KomentářeKomentáře odpovědných lídrůKomunityLeadership / mentoringOdpovědní lídřiOdpovědný životTémata

Zamyšlení Aleše Šlechty: Vzpomínka na poslední den volna aneb Zítra v 5.15 ráno…

Na svém místě u okna na chalupě dokážu sedět celé hodiny. Uvelebím se mezi knihami, hromadou výkresů a dokumentů z práce a všemi těmi serepetičkami, které chalupu dotvářejí a hledím z okna ven. Dnes už jsem zatopil, pes mi leží na klíně a z okna vidím celé údolí. Filantrop a majitel odpovědné firmy Aleš Šlechta napsal svůj první komentář v roce 2016 jako malou vzpomínku na budoucnost…

Vychází slunce a sněhový poprašek konečně navodil atmosféru Vánoc. Trochu pozdě, ale poslední den před prvním letošním pracovním dnem, je to od přírody milé, že zasněžilo. Na krmítku před okny se střídá asi padesát sýkorek, je to giga krmítko pro naše milce. Naše nechtěná spolubydlící kuna v něm občas číhá na ptáčky, a tak s ní vedu nekonečnou komunikaci a v sobě boj, komu že to tady vlastně patří.

ČTĚTE: ZAMYŠLENÍ ALEŠE ŠLECHTY: TAK JSEM SI VZPOMNĚL NA ČLOVĚKA… MĚL PŘEZDÍVKU DAN

Za krmítkem pro ptáky, u vjezdu k chalupě, máme postavený rodinný betlém a rok co rok se u něj na Štědrý den setkáváme s rodáky. Manželka připraví venkovní piknik, na otevřeném ohni ugrilujeme klobásky, kapra a samo sebou, že se podávají i místní nápoje, slivovice, medová, ořechovka a jiné. Přicházejí celé rodiny a celé generace usedlíků. Při takovém setkání se navazují vztahy, které jsou nejen příjemné, ale také praktické.

Probereme lokální politiku od lesa a luk poškozených těžaři dřeva, přes zvuk opravených varhan v kostele, i to, zda klobásy z domácí udírny jsou zdravější než velkoobchodní potravina. Je tu přirozené, že pro starší usedlíky jsem ogar, manželka cérka a role jsou zde zcela jinak rozehrány než ve městě.

Teď je venku za oknem -12°C. Sýkorky létají jako o život a já za chvíli navleču teplé oblečení a půjdu dát vlažnou vodu a nové seno ovcím. Nanosím dřevo do chalupy a vyfotím betlém. To abych ho mohl poslat Petře Horákové jako poděkování za milou spolupráci. A celé redakci a spolupracovníkům MY89.

Foto: Aleš Šlechta

Jak to udělat, aby to, co bylo příjemné ve svátky, dál pokračovalo s těmi, se kterými budeme trávit společný pracovní čas? Foto: Aleš Šlechta

Ale zítra to bude jiné. Manželka mě vyžene z postele v 5.15 jako každý pracovní den. Zahřeju motor auta a vyrazíme vstříc prvnímu pondělí v roce 2016. Mineme krmítko, betlém, náš kostel, hasičskou zbrojnici a ztichlou obcí zamíříme na hlavní silnici. Tak se přidáme k proudu civilizace. Po dvaceti kilometrech pojedeme v závěsu těch, kteří jedou do práce. Kolem nás se začne objevovat stále víc lidí, opustíme les, roubenky a přidáme se do společnosti, která najednou vyznává jiné hodnoty než ty u našeho betlému.

Jak to udělat, aby to, co bylo příjemné ve svátky, dál pokračovalo s těmi, se kterými budeme trávit společný pracovní čas? Vždyť i oni, my všichni, krmíme pomyslné sýkorky a setkáváme se s těmi, kteří jsou nám milí, raději než s těmi, kteří tvoří naše pracovní společenství. A pokud si nechceme lhát, přiznáme, že práce nás často rozděluje. Jsou to ty jiné role, které hrajeme. Funkce a postavení. Někdy moc nad druhými a úroveň povinností.

V každém případě, my, celá firma začneme první pracovní den způsobem nepracovním. Budeme si na sebe znovu zvykat. Budeme si hrát, budeme si povídat, ale zase to bude jenom pokus.

Z okna vidím, jak venku svítí slunce a ovce stojí bokem tak, aby je co nejvíc zahřívalo. Mají zavřené oči a v bříšku oves. Kdo ví, na co ony myslí.

Zítra v práci, při společných hrách, bude zatopeno ve firemním krbu, papání je zajištěno, přátelé z Koučink akademie také, a tak snaha o další rok sdílených hodnot může začít. Pozvolna, jako při setkání u betléma. Jemně, abychom spolupracovníky hned první den nevyplašili.

ČTĚTE: PŘÍBĚH KVIDA ŠTĚPÁNKA: KDYŽ TĚ PÁNBŮH MILUJE

Svým kolegům, spolupracovníkům, redakci MY89, a všem, kteří vědí, že problémy neexistují a jsou pouze mezi lidmi, přeji, aby jim nedovolili vzniknout. Všem vám přeji spokojený život.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Hlučínští pomůžou dvouletému Františkovi. Už mají praxi, loni pomáhali čtyřleté Adélce

Následující článek

Stop plýtvání! Vědkyně sepsala rukověť pro kuchyň bez zbytků

Šlechta Aleš

Šlechta Aleš

Majitel společnosti Galvamet je muž tělem i myšlením. Manžel a otec dvou dospělých dětí. A také majitel několika krav a ovcí, jednoho psa a šesti firemních pávů.
Sám sebe charakterizuje jako introverta, jehož největší zálibou je kombinovat chvíle, kdy je s lidmi, a pak zase není. Rozhodně je to ale vyznavač myšlení Tomáše Bati a stejně jako on je přesvědčen, že největší hodnotou je vlastní příklad. A že vždy jde začít znovu. Společnost Galvamet byla oceněna loni filantropickou cenou Via Bona pro malé a střední firmy a letos už podruhé získala ocenění TOP Odpovědná malá firma.