CSRKomentářeKomentáře odpovědných lídrůOdpovědné firmy

Zamyšlení Aleše Šlechty: Všem jedním metrem?

Středeční zamyšlení odpovědného lídra dnes patří Aleši Šlechtovi, majiteli vsetínské kalírenské společnosti Galvamet, která během posledních několika let získala ocenění filantropická i v oblasti společenské odpovědnosti. Šlechta patří nejen k mecenášům na Valašsku, ale také k propagátorům odpovědného a udržitelného podnikání.

Před pár dny jsem na benzince potkal kolegu z vedlejší firmy. Já tankoval, on tlačil firemní auto. Bohužel, do naftového načerpal plnou nádrž benzínu. Okolostojící mu všichni rádi pomohli auto odtlačit, vždyť škodolibost je nejčistší radost. Ještě, že se to nestalo nám, říkáme si každý.

Odvezl jsem ho domů, odtah i servis si zajistil mobilem.  Jen tak trochu jsem si poškádlil mozek situací, kdyby byl ten člověk standardní zaměstnanec a ne ředitel, jako je on. Jaký by to asi mělo v jeho firmě další vývoj. Jaký stres by prožíval, a kolik by ho to stálo.

Když jsem přijel do práce, zmínil jsem se o příhodě kolegyni Daně. Pravděpodobně s příchutí škodolibé radosti, že se to nestalo mně.

Dozvěděl jsem se, že ona jako blondýna nemůže ani pomyslet na dopad, který by to na ni mělo v podobném případě. Co všechno by v práci, případně doma vyslechla. A co kdyby se to stalo jejímu muži? To by bylo jiné. Ten by pravděpodobně přišel s informací, že byl zamyšlený, má toho moc, prostě technicky vzato, stalo se to, protože se to stalo.

Přemýšlím sám nad sebou. Také bych to nějak podobně podal. (Mimochodem, už se mi to kdysi stalo, nádrž naftového terénního auta jsem nacpal benzínem k prasknutí a svedl jsem to tenkrát na děti, které v autě zrovna hrozně zlobily…)

A při této příležitosti mě opět navštívila myšlenka dvou světů. Světa ředitelů, vedoucích pracovníků, prezidentů, předsedů představenstev, světa těch, o kterých se bavíme jako o TOP lidech.

Co bych asi tak udělal, kdyby to byl můj zaměstnanec, který by do firemního vozu natankoval špatné palivo?  Co bych mu dal k úhradě? A případně, jak bych se zachoval ke svým vedoucím pracovníkům, pokud by se to stalo jim?

Už tady v tomto momentě cítím, že to se mnou není OK.  Že mnohem více omlouvám chybu toho výše postaveného. Smažu ji, dokonce dělám, že neexistuje…

ČTĚTE: PŘÍBĚH KVIDA ŠTĚPÁNKA: KDYŽ TĚ PÁNBŮH MILUJE

Svět je plný chyb. Opravdu velcí lidé se i ke svým chybám staví příkladně. Nebojí se je přiznat a zlomit se v pase, když je udělají. Takový člověk pak jiným neublíží, naopak vybuduje systém příkladného chování a odpovědnosti. Ve firmě. I ve společnosti.

Říká se pak: Postavil se k tomu jako chlap.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Ivana Cviková u jurty v lestní školce v Pakovicích. Foto: Marie Stypiková
Předchozí článek

Veterinářka zřídila netradiční školku a školu v jurtě na Frýdecko-Místecku

ilustrační foto: shutterstock
Následující článek

Průzkum: Lidé raději kupují výrobky, kdy jde část ceny na dobročinnost

Šlechta Aleš

Šlechta Aleš

Majitel společnosti Galvamet je muž tělem i myšlením. Manžel a otec dvou dospělých dětí. A také majitel několika krav a ovcí, jednoho psa a šesti firemních pávů.
Sám sebe charakterizuje jako introverta, jehož největší zálibou je kombinovat chvíle, kdy je s lidmi, a pak zase není. Rozhodně je to ale vyznavač myšlení Tomáše Bati a stejně jako on je přesvědčen, že největší hodnotou je vlastní příklad. A že vždy jde začít znovu. Společnost Galvamet byla oceněna loni filantropickou cenou Via Bona pro malé a střední firmy a letos už podruhé získala ocenění TOP Odpovědná malá firma.