako vedoucí redaktorka pracovala také v týdeníku Sedmička nebo 5 plus2.
Má dvě dospělé děti a tři vnoučátka. V životě se řídí zdravým selským rozumem, tíhne k východním filozofiím.