Blogy expertůKomentářeKomunityOdpovědná rodinaOdpovědný životTémataVzdělávání pro život

Zamyšlení Simony Kaňokové: Virtuální a reálný strach v našich životech

Demograficky je zřejmé, že i v Česku barevnějšímu životu neunikneme. Rošťáci, chytráci a kriminálníci mezi námi byli a budou stejně jako hrdinové všedního dne, moudří, spolehliví a odpovědní lidé. Nechci žít ve strachu ani ho šířit a dál budu týdně vyrážet časně ráno na cestu vlakem, setkávat se s lidmi a poznávat jejich svět. Úterní blog pro vás tentokrát napsala CSR expertka a nadšená dobrovolnice Simona Kaňoková.

Pravidelně a ráda cestuji vlakem. Zdánlivě pomaleji plynoucí čas využívám k pozastavení. Nechávám průchod volně přicházejícím vzpomínkám, přáním a úvahám. Občas mi cestu obohatí nečekaná setkání a rozhovory. Stává se, že si při opuštění kupé vzájemně poděkujeme za příjemně strávenou chvíli. Proč? Klidný rozhovor totiž potvrdil shodu názorů i jiskření myšlenek.

ČTĚTE: LENKA ČÁBELOVÁ: ŽIVOT JE PŘÍBĚH. ALE KDO HO PÍŠE?

Potvrdili jsme si obyčejný lidský zájem, prima. Znáte to? Najednou máte lepší náladu, i když jste nic hmotného nedostali. Je více pravděpodobné, že spolucestující/ho již neuvidíte, ponechali jste si vzpomínku. Ať to byl kdokoliv, po společně stráveném čase zůstal příjemný dozvuk úsměvu a něčeho dobrého i ve vás.

Nic ale není trvale příjemné a vše, co se nám vzpouzí, ověřuje náš potenciál ke zlepšení! Každý rád zapomene na případy cestování ve společnosti lidí nazlobených, propocených, nešťastných, frustrovaných a podrážděných z maličkostí. Vzácně je třeba i některé pod vlivem alkoholu či návykových látek osoby usměrňovat za pomoci průvodčího či policie. Je těžké vyškrábnout trpělivost v nás a spíše inklinujeme ke kořeněným komentářům. Jsme jednoduše jen všelijak limitovaní lidé v různých životních situacích.

Strachu učme čelit už své děti. Společně

Při vstřebávání on-line komentářů k různým děsivým útokům ve světě jsem až zírala na postoje a slovní obraty, které tváří v tvář nejdou tak lehce vyřknout. Taková četba neláká, ale odpuzuje. Ve virtuálních vyjádřeních zamlžených přezdívkou je dost drsných odvážlivců a „chytrolínů“. Vulgarita ale přece není originalita. Také si říkáte, proč jsou v menšině zajímavá myšlenková spojení, srozumitelné argumenty a podněty k přemýšlení? Jak by komentovali sítě výrok Sternberga: „Inteligence není žádnou ochranou proti nemoudrosti“?

Pokud se nám něco nelíbí, zvažme slova, která směřujeme druhým, jazyk, jako kulturní produkt je darem, ale i nebezpečnou zbraní „šířenou éterem“. Osobní strach je přirozený, někdy motivující k akci, ale panika a děs v kombinaci s obecnou nedůvěrou a nenávistí jsou škodlivé a nakažlivé. Přes sociální sítě se šíří stejně jako bacily vzduchem.

O těžkých událostech, i když jsou od nás vzdálené je dobré s dětmi hovořit osobně, ne jen sledovat web či televizní vysílání. Rozhovor rodičů, prarodičů, blízkých a učitelů přispívá k orientaci, jistotě a tříbení názoru dítěte. Společně se obavám, strachu i děsu čelí lépe. Ilustrační foto: Shutterstock

O těžkých událostech, i když jsou od nás vzdálené, je dobré s dětmi hovořit osobně, ne jen sledovat web či televizní vysílání. Rozhovor rodičů, prarodičů, blízkých a učitelů přispívá k orientaci, jistotě a tříbení názoru dítěte. Společně se obavám, strachu i děsu čelí lépe. Ilustrační foto: Shutterstock

Dnes si děti méně hrají na vojáky, nebrání své okolí, území a kamarády. Často sestavují sami doma ultra moderní a módní roboty, kteří brání neidentifikovatelné složité neznámo. Ve hrách jde o boj, agresi a ne o obranu dobra a rozpoznatelné hrdinství. Ve skupinových hrách si děti uvědomují a prožijí sílu spolupráce, ale jejich okolí a společnost jim překládá důkazy, že upřednostňuje mnohem více soutěžení a sebeprosazování.

Pak jednou přijde strach reálný, faktický, obyčejný, strach z činů každodenní reality a mnohé děti se hroutí, jiné očekávají, že se všechno nějak zařídí, nějak proběhne, ale bez potřeby, aby ony sami se angažovaly.

Zdůrazňuje se individualita, ale jednoznačně je lepší cokoliv poznávat, hodnotit, řešit a prosazovat ve skupině, ve společenství. Masová komunikace prostřednictvím agresivních pořadů vyvolává otupělost vůči realitě a vnitřní utvrzování „mně se to netýká, jsem jen divák“.

O těžkých událostech, i když jsou od nás vzdálené, je dobré s dětmi hovořit osobně, ne jen sledovat web či televizní vysílání. Rozhovor rodičů, prarodičů, blízkých a učitelů přispívá k orientaci, jistotě a tříbení názoru dítěte. Společně se obavám, strachu i děsu čelí lépe.

Nebezpečí někdy jdeme nerozumně vstříc

Nedávno jsem při výstupu z vlaku viděla skupinu policistů v černém a blízko v šeru autobus plný černých uniforem. Žádný problém, k policejním manévrům kvůli fotbalovým zápasům dochází pravidelně. Děje se prostě očekávaná, opakovaná událost, lidé ji chápou, i když s ní nemusí souhlasit. Znají důvod, osobně již něco v souvislosti s utkáními prožili.

Co však s nečekanými situacemi nebo nejasným ohrožením? Jak se připravit na neznámé situace, které byly dosud vzdálené prostoru, kde žijeme? Reakce mohou být různé, vlastně se připravit nejde. Jak bránit svůj životní způsob, životní styl, který jsme si zvolili a máme obavy, že nám jej něco neznámého chce vzít?

ČTĚTE: ZAMYŠLENÍ TEREZIE SVERDLINOVÉ: JE NĚKDE PŘEDEPSÁNO, JAK MÁ VYPADAT VDĚK?

Pokud ohromí přírodní živly mnoho lidí, nečekaně selže technika nebo se neúmyslně stane velké neštěstí (i když za tím může být zprostředkovaně lidský faktor), lidé to chápou jako neštěstí, a semknou se v odolávání následků situace. Pokud mnohé zasáhne cílená promyšlená akce jiných lidí, je to odporné, nelidské, je to ničení lidstva, teror, válka. Důvodem bývá moc, ovládání, důležité zdroje nebo promyšlená manipulace či šílenství jedinců, kteří strhnou postupně státní aparát do systémové zkázy, systémového prováděného zla.

Přesah přes jakékoliv hranice, silnice a dráhy

Nyní ve světě a čerstvě v Evropě čelíme další podobě zla, kdy struktury, které chtějí zničení a ovládnutí, smíchaly zvrácený výklad vybraného náboženství se specifickou kulturou a frustrací lidí, kteří nemají na čem pozitivním stavět svůj život. Dalšími ingrediencemi jsou zejména ekonomické a politické aspekty postmoderní doby. To je nový děsivý koktejl, který po jiných kontinentech byla přinucena ochutnat také Evropa.

Nepřijímám agresivní společenské klima, ve kterém je strašidlo obecné předpojatosti vůči skutečným uprchlíkům, lidem, kteří jsou oslabení, jejichž strach je hmatatelný kvůli zážitkům, a kteří hledají podporu a pomoc. Ilustrační snímek: Shutterstock

Nepřijímám agresivní společenské klima, ve kterém je strašidlo obecné předpojatosti vůči skutečným uprchlíkům, lidem, kteří jsou oslabení, jejichž strach je hmatatelný kvůli zážitkům, a kteří hledají podporu a pomoc. Ilustrační snímek: Shutterstock

To není filmové scifi o nadpřirozených hrdinech s bonusem popcornu. Je tomu možné čelit pozitivním semknutím a přijetím faktu, že současný svět se mění? Kdo za to může? Současným terorismem se zabývá kde kdo. Proč tedy strach? Že by nedůvěra v ochranu státu, politiky, instituce…?

Při cestě tentokráte překvapivě prázdným vlakem mne napadlo, že dáma Evropa zaspala. Žila ve vlastním spokojeném reálném i virtuálním světě, hodnoceném politickými a ekonomickými měřítky. Po šíření videí hanebně krutých poprav je řada problémů irelevantních.

Jde o nás i o ně, jde o člověka

Nepřijímám agresivní společenské klima, ve kterém je strašidlo obecné předpojatosti vůči skutečným uprchlíkům, lidem, kteří jsou oslabení, jejichž strach je hmatatelný kvůli zážitkům, a kteří hledají podporu a pomoc.

Korigujme možnosti, prověřujme lidi v životním ohrožení a nouzi, a těm, kdo v naší zemi pomoc chtějí a potřebují, ji nabízejme. Seznamme je s pravidly života u nás a požadavkem respektu k naší kultuře. Demograficky je zřejmé, že i v Česku společnému barevnějšímu a rozmanitějšímu životu neunikneme. Rošťáci, chytráci a kriminálníci mezi námi byli a budou stejně jako hrdinové všedního dne, moudří, spolehliví a odpovědní lidé.

ČTĚTE: DOBROVOLNICTVÍ: KULTURU NAŠÍ SPOLEČNOSTI VYTVÁŘÍME VŠICHNI SPOLEČNĚ

Nechci žít ve strachu ani ho šířit a dál budu týdně vyrážet časně ráno na cestu vlakem, setkávat se s lidmi a poznávat jejich svět.

Sdílet článekShare on FacebookTweet about this on Twitter
Předchozí článek

Neratov: Místo, kde jsou na sebe lidé prostě hodní, protože hodní jsou

Následující článek

Cvičné kuchyně - český unikát, který vrací radost z vaření zrakově postiženým

Kaňoková Simona

Kaňoková Simona

Příznivkyně šíření věrohodného dobrovolnictví pracuje ve Skupině ČEZ a od roku 2006 se koncepčně věnuje firemní společenské odpovědnosti, osvětě, vybraným projektům a spolupráci s neziskovým sektorem.

V roce 2008 zavedla ve Skupině ČEZ projekt firemního dobrovolnictví Čas pro dobrou věc. V rámci dlouhodobé strategie se každoročně uskutečňují všech regionech dobrovolnické aktivity ve spolupráci s více než šedesáti veřejně prospěšnými organizacemi.

Od roku 2009 se Simona angažuje při firemní povodňové pomoci a od roku 2011 je členkou skupiny Dobrovolnictví při mimořádných událostech a krizových stavech při Ministerstvu vnitra ČR.

Dlouhodobě se aktivně zapojuje do programů a činnosti skupin platformy Byznys pro společnost a je členem Rady pro hodnocení spolehlivosti v rámci Značky spolehlivosti Asociace veřejně prospěšných organizací.

Tématem dobrovolnictví se zabývá i mimo svou pracovní činnost.