Byznys pro životCSRFiremní dobrovolnictvíKariéraKomunityOdpovědné firmyOdpovědní lídřiS korporací v zádechTémataZdravý životní stylŽivotní prostředí

Za jednu cigaretu nikoho nepropustíme, za tu třetí už ano, říká Jan Rafaj

Hraje na elektrickou kytaru v pop-funkové kapele, gospelovému souboru dělal roky vedoucího a stojí i za unikátním programem – zákazem kouření v celém areálu huti ArcelorMittal Ostrava. Že mnozí zaměstnanci neposílali šéfovi personalistiky a členu představenstva Janu Rafajovi děkovné sms a že si vyslechl i ostravsky jadrné výrazy, nezakrývá. Je ale přesvědčen, že to bylo dobré rozhodnutí. Kouřit přestal i generální ředitel firmy, Ind Tapas Rajderkar, který vykouřil krabičku cigaret denně. 

V září oznámila huť ArcelorMittal Ostrava, že je nekuřáckou společností. V areálu o rozloze více jak šest kilometrů čtverečních není už měsíc a půl místečko, kde by si mohl zaměstnanec, externí pracovník nebo návštěvník zapálit. Tři stovky vyhrazených prostor pro kuřáky definitivně zmizely. Mnozí pracovníci, hlavně nekuřáci, to uvítali, některým to bylo jedno, kuřáci se rozdělili na dvě skupiny. Jedni berou striktní zákaz kouření jako výzvu k tomu, aby se poprali se svým zlozvykem, další jako újmu, které se dopouští jejich zaměstnavatel.

ČTĚTE: V KPMG NEDĚLÁME CSR KVŮLI MARKETINGU, MUSÍ DÁVAT SMYSL, ŘÍKÁ PAVEL ZÁVITKOVSKÝ

Jak těžká a jak dlouhá byla cesta k nekuřácké fabrice a jaké další projekty společenské odpovědnosti se podařilo v huti prosadit, popisuje v rozhovoru člen představenstva a šéf personalistiky a vnějších vztahů Jan Rafaj.

My89: Jak vznikla myšlenka vytvořit z huti nekuřácké pracoviště? Vy sám, nebo vaši kolegové ve vrcholném vedení firmy, jste kuřáci?

Rodila se postupně. Už v roce 2010 jsme přišli s kurzy odvykání kouření pro zaměstnance. Myslím si, že mnoho kuřáků chce přestat kouřit, jen to sami nezvládají. Výzkumy ukazují, že skončit s kouřením by chtělo sedm z deseti kuřáků. Byť nejsem kuřák, umím si představit, že je to pro ně náročné. Já jsem měl situaci zjednodušenou, protože u nás doma se nekouřilo, nekouřili ani mí přátelé.

Jan Rafaj je členem představenstva ArcelorMittal Ostrava, v největším výrobním areálu České republiky zastává od roku 2008 funkci ředitele pro personalistiku a vnější vztahy. V ostravské huti působí od roku 2002, kdy nastoupil na pozici vedoucího právního oddělení tehdejší dceřiné společnosti Válcovny plechu. Je absolventem právnické fakulty Masarykovy univerzitě v Brně, později získal titul MBA. Osmatřicetiletý manažer je držitelem ocenění Mladý manažerský talent 2011 a Manažer roku 2011 v odvětví výroba kovů a slitin. Druhým funkčním obdobím je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, od roku 2011 je členem Klubu zaměstnavatelů. Je ženatý, má syna Jana. Mezi jeho koníčky patří hra na elektrickou kytaru v pop-funkové kapele EzyWaya, působil i jako umělecký vedoucí sboru ArcelorMittal Gospel. Foto: ArcelorMittal Ostrava.

Jan Rafaj je členem představenstva ArcelorMittal Ostrava, v největším výrobním areálu České republiky zastává od roku 2008 funkci ředitele pro personalistiku a vnější vztahy.
V ostravské huti působí od roku 2002, kdy nastoupil na pozici vedoucího právního oddělení tehdejší dceřiné společnosti Válcovny plechu.
Je absolventem právnické fakulty Masarykovy univerzitě v Brně, později získal titul MBA. Osmatřicetiletý manažer je držitelem ocenění Mladý manažerský talent 2011 a Manažer roku 2011 v odvětví výroba kovů a slitin. Druhým funkčním obdobím je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, od roku 2011 je členem Klubu zaměstnavatelů. Je ženatý, má syna Jana.
Mezi jeho koníčky patří hra na elektrickou kytaru v pop-funkové kapele EzyWaya, působil i jako umělecký vedoucí sboru ArcelorMittal Gospel.
Foto: ArcelorMittal Ostrava.

Samozřejmě jsem to jako náctiletý kluk zkusil, ale po pár cigaretách jsem zjistil, že tohle určitě nechci. Už na civilní vojenské službě jsem objížděl střední školy s protikuřáckými přednáškami. Ale ve vedení firmy je to takový mix. Jsou tam nekuřáci i kuřáci. Generální ředitel Tapas Rajderkar byl silný kuřák, vykouřil krabičku denně. Přestal a tvrdí, že to bylo jedno z jeho nejlepších životních rozhodnutí.

Zabralo odpočítávání

MY89: Ono se říká, že odnaučení kuřáci bývají nejhorší. Takže odtud vítr vane?

Vůbec ne. Generální ředitel nepatřil k těm, kdo by myšlenku nekuřáckého areálu nějak nepřiměřeně prosazoval. V roce 2011 jsme nejprve přesunuli kouření z budov a hal do venkovních prostor, kde jsme vytvořili zhruba dvě stovky kuřáckých míst. Na jednáních týkajících se zdraví a bezpečnosti v celé korporaci zazněla v roce 2013 přímo z úst Lakshmi Mittala myšlenka, že by moha být nekuřácká celá skupina. To byla silná vize, kterou nebylo možné zrealizovat přes noc, byla na roky.

A bylo otázkou, jak se k tomu postaví jednotlivé společnosti, které jsou rozesety po celém světě, v Africe, Asii, Evropě. A každá je jiná, každá má trochu odlišnou kulturu. V Ostravě se k výzvě postavili čelem v naší dceřiné společnosti Tubulars Products Ostrava, která má asi tisícovku zaměstnanců a sídlí přímo v hlavním areálu. Ta vyhlásila nekuřácké pracoviště už loni.

Ovšem bylo to trochu jako v pohádce Pyšná princezna, kde mohl švec přeskočit hranici království, aby si mohl zazpívat, když v tom jeho to bylo zakázáno. Tady stačilo přejít chodník. I když nevím, že by to zaměstnanci naší dcerky takto praktikovali. Každopádně to byla hozená rukavice.

MY89: Co předcházelo konečnému rozhodnutí, že v ArcelorMittal Ostrava se kouřit nebude?

Nejprve jsme oslovili experty z celé České republiky. Zajímalo nás, zda zákaz kouření nebude znamenat nějaká bezpečnostní rizika. Byl jsem připraven prosazovat modifikaci našeho záměru, pokud by se ukázalo, že by takové striktní omezení kuřáků představovalo nějaké ohrožení. Ovšem reakce odborníků, lékařů, byly zcela jednoznačné. Říkali nám, že to je dobrá cesta, kterou bez výhrad doporučovali. Podmínkou také bylo, že najdeme nejúčinnější program odvykání kouření, který je na trhu, a nabídneme ho všem zájemcům.

Narazili jsme na lék Campix, který tlumí chuť na cigaretu. Je velmi účinný, působí přímo na mozek, ale neodbourává abstinenční příznaky jako pocení nebo zvýšenou teplotu. Celý program odvykání se proto odehrává pod dohledem lékaře i psychologa, předchází mu lékařské vyšetření včetně rentgenu plic. Přijde na více než osm tisíc korun, ovšem zaměstnanec si uhradí jen dva a půl tisíce. Pokud se po roce ukáže, že je nekuřák, tak i ty mu pak vrátíme.

Řekli jsme si, že musíme být féroví a dali jsme na přípravu celý rok. Udělali jsme velkou kampaň, jako na olympiádu. Informovali jsme zaměstnance prostřednictvím firemních novin, nechali jsme vytisknout letáky. Na příjezdu do areálu je podjezd, na který jsme nechali instalovat odpočítávání: ještě 253, 252, 251 dní a ArcelorMittal Ostrava bude nekuřáckou společností. Byl to  silný psychologický prvek, se kterým byli zaměstnanci denně konfrontování. Téma nekouření se stalo předmětem velké diskuze.

MY89: Jaké byly reakce lidí? Souhlasili nebo vám nadávali?

Obojí. Lidé psali, jestli si myslíme, že to kuřáci vydrží. Také se objevily zjednodušené reakce typu, proč zavádíme taková omezující pravidla, když jinde nic podobného dodržovat nemusí.

MY89: To byly poměrně korektní reakce…

Byly i tvrdší. Jiná slova lidé používají, když píší, jiná zaznívala v diskuzích, například s odbory, které nám pomohly. Naštěstí se nám podařilo získat přirozené lídry. Skončit s kouřením a zkusit léčbu se rozhodli mnozí mistři, šéfové směn, odboráři a dokonce i členové managementu. Nakonec se do odvykací kúry přihlásila bezmála stovka lidí. Ale já jsem doufal, že jich bude ještě více. Vždyť v huti jsme měli podle našich odhadů zhruba dva tisíce kuřáků. Mrzí mě, že to někteří alespoň nezkusili. Vždyť za ty dva tisíce korun to určitě stojí. To jsou peníze, které kuřák dá za cigarety během jednoho dvou měsíců.

ČTĚTE: DO ROKU 2020 POMŮŽEME PŮL MILIONU MALÝCH PODNIKŮ, ŘÍKÁ DRAHOMÍRA MANDÍKOVÁ Z PRAZDROJE

Na druhou stranu ale vím o desítkách zaměstnanců, kteří v průběhu roku přestali kouřit i bez kúry. Pro ty bylo dostatečnou motivací, že přecházíme na nekuřácký režim. V posledních měsících před vyhlášením nekuřácké fabriky se nás lidé také často ptali, jaké budu za kouření postihy, zda to bude závažné porušení pracovní kázně. Vysvětlovali jsme jim, že za jednu cigaretu je nikdo nevyhodí. Ale porušení pracovní kázně to je, takže třikrát a dost. Třetí cigareta a končíš.

Mile nás překvapilo, že jsme se nesetkali s tím, že by byl někdo někde přistižen při kouření. Přísné kontroly zatím neobjevily žádné místo, kde by se hromadily špačky. Věřím, že nikdo nebude riskovat dobrou práci kvůli cigaretě. Teď ještě dolaďujeme celý systém i s externími firmami, jejichž zaměstnanci pracují v areálu. Pro ně zákaz kouření platí samozřejmě také

Dobrovolnictví v Ostravě i Africe

MY89: Rozhodujícím impulsem pro tento projekt byla vize majitele celé skupiny. Máte projekty společenské odpovědnosti, které se rodí v Ostravě?

Drtivá většina projektů CSR se rodí u nás. Dokonce jsme v Ostravě připravili projekty, které se uplatňují v celé skupině. Od nás se rozšířila myšlenka drobných grantů, jimiž podporujeme volnočasové aktivity našich zaměstnanců v neziskových organizacích, v různých společensky potřebných komunitách, v kultuře, sportu, dobrovolnictví.

Když jsme v roce 2008 začali budovat tým společenské odpovědnosti, přibrali jsme mladé lidi, kteří společenskou odpovědnost studovali, rozuměli této oblasti, měli kontakty na instituce, které se jí věnují. Jejich znalosti jsme spojili s potřebami našich zaměstnanců, kteří se na nás často obraceli s žádostí o podporu toho či onoho projektu, v němž se angažovali. V té době se už  projekt zaměstnaneckých minigrantů v Česku objevoval, tak jsme použili tehdejší první zkušenosti a systém dotáhli. Už sedmým rokem podpoříme každoročně až sedmdesát projektů.

MY89: Mnohdy jde ale o drobné projekty, které nejsou příliš vidět, o kterých nepíší noviny, nevysílají se v televizi. Není škoda, že huť přichází o reklamu?

Není to škoda, a nakonec jsme zjistili, že ani o tu reklamu nepřicházíme. Před sedmi lety jsme strategii konzultovali s poradci v oblasti CSR. Dlouho jsme diskutovali, zda peníze vkládat jen do velkých projektů. Ale nakonec jsme se shodli, že důležitá je právě široká základna drobných projektů, které nejsou nikde moc vidět, ale společnost hodně ovlivňují. Věděli jsme, že je to správné, potřebné a v dlouhodobém horizontu se nám to vrátí, jak si bude společnost postupně uvědomovat, že symbióza s firmou je ku prospěchu věci, že je dobrá, užitečná.

A nakonec se ty smysluplné projekty dostávají i do médií, i když ne do hlavních zpráv. Píší o nich neziskové organizace na svých stránkách, obce ve svých zpravodajích. A rodí se neobvykle silné příběhy, které nutně osloví.

Mezi koníčky Jana Rafaje patří hra na elektrickou kytaru v pop-funkové kapele EzyWaya Foto: ArcelorMittal Ostrava

Mezi koníčky Jana Rafaje patří hra na elektrickou kytaru v pop-funkové kapele EzyWaya. Nedávno vystupoval na festivalu Mezi Ploty v pražských Bohnicích. Foto: ArcelorMittal Ostrava

Někomu ze zaměstnanců se třeba narodí postižené dítě, s takovým zvratem v životě nepočítal. Chce mu samozřejmě zajistit co nejkvalitnější život a hledá komunitu lidí s obdobnými problémy. Když pak takové komunitě pomůžeme grantem, jsme vtaženi do života našeho zaměstnance. A on je hrdý, že jeho zaměstnavatel cítí jeho potřeby i mimo práci.

Máme tu lidi, kteří dvacet třicet let chodí trénovat malé kluky ve fotbale. Další pracují s malými hasiči, vedou dětské tábory, dělají ekologické projekty. Zaměstnanecké granty nejsou jen formou podpory dobrých věcí, ale také úžasné motivace lidí, vytváření jejich vztahu k firmě.

MY89: Máte i nějaký zajímavý příklad projektu společenské zodpovědnosti, který jste naopak přijali ze skupiny?

Moc se mi líbí Solidarity Holidays. Naši zaměstnanci se do něj přihlásí, vezmou si dovolenou, my jim zaplatíme ubytování, stravu, letenky, a oni pak spolu s dalšími pracovníky ze skupiny ArcelorMittal z celého světa pomáhají třeba v Jižní Africe budovat domy pro chudé.

I v Ostravě jsme měli Solidarity Holidays. Zaměstnanci z různých koutů světa upravovali areál místní charity. Myslím, že je to výborný projekt. Jeho účastníci se podílejí na dobré věci, někam se podívají, uvědomí si, že jsou členy velké nadnárodní korporace, začnou se cítit její součástí, a ještě si přivezou neopakovatelné zážitky.

Společný v celé skupině máme i den dobrovolnictví, kdy zaměstnanci vyrážejí na místa, do organizací, kde je zapotřebí jejich pomoc. V Ostravě se může každý zaměstnanec jeden den v roce věnovat nějaké záslužné činnosti, a my mu ten den proplatíme. Jsme samozřejmě rádi, že jsme generálním partnerem obrovského festivalu Colours of Ostrava, takže je nás všude vidět. Ale až mozaika mnoha malých příběhů, drobných pomocí, tvoří krásný, ucelený obraz.

Odchody do důchodu pro těžce pracující: čas na debatu

MY89: Patříte sice do top managementu firmy, ale také jste zaměstnanec, který se může podílet na dobrovolnických aktivitách. Děláte to?

Snažím se. Letos pro mě bylo velkým zážitkem, když jsme s naší pop-funkovou kapelou EzyWaya hráli na festivalu Mezi ploty v bohnické léčebně. Zažili jsme úplně jinou energii než na klasických tanečních festivalech. A moc se tam líbilo i mému dvouletému synovi, protože program, který měli pro děti, byl úžasný. Jen nevím, zda budu moct v kapele působit i nadále, času je opravdu málo a nerad bych kluky brzdil.

Před dvěma lety se mi narodil syn a chtěl jsem se mu věnovat, což byl i jeden z důvodů, proč už nedělám vedoucího gospelového souboru ArcelorMittal. Jednu dobu v něm bylo až padesát dětí. Bavilo mě to, protože jsem mohl propojit své manažerské schopnost se svým vztahem k hudbě při objevování talentů, organizaci zkoušek i koncertů .

MY89: ArcelorMittal Ostrava dnes patří k lídrům společenské odpovědnosti v Česku. Od vás jako personálního ředitele se tedy očekává, že budete spoluurčovat směr, kudy se bude CSR v budoucnu ubírat. Dnes každý podpoří děti, talentované studenty, projekty životního prostředí. Ale co senioři? Co lidé, kteří kvůli věku, kvůli nemoci či úrazu ztratí svou pracovní výkonnost? 

Firma se seniorům věnovala už v minulosti. Podporujeme domovy důchodců, ať už systematicky, nebo jednorázově. Pravidelně před Vánocemi obcházím s kolegy domy a kluby důchodců v Radvanicích a Bartovicích, což je obec, se kterou naše firma sousedí. Není důležité, že jim přineseme vitamíny a drobné dárečky, ale že s nimi strávíme nějaký čas, třeba povídáním o tom, jak to bylo o Vánocích kdysi. Podporujeme dobrovolnická centra, která se věnují seniorům. Teď jsme navázali spolupráci s hospicem. Jsou to oblasti méně líbivé než děti, ale stejně potřebné.

ČTĚTE: UŽ JE LÍP. GENERACE REMCALŮ VYMÍRÁ A MLADÍ SE SNAŽÍ, ŘÍKÁ DĚDEK Z JABLOTRONU

Samozřejmě nezapomínáme ani na naše bývalé zaměstnance. Velká část prostředků, kterou poskytujeme odborům, je určena právě pro ně.

Ale čekají nás daleko náročnější úkoly a složitější řešení. Stále máme v huti lidi, kteří pracují v těžkých podmínkách. Přitom důchodový systém dostatečně nereflektuje rozdílnost pracovních pozic. Pracovníci z koksovny měli dříve možnost jít předčasně do důchodu, a to byl termín odchodu ještě dřívější než dnes. Teď se předdůchody zrušily a věk se posunul. Podle mého názoru chybí hlubší společenská debata, jak by měl systém v budoucnu vypadat, aby byl udržitelný.

A pokud se vytvoří jakýkoliv koncept předdůchodů pro exponované profese, vždy to bude se spoluúčastí zaměstnavatele. Další oblastí bude určitě hledání způsobů, jak zapojit do práce lidi, kteří v produktivním věku nemají, nebo náhle z nějakých důvodů ztratí schopnost pracovat v plném nasazení. Velkou inspirací pro mě bylo Finsko, kde jsem studoval a kde mají obrovské zkušenosti s odbouráváním bariér. Myslím, že to jsou oblasti, na které se bude společenská odpovědnost firem více soustředit.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
foto: shutterstock
Předchozí článek

Finanční gramotnost jako Zlatý poklad. Pohádky pro děti a odpovědné rodiče

Z koňského hřbetu byl vždycky ten nejhezčí rozhled...Na dětech je vidět, že prožívají skutečnou radost. Foto: Chewal
Následující článek

Pavlínka se narodila slepá, do skutečného života ji zasvětili koně

Gračková Ivana

Gračková Ivana

Ivana Gračková se pohybuje v médiích necelých třicet let. Působila na pozicích redaktorky, fotoreportérky, scénáristky, moderátorky, editorky i šéfredaktorky.
V devadesátých letech z prostředků své reklamní a PR agentury pět let vydávala kulturní měsíčník pro Moravskoslezský kraj s názvem Triumf, v němž spojila publicistickou a odbornou tvorbu zaměřenou na kulturu a společenský život regionu se standardním měsíčním přehledem akcí. Angažovala se také jako kurátorka uměleckých výstav. Věnovala se tvorbě pro tištěná média, rozhlas i televizi, pracovala také v agenturním zpravodajství. Krátce si vyzkoušela práci pro bulvár, blíže má ale jednoznačně k odborným tématům, publicistice a investigativní tvorbě.
V současné době publikuje nejvíce v Hospodářských novinách a jejich odborných přílohách.